Underground
Underground
Underground
Underground
Režie:
Emir KusturicaKamera:
Vilko FilacHudba:
Goran BregovičHrají:
Predrag 'Miki' Manojlovič, Lazar Ristovski, Mirjana Jokovič, Slavko Štimac, Ernst Stötzner, Srdjan Todorovič, Mirjana Karanovič, Milena Pavlovič (více)Obsahy(1)
Ve válečném Bělehradě v roce 1941 se furiantští přátelé Marko a Blacky zabývají obchodem se zbraněmi a jinými lumpárnami. Protože své nepříliš čestné kšeftování obratně spojují s partyzánskými nájezdy, získají v krátké době reputaci hrdinných bojovníků za svobodu. Když se Blacky musí jednoho dne musí začít skrývat, Marko je ukryje spolu s dalšími uprchlíky ve sklepě svého dědečka. Válka pokračuje, uprchlíků přibývá, rodí se děti a ve sklepě se pomalu vytváří autonomní svět. Když se v roce 1944 vrátí mír, udržuje Marko ostatní obyvatekle sklepů v nevědomosti - jednak proto, že s pověstí hrdiny dosáhl v titovské Jugoslávii vysokého politického postavení, jednak proto, že se s Blackym nechce dělit o krásnou Natálii, kterou oba milují. Uplyne patnáct let, než se první sklepní lidé dostanou na povrch - tím však celý příběh zdaleka nekončí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (171)
"Válka není válka, dokud bratr nezabije bratra." ()
Absurdní recese 2. světové války se postupně přetváří až v baladický příběh konfliktu 90. let. Podkreslené je to chytlavou dechovou hudbou, obvyklou pro Kusturicu. Filmu se dá vytknout jeho délka. Předposlední půlhodina filmu pouze otravuje diváka čekajícího na divoký závěr. Ten samotný je pak ztvárněn skvěle ať už scéna ve studni nebo závěrečná "nebeská" oslava = 85% ()
Kočkou se dají vyčistit boty, pokud vám je zrovna z okna nesebere slon.Pozor na ochočené šimpanze, mohou vystřelit z tanku.Stetoskop je ideální ke škrcení nepřítele, jelikož můžete zároveň sledovat jeho životní funkce..politický podkres těžko zhodnotím, nemám o tom až takový přehled ..beru to čistě jako film a ten ve mě nechal rozpačité dojmy, které přišly zhruba po 2/3 tohoto díla .. ()
Aneb jak umělecký záměr převálcoval přirozenost. A kterak temperament pohřbil myšlenku. Z kdysi právem opěvovaného stylu dnes spíš bolí hlava, zrcadlový opak současné filmařiny by mohl hluboké myšlenky rozdávat, leč forma je značně ušmudlaná. A jako každý extrém je i tento ve výsledku protivný. Kusrturicova dechna je příliš, epoch je příliš, moralizování je příliš, přehrávání je příliš. Na chvíli se tak zastavit, přestat se pitvořit, nechat vyznít nevyřčené, prohlédnout si načrtnuté skicy... Jenže ono se pádí dál a dál. A když se doběhne do války let devadesátých, čiší z toho natolik prvoplánovost i autorova touha kázat, až ho chcete jugoslávsky teatrálně zastřelit. Máte ho zkrátka po krk. ()
Tak takhle si já představuji opravdový velkofilm. Snímek (ani na vteřinu bych zde neváhal užít slovního spojení "umělecké dílo"), kterému nechybí absolutně vůbec nic. Jeden z nejlepších výtvorů světové kinematografie všech dob! ()
Krásne ukázané typické črty Balkáncov, ich spôsob myslenia, ktorý ich nakoniec priviedol k vojnovej apokalypse. ()
