Kapsy plné dynamitu

Poslední Leoneho western už mě tak nevzal. Stejně jako Divoká banda se odehrává během Mexické revoluce a ukazuje její hrůzy. Je to ale možná zbytečně dlouhé. James Coburn tu hraje psance, který se po revoluci v Irsku přesouvá do Mexika a tam pomáhá s další revolucí. Do cesty se mu připlete skupina banditů s nimi pokračuje dál. Akce je tam dost slušná. Místy se to ale táhne. Na western je to dost nezvyklé. Finále je dost nabušené. "Nechci být generál." (18.01.2021)

Nelíbilo se mi tu nic. Hlavní hrdinové mi přišli jako bezpáteřní hajzlíci, jeden větší než druhý, odhalování minulosti dvou z nich mne taky nebavilo, a jak se objevila ta hudba se šo-šon-šo-šon, bral mne leda vztek. Navíc se to celé tváří chvíli jako absurdní divadlo, odskočí si to do slasheru, nic není svaté, a zase se na chvíli objeví jemná parodie, aby to po chviličce zas mířilo jinam. Mně to nebaví, chci jednoduchou, ale jasnou linii, a hrdinu, kterému se dá fandit. Když ale čekám, jestli tam v závěru nepřistane třeba Lenin a nebude se střílet z Aurory, tak je ta absurdní mozaika asi postavená špatně. (10.12.2017)

Takový asi nejujetější western Sergia Leoneho. Již první záběry filmu, cesta dostavníkem a přepadení nám dávají vědět že půjde o nevšední zážitek. Seznámení hlavních hrdinů je velice zajímavé a dynamické a pak už se rozvíjí napínavý příběh o přepadení banky a touze splnit si svůj sen. Sergio Leone do tohoto snímku přimíchal nejvíce politických událostí, oproti svým ostatním filmům. Hudba Ennia Morriconneho je opět skvělá a má více různorodých motivů, než kdy jindy. Je sice trochu jiná než u "Dolarovek" nebo "Tenkrát na Západě", ale tenhle western je taky trochu jiný. Dává větší důraz na dobrodružství, oproti soubojům tváří v tvář. Rod Steiger a James Coburn odvedli velmi dobré herectví a jejich postavy jsou sice trochu podobné, ale na druhou stranu i velice odlišné od předchozích Leoneových hrdinů. "Kapsy plné dynamitu" sice jedou ve svých kolejejích (motorka, dynamit, tank, kulomet), avšak Sergio v nich použil i některé prvky ze svých předchozích snímků a některé působí zase jako předzvěst "Tenkrát v Americe" (např. touha splnit si svůj sen). Poslední western Sergia Leoneho (a předposlední film) je velice zajímavý a atraktivní a v ničem nezaostává za jeho ostatními snímky. (23.07.2006)

„Revoluce je aktem násilí“… a Kapsy plné dynamitu jsou jedním z nejatypičtějších westernů vůbec. Začínají záběrem na močí skrápěné mravence. Kamera pomalým pohybem vyhledá tvář močícího, opáleného Mexikánce, a kdo již viděl nějaký film od stejného režiséra, musí být rázem v obraze. Leone detaily tváří rád, čehož využívá k dosažení kýžené reakce ze strany diváka například ve scéně z dostavníku, kdy slova plná nenávisti v kombinaci se žvýkajícími pusami nutně vzbuzují znechucení. Jde o scénu, která nejjasněji definuje téma celého snímku – bohatí vs. chudí, resp. ti, kteří jsou mocní vs. ti, kteří mocnými být chtějí. Rozpor těchto dvou stran vede jedině k revoluci, jenže k čemu vede revoluce? Není to film o špinavých chlapech, kteří jedou odněkud někam, kde někoho zastřelí, případně vyvražďují Indiány a bizony, mohl by se tudíž líbit také jedincům, jež kolty zavěšené proklatě nízko nikdy příliš nevzrušovaly. Atmosféru Leone jako obvykle buduje dlouhými scénami, z nichž se o jejich aktérech poměrně brzy dovíme vše podstatné. Nepotřebuje mnoho šablonovitých situací, vše dokáže sfouknout na jeden zátah. Velice nápomocna je mu krom nezbytného humoru hudba Ennia Morriconeho. Ta ve scénách z Malloryho minulosti přejímá hlavní roli a svým způsobem je důležitější než to, co vidíme. Výborně byli vybráni oba titulní herečtí představitelé: James Coburn jako terorista, člen IRA, přesto klasický westernový hrdina, si možná právě touto rolí zajistil svou účast v Peckinpahově Pat Garrettovi a Billym the Kidovi. Při prvním pohledu na Roda Steigera mě ani nenapadlo, že je to rodilý Newyorčan, svého mexického banditu ztvárnil s naprostým přehledem. V jeho podání je Juan hlavně hlavou jedné velké famílie, jeho postupná proměna, změna ideálů, je pak příznačná pro celý film. Kapsy plné dynamitu se nesou v podobně nostalgickém duchu jako Divoká banda, kromě všeho jiného jsou totiž taky o konci jedné éry, což není symbolizováno ani tolik dynamitem a motorovými vozidly, jako značným úpadkem morálních hodnot. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Radko, Historik (05.01.2008)

