Hereditary
Prekliate dedičstvo
Hereditary
Hereditary
Hereditary
Režie:
Ari AsterScénář:
Ari AsterKamera:
Pawel PogorzelskiHudba:
Colin StetsonHrají:
Toni Collette, Gabriel Byrne, Alex Wolff, Milly Shapiro, Ann Dowd, Mallory Bechtel, Jarrod Phillips, Austin R. Grant, Brock McKinney, Morgan Lund, Ari Aster (více)Obsahy(1)
Když zemře Ellen, matriarcha rodu Grahamů, začíná rodina její dcery rozplétat záhadná a čím dál tím děsivější tajemství svých předků. S přibývajícími odhaleními se čím dál více snaží překonat svůj neblahý osud, který zřejmě pronásleduje celý jejich rod a pomalu ničí vše, co znají. (Vertical Entertainment)
Recenze (695)
Čisté zlo, geniálně zfilmované, které roste každou minutou filmu. Gradace až na hranici únosnosti, do poslední minuty nepříjemný a nejistý pocit, který podkresluje opravdu trýznivá hudba. Konečně, konečně, konečně, po dlouhé době horor s velkým H. ()
Po snímku "A Quiet Place" je i Hereditary velkým hororovým překvapením tohoto roku. Musím ocenit především fakt, že se režisér Ari Aster nedrží zajeté hororové "stupidity", kdy přesně víte, co se bude dít dál a kdo zemře jako první. Toto, společně s precizní režií, neutuchajícím mrazivým soundtrackem a skvělými hororovými momenty vytváří bravurně soustružený hororový koktejl, u něhož jsem měl tísnivý a znepokojivý pocit téměř po celou dobu stopáže. A o to by v hororech mělo jít především ne? Skvělá práce! ()
Atmosféra hustá, dusná, tíživá a podbarvená zneklidňujícím soundtrackem. Když už nic, tak jenom to dokáže člověka přikovat k židli a ani nedutat. Herecky koncertuje Toni Collette, která se pohybuje na hraně zhroucení a hysterie a Milly Shapiro má s tímhle obličejem v rámci žánru vystaráno na hodně let dopředu. Nicméně bez chyb to není. Dokud Aster nadpřirozeno jen decentně naznačuje, nemám těch nejmenších výhrad, ale čím víc se blíží konec a přízraky vylézají na povrch, tím víc se originalita rozpadá a z filmu se stává tuctová duchařina, byť stále s luxusní atmosférou. No a samotný konec mě docela dost rozladil. Každopádně ať tak nebo tak, jedná se o vynikající debut, který by si žánroví fandové neměli nechat ujít. 80% ()
Já vlastně nevím, co sem napsat pro ty, co tenhle film ještě neviděli. Prostě na to běžte a uvidíte. A je dost možný, že z toho budete totálně nadšeni nebo naopak ohromně znechuceni. U Děsivého dědictví jsem si každopádně uvědomil jednu věc, a to jak moc těžce se lidem (i mně) hodnotí horory. Přijde mi, že většina lidí posuzuje tenhle žánr naprosto na základě emocí a objektivita jde stranou. Docela pečlivě jsem si tentokrát pročítal zdejší komentáře a musím říct, že naprosto chápu pětihvězdy i odpady. Fakt mi je jasný, proč tenhle snímek lidé buď milují nebo nenávidí. Ale myslím si, že všechna ta nízká hodnocení jsou v tomto případě čistě subjektivní záležitostí, protože filmařsky je tento film naprostej úkaz. A to říkám jako člověk, který chtěl vidět naprosto jiný závěr (=subjektivita). Ale pojďme hodnotit od začátku. Obecně si cením toho, že se tvůrci nebáli pomalého tempa, kterým však docílili excelentní pocit napětí. Na druhou stranu však vědí kdy a jak přidat na tempu a vytvořit opravdu tísnivou strašidelnou scénu. Atmosféra je DIVNÁ, DIVNÁ A DIVNÁ a s přibývajícím časem stále DIVNĚJŠÍ A DIVNĚJŠÍ. Prostě naprosto creepy film, kterej celou dobu boří očekávání a překvapuje. Dál tu máme TOP práci se zvukem (myslím, že to musel docenit i naprostý laik). Herci hrají také super a s ohledem na náročnost rolí předvádí opravdu dobré výkony (ačkoli třeba výkon Toni Collette mi přišel místy lehce přehnaný, ale prala se s tím slušně a přesto převládá spíš nadšenost). Psychologie postav je (obzvlášť na horor) opravdu vymakaná a jejich chování mi přišlo velmi uvěřitelné. Když si to tak sumarizuju, tak v podstatě jedinej problém přichází právě s tím