• HonzaBez
    ****

    Pěkně nerudnej byl ten Stroupežnický..... No asi nejen když mu posílal jednu hru za druhou Jára Cimrmman... :D Jaroslavu Hanzlíkovi jsem tu nerudnost i věřil. Jen škoda, že nám autoři nedopřáli se podívat na to, jakou proměnu se Stroupežnickým udělala láska. To jiskření s Ljubou Krbovou alias herečkou Annou Turkovou v samotném závěru snímku bylo každopádně kouzelné. Taky by mě zajímalo bylo vyústění vztahu Stroupežnický/Vrchlický. Bylo zajímavé vidět, jak uznalou kritiku Vrchlický napsal na Naše furianty ač asi musel vědět jak Stroupežnický smýšlí o jeho tvorbě. Docela frajer. Jaroslav Dietl byl tak frajer a tento televizní počin to jen dokazuje.(11.5.2017)

  • Una111
    ****

    Dietl - Ráža - Hanzlík. Snad díky téhle trojici vzniklo tak pěkné a svěží dílko! Mám ráda Stroupežnického Furianty, to české "rodinné stříbro". Ale jeho nejlepší nastudování jsem neviděla na prknech ND, ale na festivalu ochotnických souborů v podání českého ochotnického divadla z Daruvaru v Chorvatsku. S takovou vervou ti lidé hráli! Přála bych Stroupežnickému, aby byl býval viděl tohle tohle strhující provedení. Určitě by měl velkou radost!(2.2.2017)

  • Marthos
    *****

    Složitá a dodnes fascinující osobnost Ladislava Stroupežnického (1850 - 1892), prvního dramaturga pražského Národního divadla, tvoří jeden z nosných pilířů této mimořádné televizní série, tím spíš, že ukazuje tohoto nesmlouvavého fanatika jako člověka nepochopeného a vysmívaného. Poté, co Stroupežnický díky neuváženému činu z mládí přišel o svou největší zbraň, přirozenou krásu a charisma, musel najít jiný způsob, jak ukojit svou touhu po obdivu. Odpověď našel v umělecké tvorbě. A protože všichni podvědomě toužíme po nějaké formě obdivu, jde o univerzálně platné téma, na které se dokážeme napojit i dnes, po mnoha letech, která od událostí kolem premiéry Našich furiantů uplynula. Stejně výtečnou se potom zdá být nejen mistrovská psychologická studie Jaromíra Hanzlíka, ale i party dalších zúčastněných: vynikajícího Vladimíra Brabce v roli diplomatického ředitele Šuberta a Libuše Havelkové a Josefa Kemra coby starých rodičů hlavního protagonisty.(10.12.2016)

  • sportovec
    *****

    Další skvělé dílo mimořádného triptychu ukazuje osobnost, kterou známe nanejvýš ze spojení se slovy NAŠI FURIANTI. Ladislav Stroupežnický, tato předčasně odšedši špičková osobnost našeho divadla, stojí za vzestupem umělecké úrovně orvního období naší zlatokapličkové scény. Strhující mimořádný výkon herce z milosti boží, jak lze rovněž bez nadbytečné nadsázky charakterizovat Jaromíra Hanzlíka, sukovitpu a uhrovitou osobnost Stroupežnického přibližuje až důvěrně. Jako bychom byli jeho současníky, účastníky jeho trápení duševních i tělesných, fyzických. Jaroslav Dietl odešel, Jaromír Hanzlík zůstává a jako čerstvý šedesátník má stáe mnoho před sebou. Těším se na to.(26.8.2007)

  • D.Moore
    *****

    Zahořklý a nerudný Stroupežnický ve skvělém podání Jaromíra Hanzlíka vyráží v Národním divadle dveře s jedním autorem za druhým a po večerech sepisuje své Furianty (hned bych se na ně zase podíval). Nevěřili byste, jak zajímavý příběh z toho Jaroslav Dietl udělal. Obsazení je podobně bohaté jako v prvním sporu, zůstala také krásná hudba Vadima Petrova.(26.3.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace