Zelená kniha

Řidič slečny Daisy naruby. Milý, posmutnělě vtipný a nekonfliktní lidsky hřejivý snímek na vážné téma. Akorát neříkající nic, co by ostatní obdobně milé, posmutnělě vtipné a nekonfliktní lidsky hřejivé snímky již dávno neřekly s nemlich stejně milým, posmutnělě vtipným a nekonfliktním lidsky hřejivým gustem. Není to tuctové jen díky fungující dynamice ústředního dua; byť na Mortensena v "echt italském bezmála parodickém módu" si jeden musí značnou chvíli zvykat. (27.01.2019)

Takže když nejsem dost černej, ale ani nejsem dost bílej a nejsem dost člověk, co teda jsem? Taková ta úsměvná "feel good" záležitost, která vás zahřeje na srdci, ale nic víc, nic míň. Prostě věc ušitá na míru Oscarům, což je mi už samo o sobě kapku proti srsti. Musím ale říct, že hlavní zápletka, tedy přátelství mezi bílým prosťáčkem a černým upjatým géniem zahrála i na moje struny. Rasismus v Americe je prostě vděčný téma, a jakkoli omílaný, pořád zajímavý. Miloučký film, o kterém ale po měsíci ani nebudete vědět. Jen vám zůstane ten hřejivý pocit na dušičce... možná. (Spíš jsem pro 3,5 hvězdičky, ale vzhledem k tomu, že to nejde...) Chce to kuráž, abyste změnili lidská srdce. (13.03.2019)

Niekedy mám potrebu vymedziť sa voči niektorým komentárom a nekomentovať priamo film. Takže: toto nemá ani byľku spoločné so Šoférom slečny Daisy. Daisynho šoféra som sa totiž pokúšal pozrieť minimálne 3x a vždy som v dôsledku otravnej nudy do polhodiny rezignoval. Ten film nezaujal, nemá žiadnu šancu na reparát. Užívateľ Maq sa zase vymedzil radikálne a prirovnáva Zelenú knihu k pornu. Tak to pŕŕŕ. Od porna nečaká nik príčetný v prvom rade príbeh, ale sex a sledovanie kopulačných pohybov zdurených pohlavných orgánov. Najlepšie v detailoch a polocelkoch. Tiež nie je pravda, že všetko čo divák Zelenou knihou dostane je vopred dané a očakávané. Veď ak by to tak bolo, neužil by som si príbeh ani jednotlivé, niekoľkokrát skvelé vypointované scény a humor. No a predovšetkým, silné emócie, ktoré film vyvolá. Niekedy mám pocit, že na túto najzákladnejšiu zložku filmového epického diela sa zabúda a hodnotí sa ako nejaký neživotný technický konštrukt. Nuž ale, veď často aj ten vyvolá silné emócie, či nie? Napadá ma v rýchlosti po vygúglení (aby som geograficky príliš neodbehol od lokácií, kde sa film nakrúcal ) napríklad Mercedes-Benz Superdome v New Orleanse. (20.06.2020)

Skvělá road-movie, která v poslední třetině možná trochu zbytečně moc tlačí na city, ale na kvalitách jí to neubírá. Nenudil jsem se u toho ani chvíli a u některejch scén se i upřímně zasmál. Mahersala Ali toho svýho povýšenýho klavíristu zahrál skvěle a Viggo "Tonydržka" Mortensen je jako vždycky fenomenální. Překvapilo mě i jméno režiséra, od tvůrce komedií typu Blbý a blbější nebo Já, mé druhé já a Irena (byť mám ty snímky moc rád) bych něco takového nečekal. 90% (19.01.2019)

Přes už tak propraný a (věčně) vděčně oscarový téma rasismu je to překvapivě lehký a vtipný lidský příběh “na cestě” pozdně segregovaným Jihovýchodem USA, kde je spousta srdce a charisma - hlavně v podání a kontrastu dvou hlavních postav. Když vážený svéprávný černoch z New Yorku se svým držkatým bílým řidičem (Viggo top) dorazí do kraje, kde strhané potomstvo otroků pořád ještě okopává něčí políčka, tak to (a bez otravnýho prvoplánu) velmi dobře ukazuje, jak je “mezi svými” vlastně relativní, zároveň co se během sta let po příměří a zapsání 13. dodatku k Ústavě ve státech bývalé Konfederace vlastně reálně změnilo... (čtivo a video na téma) A ano, “Green Book’s 1962 Cadillac DeVille is a star in its own right.” Tak za mě nej vítěz od Birdmana a prostě film pro radost. (24.02.2019)