Dvě nevěsty a jedna svatba

Film by se měl spíše jmenovat "Po dně tam a zase zpátky", neboť jede na stejném sklepním levelu, jako 40 let omílané kolovrátkové skladby obstarožní tancovačkové kapely Brutus, která bůhvíproč tvoří hudební doprovod této české „komedie“: „Vopijem sé, vopijem sé, vopijem sé!!!“ – aneb neoficiální hymna okresních přeborů českého venkova v pití kelímkového piva (jak jinak, než "brutusácká") zní na pozadí scén, které jsou spíše k pláči, než k smíchu. Z nepochopitelných důvodů je do hlavní role TV star a potenciální nevěsty obsazena „Anička“ Polívková, která má asi tolik šarmu a půvabu, jako cimrmanovská obryně Stáňa – o hereckém výkonu nemluvě (ne, že by ostatní herci ve svých rolích nějak excelovali - viz komentář antoinetta0 ). Prostě, klasická „holírna“, kdy je třeba vyvařit sponzorské love. Za mě „odpad“ - a nejen proto, že do filmu bylo nasypáno i z kapes daňových poplatníků. (31.08.2020)

Po dvou hodně nepovedených letošních komediích přišlo velmi příjemné a osvěžující překvapení. Ovládal mě předsudek, že se tato komedie zařadí do hodně dlouhého zástupu propadáků, avšak od začátku do konce jsem se bavil. Trojice Plesl, Polívková a E. Geislerová jsou dohromady neokoukaná trojice, když se k nim přidá osvědčená dvojice Holubová-Klepl, vše do sebe pěkně zapadne. Jednu nechutnou scénu a předvídatelný konec prominu. (17.09.2018)

Klasická spotřební romantická jakože komeide, kde sleduješ bandu nesympatických individuí, kdy každý jde s každym, aby nakonec doplachtili k oné pohádkové lásce. Hlavně závěr to hodil to dost podivného vyznění, kdy vlastně zahejbat a lhát je to nejlepší, co pro pravou lásku můžete udělat. Fajn je teda krátká stopáž a občas nějaká ta humornější scénka. Jinak ale na film za pár dní hned zapomenete. (04.11.2023)

Odpočinková komedie, která se mi nečekaně líbila. Ano, člověk tuší, jak to celé dopadne, ale vůbec to nepřekáží tomu, aby se bavil. Mělo to atmosféru, kde nebylo místo na nudu a když k tomu přičtu skvělé obsazení (hlavně Anna Polívková, Jaroslav Plesl, Bohumil Klepl a Jan Dolanský) a skvělou hudbu kapely Brutus, která zde sama měla podstatnou roli, tak vlastně není co řešit. Velká většina komedií z poslední doby je nekomediálních, ale Dvě nevěsty jsou přesně podle mého gusta. Takže určitě 4 hvězdy. A proč vlastně nedat plný počet? Bavil jsem se, líbilo se mi to a klidně si Dvě nevěsty v budoucnu zkouknu znovu. Takže to navýším a dávám plnou palbu. (02.01.2019)

Romantické filmové příběhy jsou hlavní doménou především americké a francouzské produkce a tak když se něco takového objeví v kinematografii české, už předem to bohužel budí rozpaky. Máme tu snímek odehrávající se na vesnici s typickou vesnickou náturou a vesnickým dějovým námětem. A na české poměry vcelku přínosné až charakterově a koncepčně trefné, ale bohužel ve výsledku tradičně omšelé, nezábavné a zcela bez citů. Chybí tomu prostě živost, elán a vtip. Součástí vyprávění je pohled hlavní postavy, tedy Marie v podání Anny Polívkové, do kamery, kdy nahlas dává najevo své myšlenky. Snímek si tak pohrává s nadnesenou a zábavnou atmosférou, která však postrádá nadšení a prozíravost. Nám, jako prostým divákům, jsou její myšlenkové pochody prostě putna. Onen pohled do kamery má v podstatě navodit pocit, že se prostě dívá na diváka a tím vlastně narušit iluzi nezávislosti filmu jako takového a tím tedy přesvědčit diváka, že je všeho dění součástí. Ale funguje to? Na to nechť si každý odpoví sám. Kouzlo nechtěného se prostě nekoná, i kdyby čert na koze jezdil. Jako jednoduchý vesnický vztahový příběh nějaký ten potenciál má, ale rozhodně upadne v zapomnění, než by řekl švec. Ono když to vypadá jako celovečerní televizní bakalářská povídka... (30.10.2018)