Sergio Leone začínal jako béčkař a béčkařem, ovšem v tom nejlepším smyslu slova, zůstal prakticky až do konce své kariéry, snad s výjimkou jeho nejslavnějšího filmu Tenkrát v Americe. Béčkařem myslím v tomhle smyslu režiséra, který pracuje s omezeným rozpočtem a tomu přizpůsobuje svoji práci. Navíc režiséra, který nenatáčí s primární potřebou získat nějaký ten festivalový vavřín a myslí především na diváky. Leone pracuje s typickými žánrovými rekvizitami a typickými modelovými situacemi, ale používá je po svém. Inovuje a především posouvá film z jednoduchého schématu souboje pistolníků do společenského konfliktu země zmítané sociální nespravedlností a občanskou válkou. Leone patřil k italské levici, která v 70. letech v italském filmu drtivě převládala. Už v první scéně z dostavníku detailní záběry kamery na cynické zbohatlíky, jejich ústa nacpaná jídlem, arogantní gesta a zejména jejich povýšenecké dialogy dávají znát, na čí straně jsou jeho sympatie. Film je jednak o vznikajícím přátelství dvou povahově i původem naprosto rozdílných mužů, jednak o snaze nastolit spravedlivější společnost v zemi ovládané diktaturou a zvůlí. Béčkové kořeny Leoneho umožňují, aby svůj film odlehčoval humornou nadsázkou a řadou dobrodružných prvků, které pomáhají prodat téma co nejširší skupině filmových diváků. I přes velmi dobré řemeslo film není dokonalý a do puntíku promyšlený, některé dost zásadní momenty Leone neřeší a pokulhává logika děje, např. je s podivem, že se oba hrdinové dokážou dostat do přísně střeženého vojenského transportu, který převáží do bezpečí šéfa provincie i s jeho pokladnou. Nebo jiná situace když zuří urputná bitva a oba hrdinové se ocitnou tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli, v ten moment bitva zázrakem utichne, to si nejspíš chlapci dali cigáro a kafe, a když westernová konfrontace skončí, bitva začne znovu v plné parádě. Pro fanouška vojenské historie je taky úžasné, jak Leone vyřešil otázku uniforem a vojenské výzbroje. Převzal jednoduše vybavení italské armády z 2. světové a šoupnul ho do svého filmu. Leone se sice nezmiňuje o přesném datu, do kterého svůj příběh zasazuje, ale z logiky viděného je jasné, že se odehrává na přelomu let 1913-1914 za vlády diktátora Huerty už proto, že v polovině roku 1914 přestala mexická federální armáda úplně existovat. Tehdy pochopitelně mexická armáda nebyla motorizovaná a už vůbec neměla obrněné vozy. Po herecké stránce výborné, celkem logicky excelují James Coburn a Rod Steiger v hlavních rolích. Celkový dojem: 85 %. (08.03.2010)