Ještě teď mám zerektované buňky v těle po průletu galaxií Alfa Kusturica. Film skončil, vynořily se titulky a já si na z pekla ukradené rytmy balkánské dechovky zatrsal nejdřív vsedě a pak i ve stoje. Obavy z toho, že Kusturicovi podrazí nohy dlouhá metráž, kde jeho bláznivosti vyhasnou a zbude komediální kejda jsou liché více než číslo 3. Bláznění sice opravdu vyhasne, ale je vystřídano chvílemi až dojemnými scénami, při kterých někdy mrazí (ohořelý Marko na elektrickém vozíčku jezdí kolem Božích muk s ježíšem hlavou dolů). A přitom nakonec znovu povstane z popela bláznivostí minifénix a s postavami se loučíme v jejich nejvlastnějším způsobu života - chlastají, tančí, zpívají a křepčí. A ještě navíc to pěkně funguje, není to poslepovaný kočkopes.___ Opět se ukazuje, jaký potenciál mají ve filmu zvířata, se kterými je možno dělat tolik věcí. V Černé kočce se špína po pádu do kadibudky z těla utírá bělostnou husou, tady se Černou kočkou leští boty, slon krade boty, husa ožďibuje tygrovi čumák!!! a šimpanz střílí z tanku... ___Kusturicovi filmy asi nejlépe charakterizuje SVÉRÁZNOST. Nejsem si jistý, jestli nám takhle Kusturica nadzvedává pokličku Balkánské duše, spíše nám dává ochutnat maso, ten nejsyrovější stejk, který je asi genius hominórum tam, odkud pochází. A vem čert tyhle spekulace, jestli se nejedná o nic jiného než bohapusté a prachsprosté Emirovinky, tak sem s nimi zas a znovu!!! ()
kdo umí ,ten umí ()
Klauniáda a kabaret mě moc nebere, tedy mi ani nic neříká přímočarý humor tohoto druhu. A už vůbec nemám chuť pátrat v té taškařici po hlubokých myšlenkách... ()
Pamatuje si konec druhou půlku devadesátek a prvních pár let nového tisíciletí? Filmáče v televizi, na kolejích, v Pyramidě na Dlabačově. Někde tam jsem to viděl a byl jsem unešený. Dnes po letech, pod vlivem všech okolností, jak to tam dopadlo, jaký je Kustirica srbský nácek a všeho kolem, ten film vypadá strašně uboze. Ani to podobenství už tam nevidím, ani ten náznak sebereflexe, nic. Najednou v tom ale vidím jen ten srbský podtón, ta hravost není hravá, je to strašně na sílu. Co neskutečně funguje v České kočce tady ne. Měl jsem takovou ambici dát si ty jeho staré filmy znova, viděl jsem to, v paměti zůstává po nich jen pocit. Nevím, jestli i u těch ostatních chci o něj přijít. To zklamání nyní je fakt velké. ()
Skvelý film, v strhujúcom rytme úžasnej Bregovičovej hudby, ktorý mi neopustil myseľ ešte pár dní po jeho vzhliadnutí. Predtým mi Balkán a divá nátura jeho obyvateľov nič nehovorili, ale Kusturica je výborný rozprávač a dokázal priblížiť atmosféru svojej domoviny aj ľudom, pre ktorých je úplne cudzia. Herecká partia na čele so skvelým Predragom Manojlovićom a Lazarom Ristovskim rozohráva neuveriteľný kolotoč humorných aj vážnych situácií, ústiacich do fantazijného finále. Film, ktorý treba vidieť viac krát. ()
