Být či nebýt

Bravurní válečná komedie Ernsta Lubitsche s břitkým vtipem nabitými bleskurychlými dialogy, jejichž důkladné sledování vyžaduje více než jedno zhlédnutí (a pro českého diváka také kvalitně přeložené titulky). Na rok 1942 netradičně aktuální a velmi černý humor nutně musel dobové diváky zastihnout nepřipravené, vtipkuje se zde o gestapáckých praktikách, popravách i koncentračních táborech. Dnes už s nadhledem můžeme odvážný humor jedině docenit a označovat Být, či nebýt za jednu z nejlepších komedií 40. let. Výborně zvolené obsazení v čele s Jackem Bennym a Carole Lombard neskutečným způsobem baví, a když celé dobrodružství vynalézavých divadelních herců skončí, říkáte si, že byste jejich trampoty klidně dokázali sledovat ještě nějakou tu hodinu navíc. (08.05.2019)

Být, či nebýt je hlavně skvěle napsaná konverzační komedie. Dá se namítnout, že humor je zde příliš sitcomový a celému projektu by více slušelo provedení na divadle. Možná. Přesto se jedná o jednu z nejlepších filmů na dané téma - což je naprosto úžasné, vzhledem k roku vzniku. Člověk by totiž očekával, že Lubitsch se nechá strhnout tehdy v USA panující nemilosrdnou protiněmeckou propagandou - on si však pouze s velkým nadhledem dělá srandu z nacistů. A to se mi líbí. (22.09.2005)

„Půjdete s ním na večeři? Je to naše jediná šance.“ – „Počkat! Já rozhodnu s kým půjde moje žena na večeři a koho zabije!“ Tak zhruba do 50. minuty jde o válečný film se sem tam vtipným momentem/hláškou. Pak se však snímek promění na nefalšovanou převlekovou komedii a stává se podstatně zábavnější záležitostí. Být, či nebýt navíc diváka baví různými způsoby, od satirických narážek přes černý humor až po situační komiku, což z něj dělá koukatelnou záležitost prakticky pro každého. A některé scény jsou opravdu parádní, ať už je to třeba ikonické „Heil myself!“ či „Vůdci zcela oddaní piloti“. Vidím to na solidní 4*. „Její manžel je ten velký polský herec, Jozef Tura. Asi jste o něm slyšel.“ – „Ano. Viděl jsem ho na jevišti, když jsem byl ve Varšavě, ještě před válkou.“ – „Opravdu?“ – „Ano. To, co on udělal Shakespearovi, to my teď děláme Polsku.“ (17.07.2014)

Možná jsem divný, ale mám rád, když je tvůrce uměleckého díla mnohem chytřejší než já. A u tohoto filmu to platí zcela beze zbytku! Pokaždé, když už jsem si začal myslet, že tuším, jak se příběh bude odvíjet, přišel nečekaný zvrat a vše se začalo ubírat zcela jinam. Dobře patrné je to již v úvodní expozici, tedy zhruba do chvíle, než se objeví Hitler s legendárním ,,Heil myself!" Jen do tohoto okamžiku (první cca čtvrthodina) se perspektiva vyprávění obrátí asi třikrát a vy se sotva stačíte dosmát jednomu vtipu a hned je přenesen na druhou (občas i na třetí) a je snad ještě vtipnější. A to vydrží po celou dobu filmu - nemá to slabé místo. Lubitsch byl ďábel - jeho humor je černočerný a dokonce i jeho nejbližší přátelé ho přesvědčovali, že hlášky jako ,,To co on dělal Shakespearovi my teď děláme Polsku!" jsou na rok 1942 příliš silná káva. Lubitsch se naštěstí přesvědčit nedal a vzniklo geniální, po čertech vtipné, ale i neskutečně dojemné dílo. Současní ,,provokatéři" (jako třeba tvůrci Mého vůdce) by si měli tento film pustit, a pak svá natáčení zvážit... (06.08.2014)

Pre mňa ďaleko lepšie než Chaplinov Diktátor, akurát, keby sa sem pridali možno 3 scénky z toho filmu vrátane záverečnej a mierne pozmenili humor, tak by to bol už ozaj geniálny film, ale aj bez toho som sa celkom bavil a tie zápletky a prechody v obsahu deja najmä na začiatku ma dostali. Ešte aj na heilovaní sa tu dá zasmiať a zaujímavé, že o Poliakoch to natočili počas vojny Američania, teda tí, ktorí v podstate ešte im vtedy nepomohli, ale tu akoby splácali málom svoju ľahostajnosť. (28.03.2015)