Zelig

"Životopisný" film, který je originálně pojat jako dokument. Se standartními prvky - obsahuje archivní záběry, vypravěče, který dokumentem provází a rozhovory se současníky po letech. Jako u jiných svých filmů se Allen opět pozastavuje nad mocí médií, která ovládají a částečně vytvářejí hrdinův osud, jakmile se z něj stala známá osobnost. Hlavním tématem filmu je ale parodie lidské snahy po konformitě a splynutí s davem. I když se film trochu dotýká i související tendence - agresivní snahy po individualitě za každou cenu - bylo by myslím přínosné natočit něco podobného i o tomto nanejvýš aktuálním tématu. 7/10 (08.11.2005)

Určitě chvályhodný pseudodokumentárně pojatý kousek, který posunuje Allenovu práci zase o krok jinak a který pomocí věrohodných postupů vytváří alternativní historii pomocí mimořádné osobnosti – lidského chameleona Leonarda Zeliga. Přizpůsobit se všemu a zapadnout všude je fajn, stejně jako celý Allenův nápad, jen kdyby přišel jiný večer, než ve který jsem se po disku natáhl. Tři až čtyři.. (10.07.2013)

Woody je originál to se musí nechat. Ale ne vše se podaří. Zelig je fiktivním retrodokumentem o osobnosti Zeligovi (což je někdo na způsob Forresta Gumpa - člověk, který byl u všeho). Problémem je, že i délka 75 minut je strašně moc. Tato forma se postupem času stává pro diváka (aspoň mě teda) doslova ubíjející. (24.02.2010)

Sestra mě často mlátila. Táta často mlátil mě a stestru. Máma mlátila tátu, mě a sestru. Sousedi mlátili celou naší rodinu. Ostatní z města mlátili sousedy a nás všechny. Woody Allen vytvořil přesvědčivou atmosféru dokumentů 30. let a nezapomněl ani na kvalitní humor, díky tomu se film neztrácí pod experimentální slupkou ale funguje i jako skvělá komedie. 80%. (09.11.2005)

"Musím na tu masturbaci, jinak začnou beze mě." Občan Zelig. Co vypadá jako jednorozměrná blbina je ve skutečnosti mnohovrstvým, neuvěřitelně (a přitom nepředvádivě) vypiplaným mockumentárním zamyšlením nad základními filozofickými otázkami člověka (utíkajícího před sebou samým) i společnosti (projektující si do lidského chameleóna své aktuální obavy), kterou lze ve druhém plánu číst jako sebereflexivní úvahu nad mediálními obrazy a životem celebrity nucené jít z role do role za postupného vytěsňování vlastní identity. Jeden z formálně nejodvážnějších a nejoriginálnějších Allenových filmů, který množstvím podnětů hravě strká do kapsy Forresta Gumpa i většinu vážných biografických filmů. (Mimo jiné kvůli Allenově nespokojenosti s prvními sestřihy jde o jeho nejkratší film.) 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, anais, troxor (12.11.2005)