Darebáčci

Woody Allen zas a znovu.. nezklamal. Sic přiznám, že jsem mu pro tentokrát tak úplně nevěřil, nicméně výsledek, ve kterém jde profesionální outsider Ray Winkler za svým snem, ho vrací ke kořenům – a hlavně na výslunní. Pro tentokrát bohatne a doslova trpí. A to nejprve tím, jak po něm manželka Frenchy šlape pro jeho flek umyvače nádobí, posléze proto, že mu chybí vkus a kulturní vzdělání dostačující nárokům manhattanské smetánky.. ale to jsme trochu napřed. Protože nejprve se kolem nich prožene nebývale štědrý osud. Se svými neschopnými kumpány se Ray rozhodne k (ne)dokonalé loupeži, ve které je má jeden tunel dovést až k trezoru s pohádkovým obsahem. Zatímco oni dole mapují terén, Frenchy nahoře naoko peče sušenky. A ne ledajaké. Desítky metrů dlouhé fronty nakonec Winklerovým udělají čáru přes rozpočet – a zaplní jejich rodinnou kasu. Se zbohatlíky to ale nebudou mít vůbec snadné.. Allen opět výborně kormidluje vytříbenou slovní komiku. Každou scénu zásobuje trefnými gagy, a opět rozdmýchává onu permanentní diskusi, zda už není umělecky vyčerpaný. Osobně si vyčpělého autora představuji jinak. Na hořce vtipné moralitce (v druhé polovině trochu drhnoucí) se vyřádili nejen výtvarníci (zdivočelý byt, křiklavé oblečky), ale také herecká sestava (vedle Allena třeba Hugh Grant, Jon Lovitz nebo Tracey Ullman).. 75%. (19.06.2010)

Zase trochu jiný Allen, moralizující skoro jako v pohádce. Možná jsem se nezasmála tolik jako u jiných jeho filmů, ale strašně se mi líbilo jak se strefuje do těch snobů a rádoby intelektuálů. Vystihla bych tento snímek snad nejlépe slovem "úderný". Skvělý scénář, inteligentní humor, výborná hudba - no, zkrátka nestárnoucí Woody . . . (11.02.2006)

Woodyho typická konverzační komedie s nádechem krimi, s opět neurotickým Allenem a kupou hlášek. Po cca půl hodině se film žánrově přesune spíš k romantické vztahovce, takže humoru trochu ubyde, ale pořád se divák baví a navíc snímek uzavírá moc pěkné finále. "Všiml jsem si, jak se pěkně nesete. Připomínáte mi mou báječnou nebožku ženu." - "Člověk se nemůže sám nést. To je fyzicky nemožné." (14.08.2011)

Na Darebáčky sem si zašel do kina někdy v roce 2001, bylo to celkem v pohodě, říkal sem si, nic extra, ale docela dobrý, první půlka připomínala Take the money and run, druhá půlka byla zase naprosto šílená crazy satire, nicméně, že by to byl buhvíjak novej experiment po 30 letech natáčení? Neřekl bych, že by byl wůdy jako herec zajímavější až po roce 2000? Také ne, je jenom starší, to z něj ale lepšího herece nedělá. Woody je herec furt stejnej, umí zahrát jen určitý omezený typ role, nedokázal by zahrát seriózní roli, na druhý straně, jinej herec by nedokázal zahrát wůdyho komický typ (částečně se to podařilu K.Branaghovi v Celebritách). Takže napsat, že Woody je dobrej teprv od roku 2000 je taky naprosto zcestný názor, jako vůbec celé chápaní Woodyho Allena a jeho filmů uživatelem GodComplex, na něhož je tento kometář reakcí, jakož i některé další moje allenovské monetáře. (01.12.2006)

Darebáčci patří k té jednodušší, resp. přímočařejší části Allenovy tvorby orientované spíš na lidové publikum. Snad i proto se stali ve Spojených Státech komerčně nejúspěšnějším Allenovým filmem - právě včas, protože producenti nad ním už pomalu lámali kříž a kritici mluvili o hasnoucí hvězdě, která je dávno za zenitem. Zatímco Allenovy filmy bodovaly tradičně v Evropě, u Darebáčků tomu bylo přesně naopak. Oproti jeho nejlepším kouskům ze 70. a 80. let je to zjevně ústup ze slávy, nicméně v rámci pozdní tvorby slušný kousek, který díky komediálnímu, fakticky lidovému námětu, má slušnou šanci oslovit i širší publikum. Neschopný zlodějíček s velkými ambicemi patří mezi nejvděčnější Allenovy filmové role a Allen herec tentokrát, myslím, předčil Allena režiséra a scénáristu. Zajímavá je i méně známá Tracey Ullman v roli přezíravé manželky, úspěšné cukrářky snící o přijetí do "vyšší společnosti". Ve druhé části film změní téma a pojednává o nečekaném zbohatnutí typických příslušníků americké "bílé chátry" a jejich vzestupu mezi newyorkskou snobskou smetánku. Allen jako typický představitel tamních intelektuálů měl tuhle oblast dobře zmapovanou, z účasti na různých vernisážích a společenských akcích měl vypozorované chování zbohatlíků a blazeovaných členů vysoké společnosti. V Hughovi Grantovi našel herce, který dokonale odpovídal představě Woody Allena o této společenské skupině. Celkový dojem 70 %. (25.11.2007)