Haškovy povídky ze starého mocnářství

Jedna z komedií, které se neokoukají. Zvlášť ta první povídka o knížeti pánovi (koho pak mi ten kníže připomíná), jak vařil chudým dětem polifku. Smolík je nepřekonatelný a Vojta mi skvěle přizvukoval.Druhá povídka má hlavně výbornou pointu, třebaže čtenáři Haška znají volbu obecního strážníka v Mejdlovarech velmi dobře. Opět skvělí Pivec, Plachý a Řepa. Klasická povídka o panu Tenkrátovi, který musel jako úplatek za své povýšení vzít si zbouchnutou dceru pana šéfa, už tolik nevyzněla. Konečně Eman Fiala jako ministrant a Filipovský jako vězeňský kněz, který chtěl taky stávkovat... Taková drobnost - v té povídce z Mydlovar se mi líbilo, jak se tučný jemnostpán rád sytil... Však na církev měl Hašek taky spadeno. Co by napsal k dnešku, to by mu nikdo neuveřejnil... (18.04.2016)

Na předloze je žel velmi znát, že ji Hašek psal vysloveně jenom jako "chlebovku" za niž dostane příslušný honorář. K tomu je navíc potřeba přidat ideologický náboj padesátých let, aby člověk pochopil proč je ten film tam slabý. Na druhou stranu zde zdánlivě paradoxně září řada skvělých herců. Vetchý děj jim totiž dal obrovskou možnost zcela volně improvizovat a projevit tak svůj komediální talent, což tento film tahá z šedého průměru. Lepší tři hvězdičky... (10.09.2006)

Velmi zdařilé zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška, které jsou svým způsobem stále aktuální, protože nešvary dějící se v dobách Rakouska-Uherska se jen v mírně pozměněné formě dějí i dnes. V povídce "Polévka pro chudé děti" exceluje František Smolík v roli bohatého aristokrata, který přece jednou tu dobročinnost vykonat musí ****. Při povídce "Schůze obecního zastupitelstva v Mejdlovarech" jsem si hned vzpomněl na úplatkářské kauzy nejmenovaného hejtmana či nejmenovaného lobbisty *****. O povídce "Trampoty pana Tenkráta" platí v podstatě to samé, jen se nejedná o úplatek hmotný, ale „duševní“ – holt jedině něco za něco. Ladislava Peška mi bylo líto ****. A při poslední povídce "Vzpoura trestance Šejby" jsem si zase vzpomněl na nedávná „vyjednávání“ odborů hrozících stávkou ****. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju další adaptace jeho povídek: Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem nebo Podskalského Zvony pana Mlácena a Tři muži se žralokem. (18.10.2012)

Všechny povídky jsou dokonalé. Herci jsou zde zvoleni výtečně, s vybranou pečlivostí. Povídky zde karikují (nejen monarchistickou) společnost, ve které se všichni poznáme. Dle mého názoru nejlepší povídka byla hned ta úvodní - aneb jak pan šlechtic vařil polívku pro chudé děti. Věta "ja sam tej chudej cholota ufaším!" neměla chybu. (22.01.2012)

Jaroslava Haška znají čtenáři především jako autora nesmrtelného „Dobrého vojáka Švejka". Méně je známo, že Hašek napsal velké množství povídek, v nichž svým nenapodobitelným způsobem ostře tepal zlořády společnosti rakousko-uherského mocnářství a později i první republiky. Scénáristé „Haškových povídek" vybrali z těchto povídek čtyři, které si především berou na mušku farizejskou dobročinnost, pokrytectví a korupčnost rakouských knížat, byrokratů, starostů, kaplanů a všelijakých správců, kteří všichni dohromady tvořili prohnilé základy mocnářství. Našim tvůrčím filmovým pracovníkům se podařilo postihnout geniální Haškův humor a smysl pro satiru a připravili tak divákům vskutku kouzelný pohled na dobu starého mocnářství. Filmový přehled 50-51/1952 (03.02.2008)