koncem. Uvědomuju si fakt, že já nemám rád tyhle nábožensko-fantasmagorické-vymýtačské-adalšípodobné tématiky vůbec v lásce. O tom vím a to je můj problém. S čím ale problém mám je fakt, že ten závěr prostě nebyl absolutně v souladu s poctivě budovanou filmařinou po většinu stopáže. Upřímně jsem prostě doufal, že horor bude mít dostatek odvahy k tomu, aby ukázal opravdu NĚCO JINÉHO. Aby měl větší přesah. Nebo naopak aby nezatlačil na pilu vůbec. Jen jsem prostě doufal, že nesklouzne k něčemu podobnému. Snímek prostě ke konci začal být víc a víc překombinovaný... až se opravdu překombinoval a tak trochu se sám ošidil o to být neobyčejným hororem letošního roku (a možná vlastně i desetiletí). Nicméně co nadělat, naštěstí silnější dojem převládá a Děsivé dědictví je i tak snímkem, který si zapamatuju a o kterém se bude právem mluvit. Čekal jsem od něj před zhlédnutím všechno, ale takhle dobrou filmařinu určitě ne. Jinak je naprostej nářez, že jde o režijní debut a neuvěřitelně se těším na další filmy od Ariho Astera. ()
Naprostý výmaz. Ale se skvělými okamžiky v rovině herectví a efektů, obzvlášť pak těch zvukových. ()
V roku 2015 to bola snímka The Witch, ktorá tak dokonale očarila niektorých náročnejších (nie je to práve najvhodnejšie slovo, ale lepšie ma nenapadlo) divákov. Hereditary zase pre mňa ostane navždy späté s rokom 2018. Pritom si uvedomujem aj existenciu ďalších hororov, ale tento je presne taký "iný ako ostatné" ako bol práve The Witch. Prekliate dedičstvo (oveľa výstižnejší je v tomto prípade slovenský distribučný názov od českého, i keď je tomu väčšinou naopak) je aj horor, aj dráma, aj bohviečo ešte, ale spolu tvoria nádherný súzvuk a predovšetkým je tam prítomný jemnocit pre detail. Tento film totiž stojí na detailoch (podobne ako stavba miniatúr) a musíte ho sledovať veľmi pozorne, aby vám nič neuniklo, pretože v opačnom prípade môžete mať na konci dojem, že ste ho tak úplne nepochopili. Áno, je to presne jeden z tých filmov, pri ktorých treba premýšľať. Snímka má hnusnú, miestami doslova odpornú atmosféru (v pozitívnom slova zmysle) bez jediného komického prvku (chceného či nechceného), zaujímavú hudbu a celkom sofistikovaný spôsob réžie, kompozíciu deja. Ospevovanie hereckých výkonov je taktiež úplne namieste. Jediné prižmúrenie očí priznávam vo finále, ktoré mohlo byť oveľa bombastickejšie (ani toto nie je práve najvhodnejšie slovo). 90%. ()
Taký ten typ filmu, kedy je atmosféra hotovým pokladom. Scenáristicky a herecky vypiplané. Plné režijných nápadov, ktoré v zásade beriem ako skvelé autorské rozprávačstvo. Iste finále je fajn ale žiadalo sa mi niečo trefnejšie ale v zásade som postavám rozumel. Ich hádky, ich zúfalstvo bolo podané presvedčivo a čo na tom že v druhej polovici viacej mystifikujeme. A viete čo fuck it. Nechcem na tom hľadať chyby. Zarezonovalo to riadne. Jeden z tých filmov ktoré to dokážu uhrať aj umelecky aj príbehovo. Alex Wolff mi príde sympatickejší ako jeho brácha a Toni Collette vo svojej hysterickej persóne neprekonateľná. Skvelé, lebo je to iné. A takýto druh filmov tu naozaj nebol dlhú dobu. Možno trošku nadhodnotené ale i don´t care. Som zvedavý čo režisér prinesie nabudúce. ()
Väčšinu filmu sa jedná skôr o rodinné drama než o horor. Tento pomer vyplýva z pomalého dávkovania nadprirodzena. Skvelú atmosféru buduje predovšetkým postupný psychický rozklad jednotlivých členov rodiny. Starý dobrý prístup ako napríklad v Rosemary má děťátko. Všetko čo následovalo tesne po nehode a reakcie, keď sa o tom ostatní dozvedeli, tak to všetko zaraďujem medzi najsilnejšie filmové dojmy. Silných momentov je tu však viac než dosť. Všetko podporené výbornými hercami na čele s rozdrásanou Toni Collette. Podobne ako V zajetí démonů neprináša Děsivé dědictví vlastne nič nové/prevratné, ale všetko servíruje takým spôsobom a s takou atmosférou, že v rámci hororového žánra predstavuje 5* kvalitu. Úplný záver síce nebol povestnou třešničkou, ale silný dojem určite nezoslabil. Zaraďujem medzi TOP 10 hororov. ()
