Vítejte v Marwenu

Není se co divit, že Welcome to Marwen brutálně propadl a dosud ho zná jen málo diváků. Robert Zemeckis zase jednou potvrdil pověst vizionáře, který je ale schopen trávit několik let života slepými uličkami. Musí se nechat, že atmosféru film má a vizuálně vypadá vskutku dobře a ona kombinace loutek a reálného herectví má něco do sebe a akce je navíc zvládnutá velmi dobře. Nelze se ale ubránit dojmu, že celý příběh je vhodný spíš na dokument, protože jinak ztrácí trochu kouzlo. Emoce tu moc nefungují a onen titulní konflikt není až tak působivý, jak by asi měl být, i proto pak samotný závěr vyšumí. Poměrně dost tu chybí vysvětlení toho, proč má hlavní postava úchylku na ženskou obuv a celý snímek pomalu plyne, aniž by nabídl cokoliv extrémně zajímavého. Steve Carell v hlavní roli je výborný, i když leckdy nemá co hrát, zoufale mu ale chybí nějaký protihráč, protože nikdo tak výrazný už tu není. Welcome to Marwen je hodně zvláštní snímek, který je dost času nudný a ve výsledku působí dost rozpačitě. 50 % (01.11.2021)

První scéna u soudu je skvělá a scéna v muzeu mě trochu dojala a to i bez citového vydírání. Žel, zbytek filmu je neskutečně mdlý a taky dost nudný. Vizuálně se to Zemeckisovi opět povedlo, ale i když to má relativně silný námět, i tak je to chladné a bez emocí. Navíc to je i nevýrazně zahrané, nějaká lepší psychologie hlavní postavy by taky neuškodila (nebo by aspoň stálo za to do toho všeho líp zapojit jeho fetiš na lodičky, takhle působí nedůvěryhodně a nahodile, jako by ho tam scénáristi prostě chtěli stůj co stůj) a některé prvky zůstanou bůhvíproč nevysvětlené (třeba koho charakterizovala ta čarodějnice?). V rukou zručného režiséra by to mohlo být dost silné dílo, problém je ale v tom, že Zemeckis zručný režisér je. Tím pádem co se stalo? Už se vytočil? Už má nejlepší léta za sebou? Nebo se to prostě nepovedlo a příště už to bude lepší? Ty novější Zemeckisovy filmy nedokážu zatím pořádně shrnout, třeba Vánoční koleda se mi líbila, ale tohle je slabé a Muž na laně je nanejvýš průměrný. Ale tak uvidím jak mě zaujmou další jeho novější filmy, třeba budou lepší. Ale btw líbilo se mi, že v Marwenském baru čepují Plzeň :-) 2* (21.03.2021)

Je celkem fascinující, že Zemeckis se zapsal jako jeden z nejlepších mainstreamových vypravěčů, kdy mimo jiné Návraty do Budoucnosti a Forrestem Gumpem projevil dokonalý cit pro zájem publika. Pak se u něj ale jednak prohloubila technofilní fetiš a jednak ztratil schopnost navázat kontakt s diváky a začal se soustředit na filmy odevzdané trikovým exhibicím - ovšem bez toho, aby tyto exhibice o sebe vzbuzovaly zájem. Osobně mám rád autorské fetiše, které v mainstreamových podmínkách okázale budují díla bez zjevného ohledu na publikum, ale Zemeckis to dělá hrozně divným způsobem. Jeho filmy působí mrtvolně, bezradně, místy až směšně plytce, jako by byly stále určeny mainstreamovému publiku a podřízeny mainstreamovým limitacím (zde byl sexuální rozměr maximálně potlačen, aby byl výsledek co nejpřístupnější), přitom ale jako by vůbec netušily, co chce mainstreamové publikum vidět. I u Marwenu kroutím hlavou nad rozsahem a užitím počítačové animace, přesto je ale výsledek veskrze otravný a povrchní film, který se neskutečně vleče za svým banálním vyústěním. Tolik práce je vloženo do něčeho tak bezradného! Určitě je to námět na studii. Spíš než na sledování. (23.05.2019)

Robert Zemeckis je bezpochyby pojmem. Jenže kromě toho, že je skvělý vypravěč, si dlouhé roky libuje v technologickém experimentování a prozkoumává pestré možnosti současné animace. A právě tím opakovaně naráží. I tady volí hranou podobu s animací. Znovu v tom byly ambice, znovu ale selhal zejména scénář. Fotograf Steve Carrell přežil útok skupinky primitivů. Odnesl si ovšem značné poškození mozku, přišel o veškeré dosavadní vzpomínky a žije sám obklopený figurkami a úctyhodným modelem belgické vesnice z období druhé světové války. Nechybí v ní on coby hrdinný kapitán, sličné dívky i pětice násilníků, kteří mu zranění způsobili. Imaginární svět, který mu pomáhá s traumatem. Když jsme v Marwenu, koukáme na dlouhé ženské nohy a kopeme nácky do zadku, je to radost pohledět. Zemeckis umně prolíná reálný i animovaný svět v jednom záběru, jenže jednoduše předkládá příběh, který spoléhá jen a pouze na svůj dechberoucí vizuál. Přitom je tu i Carrell v reálu, který má s blížícím se soudem projít „proměnou“, která ovšem nestrhne a dění okolo něj je zoufale nevýrazné. Bída je to i s vedlejšími postavami. Prostě hračička Zemeckis v posledních letech ztratil schopnost navázat kontakt s divákem a úsilí věnuje zejména trikovým exhibicím. Emoce tu zapůsobí jen na pramálo diváků, humor schází a průhledný příběh je místy až moc ubulený. Škoda. (04.10.2021)

Docela jsem příjemně překvapená, čekala jsem to o dost horší. Zemeckis je u mě pan režisér, tohle není zrovna jeho nejpovedenější film, ale je v tom hodně cítit jeho práce. Rád experimentuje a tohle byl velký experiment, vizuálně navíc skvěle natočený, ale příběhově hodně slabý. Mark Hogacamp je pro mě taková záhada, mrzelo mě, že se režisér nevěnoval více jeho životu a vrcholem filmu by bylo to jeho napadení, takhle se Zemeckis věnoval tomu co ho baví. Dával život neživým věcem přesně tak jak to Hogacamp viděl, ale já bych raději poznala hlavní postavu a ne neživé barbíny. Je to takové 50 na 50. Steve Carell je navíc v té roli super, hodil se do toho, ale už jsem ho viděla v daleko lepších rolích. (19.04.2020)