Lolita

Je tomu už nějaký čas, co jsem viděl Lolitu z roku 1997 a ta se mi líbila. Po nějaké době, kdy jsem stačil zhlédnout většinu Kubrickových filmů (už mi chybí jen The Killing a Fear and Desire a budu mít zhlédnuto vše, co tento velikán natočil) jsem se dozvěděl, že to byl právě on, kdo zfilmoval Lolitu v roce 1962. A proto jsem na tento snímek opravdu těšil. Je škoda, že musím napsat, že jsem tak trochu zklamaný. Ne, že by tento snímek byl nějak špatný, ale tady jsem se místy nudil. Trochu mi to připomíná situaci u filmu Barry Lyndon kdy jsem se na film opravdu těšil a výsledek mě sice nezklamal, ale ta stopáž byla nesnesitelná. Stejně tady, film není vůbec špatný, Sue Lyon byla opravdu krásná a Sellers si pár svými scénami prakticky ukradl film pro sebe, ale to nic nemění na faktu, že kdyby se film prostříhal o takovou půlhodinku, bylo by to (alespoň pro mě) lepší. Takhle dnes musím dát "jen" 80 %. P. S. A to mi dlouhé stopáže nevadí, například (když zůstaneme u Kubrickových filmů) mě Spartacus opravdu bavil a to jsem viděl 198minutovou verzi. P. S. 2. A momentálně nedokážu určitě, která verze Lolity je lepší, obě mi přišly dobré i když byly jiné. (29.07.2011)

U Stanleyho Kubricka si divák může být jist, že každý jeho film je zcela jiný. Lolita také patří mezi ty filmy, které nelze způsobem natočení ztotožnit s jakýmkoli jeho filmem. Lolita je snímkem o posedlosti, která naráží na pohrávání si kočky s myší. Lež se kupí za lží a nemilosrdná pravda vyjde najevo až nakonec, a tragédie je nevyhnutelná. V souvislosti s tímto filmem jsem ohromen hereckým výkonem Sue Lyon. Výborný je i Peter Sellers jako Quilty a nelze opomenout Jamese Masona jako posedlého Humberta Humberta. Abych se zase vrátil čím jsem začal. Velikost Kubricka spočívá právě v mnohojakosti jeho tvorby a proto mě baví a mám ho rád. Jen škoda, že se v tomto filmu neodhodlal trochu víc naštvat mravokárce. (10.05.2009)

Konečně jsem shlédla svoji milovanou Lolitu (knihu a film z roku 1997 s Jeremy Ironsem v hlavní roli) i v původní filmové verzi z roku 1962. Byl to trochu nezvyk, Irons byl totiž jako Humbert Humbert geniální. Ovšem jako Lolita byla o stupínek lepší Sue Lyon. Mám jedinou výtku, která padá na hlavu obou režisérů (ačkoli Kubrickovi lze málokdy něco vytknout) - totiž Lolitě je, když ji Humbert prvně spatří a na první pohled jí podlehne, 12 let; právě to, že je ještě holčička a přitom mnohdy i žena, Humbertovi učarovalo, proto pro něj byla "nymfička". Obě představitelky Lolity byly ve svých 16, respektive 17 letech fyzicky příliš "dospělé", byť po herecké stránce zvládly vše na výbornou. A ani jednomu z filmů neuškodila víceméně vynucená zdrženlivost, spíše naopak. Vynikající drama, Kubrick i Nabokov. (24.08.2006)

Můj nejslabší Kubrick. Kdyby film měl o 60 minut méně, tak se vůbec, ale vůbec nic nestane, protože mi celý děj přišel natahovaný a nudný. Potěšil výkon Petera Sellerse, kterého mám v hlavě zabudovanáho jako Růžového pantera. Takže jen jeden film se mi od Kubricka nelíbí. To není špatná bilance mistře. (16.12.2011)

Když ji miluješ, není co řešit? ;-) Je zvláštní, jak některé podružné okolnosti mohou změnit tvář filmu a jeho působení na diváky. Čtenáři Nabokovovy předlohy (musím doznat, že k nim nepatřím) považují film za vyměklý, protože Lolitin věk byl zvýšen na 15. Já si myslím, že to není na škodu. Erotická fascinace dítětem by díky filmové konkretizaci asi vyzněla jako samoúčelná provokace a takovou je příliš snadné bez váhání odsoudit a pustit z hlavy. Sue Lyonová ale působí jako zralá duše, chladně obchodující s vnějšími atributy své mladistvosti. Filmu to ušetřilo spoustu vysvětlování a divákům připravilo nejedno morální dilema. Copatá blonďatá teenagerka, krutě a vědomě pokořující starého poblázněného chlapa? Na druhé straně, není zvrácené soucítit s pedofilem? A co soudit o třetí straně trojúhelníku, Lolitině matce, koketní manipulátorce a zároveň oběti cizí manipulace? Opravdu nevěřím, že rozporuplné emoce, které postavy vyvolávají, by se mezi ně dělily rovným dílem, kdyby Lolitě bylo 12. Ale můžu se mýlit. Stanley Kubrick měl původně trochu jinou představu a nejskandálnějším esem v jeho rukávu mělo být obsazení Caryho Granta do role Humberta Humberta. Grant, sužovaný od 50. let zvláštní paranoiou, si připadal příliš starý i vedle 0 26 mladší Audrey Hepburnové. Postupně proto odmítl hlavní mužské role v Prázdninách v Římě, Sabrině a Odpolední lásce. V Šarádě si s Audrey zahrál až po změnách ve scénáři, které z její postavy udělaly usedlou dámu. Tudíž není těžké domyslet, proč odmítl roli v Lolitě. 43letý rozdíl by byl moc. Tak jsme přišli o možnost vidět ho bok po boku Petera Sellerse (měli leccos společného, například vášeň k Sophii Lorenové, nenávist k Blaku Edwardsovi a jednoho nadšeného fanouška z Brna) a v potenciálně nejujetější roli jeho života. Díky jeho odmítnutí se ovšem mohl vrýt do filmové historie výborný James Mason. Herec, který mimochodem nahradil Granta už ve filmu Zrodila se hvězda (1954). Humbert prakticky neopustí plátno a charismaticky nevyzpytatelný Mason v této roli vyvolává škálu nestálých emocí, od odporu po soucit. Z 13 Kubrickových filmů jsem jich viděl 12. Vzhledem k žánrovému rozptylu nemůžu žádný označit za nejlepší, ale řekněme, že Lolita je z nich nejbližší mé představě o dokonalém filmu. 100% (08.08.2008)