Podle mě dosti nedoceněný snímek. Nebýt ještě jednoho páru, tak jsme v sále byli s přítelkyní sami, což je veliká škoda, jelikož nevím, kdy naposledy mě horor takto uchvátil. Tohle je prostě něco jiného. Nepříjemné, psychoterorové a přitom vlastně nádherné. Nádherná kamera, která jen umocňuje napětí. Scény, které jsou velmi děsivé tím, že nic na nikoho nevybafne, byť by to v jiných filmech tak bylo. Jinak řečeno, naprosto úžasně zakomponovaný horor do dramatu. Skvělé herecké výkony, nádherné zaměření i na detaily. Permanentní nervozita, neklid z psychoteroru a atmosféry pro mě. Přítelkyně se naopak i dost bála, za což filmu další plus. Jen samá superlativa na tento snímek, byť jsou věci, které úplně nejlepší nebyli, ale čert je vem. Pevně doufám, že Midsommer bude v režii Astera a Pogorzelskiho za kamerou v podobném duchu. Hereditary je totiž pro mě horor roku 2018. ()
Ak budem niekde počuť klkanie jazykom, volám políciu... ()
Špičkový horor, který se pomaleji rozjíždí, ale po stránce atmosféry houstne a houstne, napětí se kumuluje a nepřichází vysvobození. Ať už je ve filmu den či noc, Ari Aster rozumí žánru natolik, že je to v podstatě jedno. Cením si toho, jak využívá technik, které v rámci žánru jinde v podstatě nevidíme. A přitom mi tichý skoro až nepatrný pohyb nejasných obrysů v temnotách přijde daleko děsivější, než-li explicitní strašení a infarktově ukřičené jump scares. Hereditary není ovšem jenom zručná filmařina, ale taky originálně napsaný a precizně zahraný film. A byť se mi Midsommar svou silnou uměleckou vizí líbil ještě o fous více, Hereditary rozhodně kvalitou výrazněji nezaostává a jako debut je to v podstatě splněný sen. Ta modrá tady je směšná. ()
Po tomto filmu jsem měl problém v noci vstát a jít se napít po tmě. To se mi stalo naposledy při Blair Witch ale to jsem byl o hodně mladší. Z tohoto důvodu dávám plný počet i když to asi úplně na pět hvězd není. Nějaké pasáže mě zklamaly ale výkon Toni Collette je neskutečně dobrý (šel z něho strach) a jak film působí na psychiku to tady už dlouho nebylo, škoda jen slabšího konce. ()
Jsem čtyřiadvacetiletý muž. Řekl bych, že jsem viděl většinu slavných hororů, ze kterých jsem nebyl nikdy příliš traumatizován. (Vždy si pouštím ta tmy a sám pro co nejlepší zážitek) Ale nikdy se mi u žádného nestalo, abych po jeho zhlédnutí musel hned volat mamince a trochu se během konverzace uvolnit. Pak přišlo Hereditary. Film, který by se dal považovat za duchovního nástupce Vymítače ďábla a hlavně Osvícení. Je to pomalé, je to nekonečně znepokojující... a je to jako něco z noční můry. Jedná se o opravdu mistrovsky natočený horor, který naprosto výborně pracuje s hudbou, symboly a obecně se vztahy mezi jednotlivými charaktery členů té nejméně záviděníhodné rodiny. Některé vizuální podívané byly tak hrůzostrašný, že se mi vyloženě vpálily do hlavy a doteď je nemůžu dostat pryč. Chjo. Hereditary je prostě horor jak se patří - vůbec žádné lekačky, skvěle gradující napětí, nadpozemská hrůza. Škoda jen té závěrečné nemastné neslané pointy. Slabších 5* ()
Niekto zdedí rakovinu. Ja viem, bolo to kruté. Niekto zase aspoň vysoký tlak, či obezitu. Niekto však môže mať so svojím dedičstvom ( či už fyzickým, mentálnym, alebo nehnuteľným ) riadne problémy. Hlavne v hororovom žánri. A v tomto snímku vlastne nikdy nevieme, kto dedí a po kom. Scenár je šikovne napísaný a strašidelne prerozprávaný. Má sem tam pár kozmetických chýb, ale v dnešnej dobe sa snáď už ani nedá prísť so stopercentne dokonalým žánrovým kúskom. Fandím Ari Asterovi v ďalšej jeho kariére. ()
