Vítejte v Marwenu

Na několik scén z úvodu snímku jsem zíral a vůbec nechápal, která bije (asi budu muset začít číst obsahy, než se podívám na film), pak jsem se do toho ale dostal a nakonec jsem si tu podivnost docela užil. To, že něco takového někdo reálně prožívá, je docela depresivní, mě se ale líbila celá figurková autoterapie, byla až nečekaně zábavná a výborně kontrastovala s nevyhnutelnou hrou na city. A Steve Carell opět ukázal, že umí. (11.08.2019)

Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale jediné zajímavé na tomto filmu byly panenky. Díky nim a akčním scénám zasazených do prostředí druhé světové války mne film i celkem bavil a já tak po půl hodině nabyl docela vysokých očekávání. Bohužel jsem se však za žádnou cenu nedokázal ztotožnit s tím ustrašeným troubou, který si s nimi hrál a už vůbec ne s ním soucítit. A tak když dostal v druhé půli více prostoru, celkový potenciál filmu tím pohřbil. S tím jak akčních scén ubývalo, mi dokonce začalo dělat problémy dílo vůbec dokoukat. Mé hodnocení: Panny: 4*, Trouba: 1*, Celkově: 50% PS: Vidím v tom jistou podobnost s filmem Sucker Punch. (01.08.2021)

Je celkem fascinující, že Zemeckis se zapsal jako jeden z nejlepších mainstreamových vypravěčů, kdy mimo jiné Návraty do Budoucnosti a Forrestem Gumpem projevil dokonalý cit pro zájem publika. Pak se u něj ale jednak prohloubila technofilní fetiš a jednak ztratil schopnost navázat kontakt s diváky a začal se soustředit na filmy odevzdané trikovým exhibicím - ovšem bez toho, aby tyto exhibice o sebe vzbuzovaly zájem. Osobně mám rád autorské fetiše, které v mainstreamových podmínkách okázale budují díla bez zjevného ohledu na publikum, ale Zemeckis to dělá hrozně divným způsobem. Jeho filmy působí mrtvolně, bezradně, místy až směšně plytce, jako by byly stále určeny mainstreamovému publiku a podřízeny mainstreamovým limitacím (zde byl sexuální rozměr maximálně potlačen, aby byl výsledek co nejpřístupnější), přitom ale jako by vůbec netušily, co chce mainstreamové publikum vidět. I u Marwenu kroutím hlavou nad rozsahem a užitím počítačové animace, přesto je ale výsledek veskrze otravný a povrchní film, který se neskutečně vleče za svým banálním vyústěním. Tolik práce je vloženo do něčeho tak bezradného! Určitě je to námět na studii. Spíš než na sledování. (23.05.2019)

První scéna u soudu je skvělá a scéna v muzeu mě trochu dojala a to i bez citového vydírání. Žel, zbytek filmu je neskutečně mdlý a taky dost nudný. Vizuálně se to Zemeckisovi opět povedlo, ale i když to má relativně silný námět, i tak je to chladné a bez emocí. Navíc to je i nevýrazně zahrané, nějaká lepší psychologie hlavní postavy by taky neuškodila (nebo by aspoň stálo za to do toho všeho líp zapojit jeho fetiš na lodičky, takhle působí nedůvěryhodně a nahodile, jako by ho tam scénáristi prostě chtěli stůj co stůj) a některé prvky zůstanou bůhvíproč nevysvětlené (třeba koho charakterizovala ta čarodějnice?). V rukou zručného režiséra by to mohlo být dost silné dílo, problém je ale v tom, že Zemeckis zručný režisér je. Tím pádem co se stalo? Už se vytočil? Už má nejlepší léta za sebou? Nebo se to prostě nepovedlo a příště už to bude lepší? Ty novější Zemeckisovy filmy nedokážu zatím pořádně shrnout, třeba Vánoční koleda se mi líbila, ale tohle je slabé a Muž na laně je nanejvýš průměrný. Ale tak uvidím jak mě zaujmou další jeho novější filmy, třeba budou lepší. Ale btw líbilo se mi, že v Marwenském baru čepují Plzeň :-) 2* (21.03.2021)

Robert Zemeckis je bezpochyby pojmem. Jenže kromě toho, že je skvělý vypravěč, si dlouhé roky libuje v technologickém experimentování a prozkoumává pestré možnosti současné animace. A právě tím opakovaně naráží. I tady volí hranou podobu s animací. Znovu v tom byly ambice, znovu ale selhal zejména scénář. Fotograf Steve Carrell přežil útok skupinky primitivů. Odnesl si ovšem značné poškození mozku, přišel o veškeré dosavadní vzpomínky a žije sám obklopený figurkami a úctyhodným modelem belgické vesnice z období druhé světové války. Nechybí v ní on coby hrdinný kapitán, sličné dívky i pětice násilníků, kteří mu zranění způsobili. Imaginární svět, který mu pomáhá s traumatem. Když jsme v Marwenu, koukáme na dlouhé ženské nohy a kopeme nácky do zadku, je to radost pohledět. Zemeckis umně prolíná reálný i animovaný svět v jednom záběru, jenže jednoduše předkládá příběh, který spoléhá jen a pouze na svůj dechberoucí vizuál. Přitom je tu i Carrell v reálu, který má s blížícím se soudem projít „proměnou“, která ovšem nestrhne a dění okolo něj je zoufale nevýrazné. Bída je to i s vedlejšími postavami. Prostě hračička Zemeckis v posledních letech ztratil schopnost navázat kontakt s divákem a úsilí věnuje zejména trikovým exhibicím. Emoce tu zapůsobí jen na pramálo diváků, humor schází a průhledný příběh je místy až moc ubulený. Škoda. (04.10.2021)