Souhlasím s tím, že tento snímek má své místo ve zlatém fondu evropského filmu. Výsostná tragikomedie, která člověka doslova rozseká na malé kousíčky. Navíc za ty dvě a tři čtvrtě hodiny ani na chvíli nespadne do patosu, a to dokonce ani v závěru, který si o to doslova říká. Do jisté míry mu v tom brání černý humor, ostrý jako břitva. Některé gagy jsou tak zlomyslné, až nad tím rozum stojí (viz např. sebeuspokojování během bombardování Bělehradu, omylem zastřelený muzikant atd. atd.). Kontroverzní přijetí filmu se dá dost dobře pochopit, protože některé scény (např. bombardování Bělehradu, proložené archivními záběry s vítáním Němců v Záhřebu; Crny nazývající člena mírových sborů OSN fašistickým zkurvysynem) jsou už opravdu sinou kávou a film by se v podstatě dal nazvat propagandou. Zároveň je to ale také navýsost chytlavý příběh, který v sobě kombinuje osud několika lidí s osudem jedné země, aniž by něco šidil. Navíc Kusturicova režie je tak skvělá a originální, že něco podobně poetického a zároveň dynamického v podstatě nikde jinde neuvidíte. No, možná se to trochu podobá Fellinimu, ale to byste do něj museli nalít něco slivovice. ()
Jednoznačne jeden z TOP5 filmov mojho rebricka. Emir Kusturica je umelec, ktory rozprava v obrazoch podobenstvach a tento film si je treba pozriet aspon dva krat. Clovek nema sancu vsetko zachytit a pochopit na prvy krat. Najdojimavejsia scena je ten horiaci invalidny vozik tociaci sa pri krizi. BRAVO MAJSTRE!!! ()
Film byl už tak pořádně ulítlý, ale když se dostal do snové roviny mě přestal bavit. Nevím, co byl záměr tvůrce, ale po původním super dojmu, že mám před sebou crazy komedii s filozofickým základem se tento pocit vytratil, já se přestal bavit a začal jsem se nudit. Ke konci jsem se už nemohl dočkat závěru :(, který jsem shlédl spíše kvůli Kusturicovi, jinak bych to vypnul. ()
Uprimne jsem se u filmu az na vyjimky skoro nezasmal. Takze o nejake zabave z me strany nemuze byt rec. Ale jde o valecne drama hozene do komickeho obalu, takze to asi nebyla "myslenka dne". Nechci Kusturicu nijak hanit. Naopak, jeho kvality docenuji. To jakym nezapomenutelnym a nezamenitelnym zpusobem dokaze vykresit pro nektere zvlastni chovani, pro jine tezky osud lidi z Balkanu. Ale jak rikam. Neni to zrovna muj salek kavy. ()
Tak tohle tedy ne. Tohle Kusturicovi nezbaštím. ()
Film, kterému jsem v podstatě nerozuměl, taky jsem byl tehdy dost pod vlivem. Prostředí, kde jsem film viděl, lidí, se kterýi jsme se na něj dívali a vůbec takové domácí kino v té době každý neměl... ;-) ()
Dávno před Černým jestřábem a Zemí nikoho se zjevila tato obrovská freska. Tolik barev, hudby... A přitom je to tak krásné. Vrchol Kusturicovy tvorby. Krása nesmírná. ()
Neuvěřitelné tři a půl hodiny o malém kousku světa, ve kterém se však soustředí nesmírně mnoho emocí, krve, bolesti, melancholie, ale i vnitřní lidské síly. Drama z něhož místy prosvítá vtip, avšak mnohdy s bolestným dozněním, silná tématická symbolika, různá podobenství, skvělá atmosféra - jejím pilířem je bezvýhradně strhující hudba, která je naprosto přesně ukovaná právě pro tento film, tyto lidi, tento výraz, tento kousek světa. Film obsahuje dost scén, které jsou svým laděním velice působivé. Poměrně často jsou silné i dialogy ruku v ruce s hereckým ztvárněním (herci spíš neznámí). Je to ironie, groteska, metafora, hříčka, ale přesto je to tak tragické, že mě to dojalo. 90% ()
Související novinky
Goran Bregović má namierené do Bratislavy!
