Tři spory
Režie:
Ludvík RážaScénář:
Jaroslav DietlHudba:
Vadim PetrovHrají:
Jaromír Hanzlík, Libuše Havelková, Josef Kemr, Rudolf Jelínek, Jiří Štěpnička, Vladimír Brabec, Zdena Hadrbolcová, František Němec, Jiří Klem, Ladislav Pešek, Ljuba Krbová, Václav Voska (více)Obsahy(1)
Druhá ze tří životopisných her o osobnostech, které svůj umělecký i osobní život svázaly s Národním divadlem, je věnována prvnímu dramaturgovi Zlaté kapličky Ladislavu Stroupežnickému. Jeho vysoké nároky na repertoár první scény, spolu s jeho nekompromisní povahou a svérázným vystupováním, mu vynesly řadu nepřátel. Je autorem první původní české realistické hry z venkovského prostředí Naši furianti, která při premiéře v Národním divadle sice totálně propadla, ale dodnes na našich jevištích září jako stálice. V hlavní roli uvidíte Jaromíra Hanzlíka, jeho rodiče hrají Josef Kemr a Libuše Havelková, další postavy hry ztvárňují herci Vladimír Brabec, František Němec, Ljuba Krbová, Ladislav Pešek a Václav Voska. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Další skvělé dílo mimořádného triptychu ukazuje osobnost, kterou známe nanejvýš ze spojení se slovy NAŠI FURIANTI. Ladislav Stroupežnický, tato předčasně odšedši špičková osobnost našeho divadla, stojí za vzestupem umělecké úrovně orvního období naší zlatokapličkové scény. Strhující mimořádný výkon herce z milosti boží, jak lze rovněž bez nadbytečné nadsázky charakterizovat Jaromíra Hanzlíka, sukovitpu a uhrovitou osobnost Stroupežnického přibližuje až důvěrně. Jako bychom byli jeho současníky, účastníky jeho trápení duševních i tělesných, fyzických. Jaroslav Dietl odešel, Jaromír Hanzlík zůstává a jako čerstvý šedesátník má stáe mnoho před sebou. Těším se na to. ()
Úžasný film, úžasný Hanzlík. Klobouk dolů před prací Dietla i Ráži. Celý film, o zdánlivě neatraktivním tématu, běží slušným kvapíkem. Ani vteřinu jsem se nenudil. Při scéně ze zkoušky mi běhal mráz po zádech a scény s Libuší Havelkovou jsou pohlazením po duši všech, jenž mají v úctě své maminky. Dal bych i šest hvězd, pokud by to bylo možné. ()
Existuje ve světě mnoho případů, kdy geniální umělecké dílo zůstává za života jeho autora odmítáno, nepochopeno a zatracováno (častokrát stejně jako autor samotný) a mnoho let po jeho smrti se stane klasikou daného žánru. Jedním z takových případů je i hra Naši furianti Ladislava Stroupežnického. První českou realistickou hru zobrazující mezilidské vztahy z domácého prostředí venkovské obce napsal Stroupežnický na základě slyšených historek i svých vlastních zážitků a zkušeností. Proto v ní mnozí diváci spoznávali sebe nebo své bližné, což se samozřejmě nemuselo líbit. Historie je holt někdy neúprosná, tak tady (jak sám žádal v tomhle filmu ředitel divadla F.A.Šubert) dopadla šťastně po neblahých chvilkách alespoň ta milostná linie příběhu... aneb pohádka jak se stal z cholerika a fanatika Stroupežnického zdvořilý, zamilovaný pán. :-) Vedle Jaromíra Hanzlíka v jedném z nejlepších svých hereckých výkonů si z hereckého obsazení zaslouží vyzdvihnout i Vladimír Brabec coby první ředitel ND František Alois Šubert. Dále potěšila celá řada herců v epizodních roličkách (včetně humorného stvárnění malíře - kumpána Mikoláše Alše v podání Rudolfa Jelínka) a zaujaly flashbacky v podobě ukázek z inscenací Macháčkovych Furiantů (celé natočené pro televizi o dva roky později). ()
Krbová zaujala nejvíc... Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. ()
Pěkně nerudnej byl ten Stroupežnický..... No asi nejen když mu posílal jednu hru za druhou Jára Cimrmman... :D Jaromíru Hanzlíkovi jsem tu nerudnost i věřil. Jen škoda, že nám autoři nedopřáli se podívat na to, jakou proměnu se Stroupežnickým udělala láska. To jiskření s Ljubou Krbovou alias herečkou Annou Turkovou v samotném závěru snímku bylo každopádně kouzelné. Taky by mě zajímalo bylo vyústění vztahu Stroupežnický/Vrchlický. Bylo zajímavé vidět, jak uznalou kritiku Vrchlický napsal na Naše furianty ač asi musel vědět jak Stroupežnický smýšlí o jeho tvorbě. Docela frajer. Jaroslav Dietl byl taky frajer a tento televizní počin to jen dokazuje. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Stroupežnický (Jaromír Hanzlík) byl v inscenaci bez části nosu, o který přišel po nezdařeném pokusu o sebevraždu. Ve skutečnosti to ale bylo horší, po výstřelu z pušky totiž přišel i o spodní patro úst a muselo mu být lékařsky rekonstruováno. (sator)
Reklama