Sedm krvavých orchidejí

Jedná se o klasické italské giallo. Jde spíše o detektivní příběh, kdy jsou zabíjeny mladé ženy, policisté jsou neschopní jako vždy a tak musí přijít na scénu zoufalý manžel, který chce zachránit svji milou. Možná si řeknete, že to z horrorem nemá moc společného, ale to se mýlíte. Vrah je skutečně mazaný, pěkně střídá vražedné nástroje, krve je taky dost. Film má dobrou zápletku a tajemství příběhu vám filmaři odhalují pěkně po kouskách. Dojde i k několika zvratům a celý příběh přemýšlíte, kdo by mohl být ten tajemný vrah. Hudba je na tehdejší dobu dobrá, i když by jí tam mohlo být víc. Výběr herců byl dobrý a jejich výkony byly zajímavé. (07.07.2008)

Jste hezká a trávila jste jeden určitý den noc v hotelu? Tak Vás kuchnem. Tímto heslem se řídí vrahoun který se strašně chce mstít jenže neví komu. Má tu sedm adeptek a jedna z nich je ta která může za vše zlé co se za poslední roky v jeho nezajímavém živůtku dělo. Jenže než aby to rozpočítal a vybral jednu která to odnese za všechny tak se rozhodne pro jistotu sejmout všech sedm statečných. No je pravda že se mu to celkem i daří a hodně brzo začíná odpočet u kterého nevíme na jakém čísle se zastaví. Vraždy jsou sice pestré (jednu topí ve vaně,na další vezme vrtačku atd.) ale nejsou nějak extra natočeny. Každopádně film sám o sobě člověka baví a to je hlavní. Kdo je vrahounek jsem tedy odhalil skoro hned co se jeho postava objevila na plátně (fakt úchyl od pohledu) ale to mi na zábavě nic neubralo a vyzbrojen chipsy jsem se kochal zatímco on kuchal a oba jsme si to náležitě užívali. Filmek ke kterému se určitě rád časem vrátím. (07.04.2013)

Hned na začátek musím řící, že mě Lenzi opravdu příjemně překvapil. Já ho mám totiž, bohužel zaškatulkovaného jako brakmakera(asi toho od něho musím nakoukat více). Jenže sedm kravavých orchidejí je klasické giallo s vrahem v rukavicích a nožem/lankem v ruce a to já mám rád. Co se mi na filmu opravdu líbilo, tak to byly moc pěkné exteriéry (zjevná inspirace Bavovou The girl who knew too much, akorát že v barvách), pěkně nasnímané scény a krásná děvčata. Horší už to bylo s mizernou hudbou od Riza Ortolaniho a prostřední vleklou vyšetřovací částí. Celkově tak 3,5*. PS:Za filmový materiál děkuji Ingrid a už se docela těším na Lenziho Gatti rossi in un labirinto di vetro. (31.03.2009)

Páčilo sa mi to ešte viac, ako som si pamätal. Svižné, štýlové giallo so všetkými trademarkami, atmosferické, so skvelým zamotaným príbehom, krásne nasnímané, klasickou Ortolaniho hudbou a natočené v prekrásnom Taliansku, s typicky 70s atmosférou. Akurát záver by si zaslúžil byť dlhší a dramatickejší, ale to v mnohých giallos tej doby. Inak nieje veľmi čo vyčítať, práve naopak. Aj snešná presequelovaná a preremakeovaná doba by si zaslúžila reštart giallo peciek. (22.04.2019)

Talianske Giallo Umberta Lenziho, ktorý k tomuto druhu pristúpil celkom seriózne, avšak zabudol okrem iného na horor a des ako taký. Príbeh je tradičný, vrah zabíja ženy s potešením, nie však vždy mu to ide dobre. Pred ich smrťou sa ich snaží vydesiť rôznymi spôsobmi, nijako zložitými a premyslenými, ale keďže ich smrť nebola nejako moc vygradovaná, Lenzi použil túto vrahovu predohru, aby tie scény mali aspoň nejakú atmosféru. Neuškodilo by tomu, keby sa film trocha prestrihal, použilo sa viac tmy a hudba sa viac obmieňala. Lenzi zohnal do filmu celkom pekné devy na vraždy, avšak u niektorých bola škoda, že ich nevyužil na nahotu. Sette orchidee macchiate di rosso je tradičné, priemerné, ničím nevyčnievajúce Giallo, ktoré však priaznivcov neurazí, ale ani nenadchne. U mňa má rozhodne väčšiu hodnotu napr. Giallo od Argenta – Tenebre, ktoré ponúka rozhodne viac hororu. (10.08.2007)