Trvalo mi, kým som si zvykol na tempo rozprávania. Myslel som, že to ide pomaly, lebo postavy si so sebou vlečú ťažké bremeno. Desivé dedičstvo. Celá hodina je zoznamovanie s osudom rodiny, v ktorej je tragédií a vyšinutostí až príliš, aby to nebola iba náhoda. Napokon fakt zaznie Charlie, Charlie are you here? a príde aj kráľ Paimon. Toni Collette hrá teatrálne a je v tom možno zámer, nakoniec diváka oklame. Špeciálne efekty sú tu ako v hororoch zo 70. rokov. Horiaca postava, napríklad, alebo hnusní polonahí duchovia, či skôr mŕtvoly, ktoré sa v noci pohybujú po dome. Tie mi pripomenuli Sentinel (1977). Dôležitá zložka filmu, ktorú si málokto hneď všimne, je čierny humor. To groteskné správanie matky. Smiech bol kedysi niečo nízke a poklesnuté, oslavoval diabla. Smiech funguje ako márny pokus zbaviť sa desivého dedičstva. Dlhy treba splatiť! ()
Chválím poctivej casting, jelikož všichni v tom filmu vypadali opravdu strašně ještě před tím, než si začali uřezávat různý končetiny. Tím se jim neposmívám, já na tom teď taky nejsem nejlíp, neteklo mi oko a něco hnusnýho mi z něj teče, přiložila bych sem fotku, abyste mě mohli politovat, ale nechci radit tvůrcům hororu, jak maj vypadat děsivý masky, aniž bych z toho něco měla. Fakt jsem se tak nějak od podlahy bála, což není nic divnýho, já jsem strachy nedýchala ani u Neuvěřitelný cesty, což je ten príma biják, kde se ztratí dva psi a kočka a hledaj cestu zpátky domů a přitom zažívaj různý dobrodružství. Ééé, kde jsem to... Jo, fakt jsem se bála, páč ta atmosféra byla husto-temná asi jako u nás doma, když někdo spotřebuje všechen toaletní papír a nedá na záchod novou roli, to pak po sobě házíme podezřívavý pohledy, kdo to mohl bejt, kdo je taková zrůda, že nechá své nejbližší trpět v tej nejvíc bezvýchodné situaci, aha?! Jako každá rodina zažívá svá malá dramata, ale ta z Děsivého dědictví zažívá obr krizi. ()
Možný SPOILER, takže radši alert! Tleskám vestoje a křičím bravo, že v době tendenčních rychlokvašek pro děcka a wanabí hororových konceptů současnosti, se podařilo natočit něco rouhačského a odpudivého. Vůbec se nedivím, že teenageři v kině neudržej pozornost a ke konci filmu už regulérně vyrušují, protože tohle přeci není ten cool horor pro holčičky, plný prvoplánových lekaček a líbivého klišé. Tohle je kurva slow-burning utrpení a to po všech stránkách! Na tomhle filmu je všechno dobře, respektive všechni špatně! Od začátku jsou karty rozdány velmi nekompromisně a zvláštní chemie mezi jednotlivými činiteli působí tak nepříjemně, že jsme skoro zapomněli, jak horor může dnes také vypadat. Vlastně horor, ono se to většinu filmu tváří jako dost temné a těžké drama. Precizní kamera, dlouhé záběry a práce s barvami je něco, co vás hned zkraje zaujme - vymyká se to totiž chápání práce s vizuálem, jak ho běžně známe. Naposled byla takhle zajímavá kamera u Dont Breathe a jetá atmosféra u Under The Skin. Herecké obsazení je velmi důmyslně vybráno tak, že každý z herců hraje svůj malý díl velkého koncertu, kterému dominuje nedoceněná Toni Collete, přičemž její repertoár výrazů a psycho stavů hraničí se dnem otevřených dvěří blázince pro těžké případy. O hudbě ani nemluvím, to je tryzna sama o sobě, tenhle soundtrack bude doma hrčet rozhodně dost často. Pokud si někdo pamatujete čarodějnický horor nehoror VVitch (a následně Paranormal Activity), tak tady by se dala najít solidní paralela rodinného rozkolu na základě nevysvětlitelného sledu zdánlivě náhodných událostí. Zdánlivě proto, že když vstoupí zlo do vašeho života, náhoda to není ani v nejmenším. Těžko se hledaj slova pro něco tak pomalu požírajícího nejen hlavní hrdiny, ale i vás samotné. Od začátku je ve vzduchu cítit něco zatraceně zlověstného, co už už bude každou chvíli vidět a ono to vlastně trvá 3/4 filmu - pomalé tempo v komnbinaci se všemi vévodicími atributy je zcela zničující a nic neříkající vývoj ve