Zelig

Rozhodně zajímavý počin, ve kterém Woody shromáždil "všechny své lásky" (tedy alespoň ty tehdy aktuální) a to téměř doslova. Forma zde ovšem poněkud vítězí nad obsahem... Jistě bylo nesmírně zábavné vymýšlet všechny ty fórky, ale výsledek vlastně vtipný moc není, smeknout klobou je nutné před všemi těmi geniálními mystifikacemi, před naprosto bezchybným napodobením dobového filmového materiálu, ale opět, sledovat více než hodinu šedivé a zrnící záběry je přes všechnu tu neuvěřitelnou práci občas, nekamenujte mě, i trochu nuda. Celý film je totiž takový chameleon, který vlastně není nijak moc zajímavý sám o sobě, ale pouze tím, jak dokonale napodobuje a kolik mystifikací se do něj podaří vložit. "Originální" Woodyho filmy mám rozhodně radši, mimo jiné proto, že si v nich může člověk plnými hrstmi užívat Woodyho kongeniální herectví, nádherně hračičkovou komiku, úžasné dialogy s plné nesmírně zábavných tvrzení a sem tam i překvapivě přesně vyslovovaných pravd, které by se občas měly i tesat... V tomhle filmu jsme je, přes všudypřítomný umělý šum a praskání, mohli spíše jen tušit... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: kinej, Matty, Rob Roy (07.06.2011)

Velmi hrave, velmi napadite, podprahovo naramne vtipne a pre mna ako fanusika mystifikacnych dokumentov aj velmi zaujimave. Akurat skoda, ze tam Allen obsadil seba a Miu Farrow. S neznamymi ksichtami to mohlo byt este chytlavejsie a verim, ze mnoho ludi by po Zeligovi patralo ako po Ropakoch😁 9/10 (14.05.2020)

Jeden z nejlepších dokumentů všech dob, díky němuž nezůstane podivuhodná postava Leonarda Zeliga navždy zapomenuta, a to i přesto, že Zelig může svojí do absurdnosti dovedenou konformností mnohého pohněvat, pracujícím bere alespoň pět platů a z Žida se bezostyšně mění v černochy i indiány, čímž zamotá hlavu nejednomu příznivci Ku-Klux-Klanu. Jen škoda, že jsme nemohli pozorovat, jak by si Zelig počínal na norimberské lavici obžalovaných. (08.11.2005)

Zeligem se Allen vrací trochu ke svým groteskně komickým experimentálním začátkům, což završuje snad až překombinovanou formou vyprávění. Krása Zeliga spočívá v tom, že sám o sobě neobsahuje moc zábavných a komických prvků, je ale zábavný a komický trochu z odstupu, jako celek, ucelený nápad, který by možná mohl být zpracován i trochu jinak. Druhou věcí je, že Zelig vlastně ani tak není o Zeligovi ale o lidech ho obklopujících, lidech jako takových, ani ne nutně jen sevřených v úzké časové výseči dvacátých let. A k nim Zelig není moc lichotivý. Naštěstí. Protože to je na tom celém to nejzábavnější, nejkomičtější a nejzajímavější. (23.01.2016)

Woodyho nápady nepoznajú konca, ak si neberie na paškál citové prepletence vzťahového charakteru, tak prichádza na rad štúdia jedného komicky narušeného psychopata umocnená dokumentárnym spracovaním a autentickým zasadením do vtedajšej doby. Mala som pocit, akoby som sa dívala na večerné správy, Woodyho premeny boli síce vtipné a scéna, kde Hitler diktátorsky prednáša a Woody sa bezmocne krčí v jeho tieni, by si zaslúžila 10*, ale aj tak to nie je to pravé orechové a od rodeného cynika trošku slabý prejav. Na jedno pozretie bohato stačí. (09.09.2010)