Po takmer trojročnej pauze sa do Bratislavy vracia kráľ balkánskej hudby Goran Bregović aj so svojím legendárnym Wedding And Funeral Bandom. Koncert sa uskutoční 28. septembra 2017 v Bratislavskej… (více)
Recenzia na vyžiadanie /videné 5x/ „Strieľaj z pušky, tak, aby ťa vlastná mať počula. Ja nikdy nezapredám svoju krajinu nikomu.“ Umelecká tragikomédia pre náročných divákov. Všetky tieto nezmyselné boje a hnevy medzi Kusturicom a Angelopoulosom v konečnom dôsledku nemajú váhu na tom, že filmy sú určené DIVÁKOM, a nie filmovým cenám (áno, film by sa oslavovať) Hodnotenie dĺžky 163 min. (neanalyzujeme 320 min. director´s cut) Pred samotným rozborom filmu si musíme podrobnejšie priblížiť pozadie celého filmu. Začalo sa to po vývojovej a predprodukčnej fáza sa Kusturica doslova vyparil, nikto ho nemohol nájsť. jednalo sa o syndróm vyhorenia alebo depresia? Nie, Kusturica potreboval správny moment, aby sa dostal do svojej živelnej energii. Mecenášom tohto filmu bol francúzsky podnikateľ Pierre Spengler, ktorý bol dojatý, keď uvidel film Dom obesenca (1988). Na tomto filme sa stretla stálica všetkých dvorných hercov Kusturicu: Ivan, mladší brat Marka, pracovník so zverou: Slavko Štimac (Sjecas li se, Dolly Bell/1981) Predrag 'Miki' Manojlović (Otec na služobnej ceste/1985) Mirjana Karanović (Otec na služobnej ceste/1985) Bato, brat herečky Nataliji, na vozíku- Davor Dujmovic (Dom za vešanje/1988). Samotný kasting je ďalším prvkom vo filme, ktorý výborne hraje do kariet, každý herec dostal úlohu, ktorá mu pasovala. V kontexte námetu pri všelijakých hemžiacich národností, zostal Kusturica verný srbskej národnosti, a nevytváral kultúrnu prostitúciu s nemeckou národnosťou (tento pojem by sme mohli charakterizovať ako nemorálnu adaptáciu kultúrnych prvkov inej národnosti s plytkým povrchom na obohatenie vlastného diela). Túto kultúrnu prostitúciu predvádza Hollywood (napríklad Múmia 1, 2, 3), mumifikácia je v egyptológii posvätný vstup do posmrtného živote, a nie kľúčom cenových trhákov. V úvodnej sekvencii si všimnete, že Kusturica dokázal spojiť vidiecky, sedliacky jazyk a povzniesť ho na niečo umelecké. Príbeh sa láme na dve paralelné línie 2. svetovú vojnu a pád Juhoslávie. Pri sledovaní filmu si môžete všimnúť, že Kusturica je nesmierne komediálny tvorca. (scéna, kde herečka Natalijla podáva Crnymu oznam, že je najhľadanejší muž u Nacistov, Crnymu skôr v hlave behajú myšlienky o krásnej herečke. Žena v kúpeľni, kvetina v zadku, akým štýlom si Marko uťahuje zo svojej sexuálnej partnerky, to Všetko je špecifický druh humoru Kusturicu. Niektoré časti filmu prestrihávané archivnými zábermi lietadiel, príchody Nacistov do Belehradu, Skopje Jednotlivé kapitoly filmu sú naznačené grafikou so čiernym pozadím a bielym fontom a orámovaním. Celý drive podporujú herecké vklady hercov Ristovskia a Manojlovića, a energická hudba Gorana Bregovica, text Mesecina, Moonlight.: „Pokriva nas ratna tama, Pokriva nas tama joj“. Goran prezval ľudový tradičný druh spevu, a premietol ho do svojho originálneho hudobného jazyka. Ako znášať ťažkosti osudu, ak nie spievaním. Alegória, zároveň nádej na radosť. Každý, kto sa pozerá film a vidí herečku Mirjanu Joković vie, že čo sa zrejme dialo v hlave Kusturicu. (píšeme o hereckých kvalitách) Musela ho priam očariť, herecky je svojská, tvárou