vás vyvolává nervní mrcasení v sedačce. No a pak to příjde! Veškeré drama, hnus, znepokojení, rouhání, hrůza, které se do té doby jen pozvolna vlekly, udeří tou nejničivější silou. Rázem se tempo změní a vy nebudete stíhat dávat si do souvislosti všechny ty indície, kterých je film plný a tak rafinovaně je servíruje do na oko hluchých míst, že pokud jste nedávali dostatečný pozor či námate dostat diváckého fištrónu, konec pro vás bude ještě větší fackou, než ten pomalý rozjezd. Závěr je pochopitelně rouhačskou oslavou veškerého zla vypointovaný až v groteskně zlomyslné finále. Tohle je opravdový hororový majstrštyk, ve který jsem snad už ani nedoufal. ()
Bohajeho.. Lidi už mají z té záplavy sraček tak pokřivený vkus a snížené nároky, že stačí aby se na světlo světa vyloupnul film který má základní technické kvality a nesází lacině jen na lekačky, a už se tu valí další hype-fáma o nejlepším hororu posledních let... Pro mě tam teda není skoro nic. Za 126minut jsem prolezl akorát dlouhou expozicí rodiny (která má v sobě tolik nevřčených sraček a kostlivců ve skříni, že nechápu jak doteď fungovali) , hysterickým herectvím, nešikovně budovanou atmosférou, jakš takš funkční dvouminutovkou na půdě a křečovitým, rádobyartovým, finále. Když se tu hypovalo Quiet Place, bral jsem to s pochopením, protože navzdory hromadě rušivostí v příběhu a logice ten základní koncept fakt fungoval. Hereditary je ale hororový nonsens na kterém je nejděsivější obličej M.Shapiro. ()
Nejsem žádný velký fanda hororů, ale stejně jsem tomu dala šanci. Film vytváří působivou atmosféru, nicméně pomalé tempo tomu škodí. Rozuzlení je zajímavé, ale zároveň dost očekávané. Rozhodně nešlo o typickou lekačku, což já osobně ocenila. Trailer toho taky nevyzradil příliš, takže se během filmu objevilo několik překvapení. Ale přes všechna ta pozitiva mám pocit, že bych si klidně tento snímek nechala ujít. Nic moc originálního toho nenabídl. 3* ()
Asi takhle: Skutečnost, že jsem byla zklamaná, jak málo pro mě byl teto snímek strašidelný, prostě přikládám velkému hype, který se kolem něho vytvořil. To mi ale příliš nevadí. Stejně jako u tvůrce, tři roky staré, Čarodějnice, oceňuji i tady ten expresionistický filmařský přístup, k v podstatě psychologickému dramatu, chytře zasazenému do hororu. Vždyť jaké prostředí by mohlo lépe odrážet všechny vnitřní běsy, pokřivené lidské vztahy a šílenství postav, než právě to hororové. U Heredity jsem se sice moc nebála, zato měl plíživou atmosféru a scény, které na mě působily velmi nepříjemně až hnusně, což nemyslím jako výtku. Tu mám až k hodně otravné postavě Annie (i když mám jinak Toni Collette ráda) a k faktu, že na rozdíl od už zmíněné Čarodějnice je závěr Hereditary zbytečně doslovný, což mu poněkud ubírá na výsledném dojmu. Za lepší 3. ()
Související novinky
Hororová novinka Mluv se mnou dostane pokračování
Nový australský hororový snímek pod názvem Mluv se mnou, který z kraje letošního roku na Sundance Film Festivalu zakoupilo do distribuce americké studio A24 poté, co po prvních projekcích obdržel… (více)
Indie Doctor Strange je hit
V posledních několika týdnech do kin vstoupily hned dva filmy s tematikou multiverza, Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství a Everything Everywhere All at Once. První z nich se podle předpokladů… (více)
Hvězda Borata si zahraje v novém hororu
Vycházející herecká hvězda Maria Bakalova z dvojky Borata si ještě spolu s Amandlou Stenberg (Nenávist, kterou jsi probudil) zahraje v hororové novince Bodies, Bodies, Bodies od distributora A24. O… (více)
Joaquin Phoenix spojí síly s režisérem Slunovratu
Filmař Ari Aster má na kontě chválené horory Slunovrat a Děsivé dědictví, Joaquin Phoenix se zase objevil v několika skvělých nezávislých filmech a pak dostal Oscara za Jokera. A teď oba tvůrci spojí… (více)