Prezident Blaník

Politická satira v kině dlouho chyběla. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy to bylo naposled. Jestli vůbec. Každopádně za úspěchem celovečerního Blaníka vidím tři důvody. Prvním je načasování, kdy ještě z lidí plně nevyprchaly emoce z prezidentské volby a celého toho humbuku kolem. Druhým je dobrovolná i nedobrovolná účast mnoha známých tváří české politiky, zpravodajství a kultury. A třetím je určitě odvaha, se kterou šli tvůrci do tohoto projektu a současně také určité riziko, že specifický a vulgární Blaníkův humor nemusí sednout zdaleka každému. Trochu zamrzí jen poněkud nedotažený konec, ale na druhou stranu chápu, že tvůrci měli málo času na postprodukci v závislosti na výsledku prezidentské volby. (20.02.2018)

Viděno 2,5 měsíce po volbě a už po tak relativně krátké době mi tento film přišel hrozně zastaralý (obsahově i esteticky). Společnost žije jinými kauzami a kampaněmi, svět se zase o něco posunul, většina kandidátů již byla zapomenuta, některé detaily se musejí lovit v hloubce paměti, kde čekají na definitivní výmaz... Základní dějová linka (při tvorbě operativně přizpůsobovaná aktuálnímu průběhu skutečné prezidentské volby) je ještě jakž-takž nosná a dobře vypointovaná, ale i ta bude pro spoustu diváků za pár let nepochopitelná (Jací Číňani?, Kdo to byl Tvrdík? apod.). Na ní se pak nabaluje množství gagů kolísavé úrovně, z nichž čas ohlodá téměř vše, až zůstanou pouze vulgarity. Blaník-seriál v maximálně desetiminutové délce je relativně svěží satira pro "tady a teď"; na jedno podívání jako okamžitý ventil. Blaník-film toto stoprocentně přebírá. Bohužel "tady a teď" rozhodně netrvá dva měsíce... Kromě toho vlastně nejde o film, je to jen sled skečů u nichž hlouběji pod povrch ani nemá smysl jít. Psychologie postav je bizarní, často absurdní a libovolně se podřizující ději. Celek drží pohromadě jen divákova tolerance a chuť se smát prvoplánovým narážkám. __Pokud by autoři měli zájem o nějakou nadčasovost jejich satirického dílka, nabízím pobitvěgenerálskou radu: S havlovskou symbolikou se jistě dalo pracovat daleko důmyslněji, než pouhým kombinováním pražskokavárnicko-duchařské konspirace s reminiscencí na Danielovo účinkování v Sedláčkově Českém století. Dnešní česká společnost se totiž do značné míry (např. hodnotově) liší od doby Havlova prezidentství. Zachycení tohoto kontrastu by filmu jistě dodalo rozměr navíc. Vždyť šlo o volbu prezidenta republiky. A prezident je především symbol doby. (09.04.2018)

Prvních dvacet minut bylo super, gag za gagem. Fungovalo to. Kadence vtipů se ovšem vyčerpala a jakmile musel film stát na příběhu, začala to být nuda. Kromě toho autoři jsou dost sluníčkoví a ne z každého se dělá stejný typ legrácek. A třeba Sedláček tu působí vyloženě trapně. Autoři to měli dát jako půlhodinový speciál. (17.02.2018)

Sem tam nějaký vtípek, drobná narážka či zajímavé cameo (dá-li se to takhle nazvat), ale jako politická satira je to hodně bezzubé. Tonda Blaník mluví sprostě, ale na rozdíl třeba od britského kolegy Malcolma Tuckera (Je to soda), to funguje jenom občas. Pobavila mě tedy hlavně lumpenkavárna, zato scény s Václavem Havlem jsou už snad humoru zcela prosté. Jinak řečeno, na začátku to chvíli docela jelo, ale vzápětí tomu začala docházet šťáva, až se to tak nějak dobrodilo k závěrečným titulkům. (08.04.2018)

České filmy nemám vůbec v lásce. Většinou se jedná o zbytečné a infantilní "slátaniny", jejichž sledováním ve velkém počtu umírají buňky mozkové. Avšak občas se v záplavě tohoto filmového hnoje objeví i skvělý počin, který mohu s klidným svědomím doporučit. Prezident Blaník mezi tyto počiny právem patří, jelikož se jedná o skvěle vybroušenou satiru, kterou pozná a pochopí každý, kdo se, byť jen okrajově zajímá o politické dění v naší zemi. Rovněž potěší i interakce s některými politiky či prezidentskými kandidáty. Skvělá práce! „MILOŠE DO KOŠE!“ (08.04.2018)