mi trocha pripomína Táňu Pauhofovú. O tom, že Kusturica rád obsadzuje pekné herečky do filmov je známe- Monica Bellucci, Marija Petronijević alebo Faye Dunaway. Dôležitá scéna pre Mirjanu Joković je scéna v divadle. Ukázala sa ako kľúčová, dostatočne ma presvedčila, že má v sebe divadelné cítenie. Zoberte si ten paradox scény: vymyslená realita (film) nakrúca rekreovanú realitu (divadelné predstavenie). V tom ako prichádza Crny ku herečke Nataliji, ona pustí náušnicu dole, Crny ju chytá, Natalija prichádza k nemu. Píšem o vynikajúcej choreografii, kde musí improvizovať pred divákmi, aby neodhalila Crnyho. Na predstavení ma herec jeden pokus, vo filme je mnoho. Táto scéna je dostatočným odôvodnením, prečo si ju práve Kusturica vybral. Ak by sa ma opýtal človek, ktorý by chcel vedieť, v čom spočíva talent Mirjanu Joković, tak práve túto scénu by som ponúkol. Na konci scény nechýba tradičné balkánske zakončenie, krik, energia, hystéria spojená v jednom. Lokácie: O celú scénografiu divák môžem poďakovať scénografovi Miljenovi Krekovi Kljakovicovi. Tím scénografie nevyhľadával reálne budovy, alebo ulice, viac ako 80% filmu bola umelo dotvorená na požiadavky filmu. (dom, kde sa schovávala väčšia časť civilistov). Aj napriek tomu, že je film „umelo“ pôsobí umelecky. Všetky filmy sú umelo vytvárané reality, záleží od toho, ako dokáže režisér oklamať diváka. Možno si položíte otázku: „Čo má byť artové na zbraniach, pití a zabíjaní?“ V podstate nič, lenže ak sa ujme réžie skúsený a talentovaný režisér, dokáže z tohto námetu vyťažiť maximum, a skryť v ňom určité významy, ktoré práve robia artový film artovým. Film Underground nie je len o pití, sexu, zbraniach alebo zabíjaní. Je to spoločenských problémoch, o zodpovednosti, a chamtivosti mať moc, o priateľstve. O tom, aký národný dopad malo konanie Marka, Crnyho a Natliji interpretuje scéna v centre filmu, kde Predrag 'Miki' Manojlović/Marko (on ako vysoko postavený politik novovzniknutej Juhoslávie) a Mirjanu Joković/Natalija (ako manželka politika) prichádzajú na nakrúcanie celovečerného filmu, obaja sa stretávajú so svojími hereckými dvojníkmi, ktorí vyzerali presne ako Marko a Natalija počas druhej svetovej vojny. Tuto sa režisér vyhral priam so strihom, presne postavil identických hercov na rovnaké miesto, osobitne nakrútili zábery zozadu na hereckých dvojníkov, a následne zábery postáv spredu z čias Juhoslávie. Bravúrne Kusturica, bravúrne. Undeground je odkazom toho, že nie je nutné žiť v spoločenskom ani mentálnom podzemí. Posledný veľký film Kusturica, po tomto počine nasledovala jeho kariéra strmá a nekvalitná tvorca. Vrchol Kusturicovej tvorby. Z objektívoho hľadiska spĺňa všetky podmienky kultúrne hodnotného audiovizuálne diela, zo subjektívneho hľadiska ma menej dojal ako Otec na služobnej ceste, alebo príbehom nadchol ako Arizonský sen. To, že sa niekomu subjektívne nepáči film, nezhadzuje jeho umeleckú kvalitu, pripomínam, tento film nie je pre každého. Director´s cut je viac obsiahlejší, náročnejší a vyčerpávajúci. Zaujal Vás film? Dobre, kde ho zohnať? Odporúčam blu ray BFI vydanie, kvalitné spracovanie po obrazovej a zvukovej skladbe. Hej... aby som nezabudol, soundtrack je vynikajúci (vlastním LP nosič, s label kódom LP 538 171-8, s čistým svedomým Vám odporúčam toto vydanie. /90%/ () (méně) (více)