Dědoušek se dal na odboj

Teda Clavier vobec nezacinal zle, v komedii s Galabru /cetnicka seria s istym L. De Funesom/. Humorny pohlad na II. svetovu vojnu potesil ma aj po X rokoch, francuzsky humor je CZ a SK divakovi myslim hodne blizky na rozdiel od US blbowoodskych blijakov. Skoda len, ze Jean Marie Poire ako rejza mi toho vela nehovori : 70 % (28.01.2017)

Protože jsem dřív viděl čerstvější plody spolupráce dua Clavier-Poiré (např. Strážné anděly), radši jsem nic moc neočekával. No vidíte, a dočkal jsem se nejpovedenější francouzské válečné komedie od Velkého flámu. Humor za každou cenu, který pak se střídavými úspěchy uplatnili v Návštěvnících, v Dědovi nebyl zapotřebí, takže navzdory vší legraci nejsou třeba Němci jen neschopní hloupí šašouři, ale opravdu z nich jde strach a hrdinům tedy můžeme fandit a bát se o ně. A kromě toho je tahle komedie přímo památečním albem francouzské komediální elity. Kam oko dohlédne, spočine jen na samých známých tvářích. Schází ovšem čerstvě zesnulý Louis deFunés, kterému je film věnován. 80 % (22.02.2003)

Film věnovaný Louis de Funesovi asi nezklame žádného milovníka francouzské komedie, ale nemyslím si, že by ho měl ani kdo ví jak nadchnout, obvzláště závěr není kdo ví jaký - nechci prozrazovat děj, snad jen, že samotný závěr nemá s filmem nic moc společného. Film je hodně podobný snímku Stepující stonožka. (28.09.2010)

Je to komedie v typickém Poirého stylu, takže hodně bláznivé, zmatené, občas i překombinované, s několika fórky na hraně trapnosti a také tu nepřejde 5 minut bez něčího řevu, protože řev, zmatek a humor evidentně pro Poirého jedno jest. Jenže k onomu „válečnému“ námětu, který jakoby se neodehrával klasicky na pozadí války, spíše trochu izolovaně od politického dění mezi pozůstalými a dosti švihlými náckami (a jejími protivníky s podobně svérázným odbojem), ten zmatek a chaos kupodivu celkem šel. Děj je napráskán akcí v rychlém sledu, naštěstí i humor na mě v nejedné scéně fungoval (byť zdaleka ne vždy, kdy se o něj režisér snažil), film hýří dostatkem vtipných či povedených nápadů (včetně metafilmového závěru à la Radokův Šach mat) a dost mu pomáhá mnoho hereckých hvězd (Galabru, Francois, Carmet, Yanne i na menším prostoru úroveň spolehlivě pozvednou)... i dvě kočičky Pauline a Dominique. :) No a zmínil bych osobitě Gérarda Jugnota, sice jsem ho po prvních vteřinách s tím pisklavým afektem měl chuť odstřelit a trnul, aby to některá z postav co nejdřív za mě udělala, ale když se svou postavou kulhavě nakráčel na scénu poněkolikáté, v stále více vystupňovacích gazích, začal mě úspěšně rozesmívat. Takže jo, ačkoliv silné 3 hvězdičky budou z mé strany zřejmě maximum, které Poirému dokážu udělit (stejně jako u předchozího Ježíška neřáda), určitě mě tahle komedie často víc bavila, než nikoliv, a po totálním fiasku s Návštěvníky a Mes meilleurs copains jsem si tímhle alespoň trošku dojem z Poirého tvorby napravil. [70%] (02.04.2023)

Mám rád francouzské komedie. Obzvláště rád mám francouzské válečné komedie. Film v režii tvůrce Návštěvníků a s hereckým ansámblem plným známých jmen, to přece nemůže dopadnout špatně, říkal jsem si před zhlédnutím. No a špatně to taky nedopadlo. Smíchy jsem se sice neválel po zemi, neboť tato komedie zase tak vtipná není, ale už jen díky tomu hereckému obsazení a dobrému ztvárnění válečné Paříže, plné odbojářů, nacistů a kolaborantů, se na to dá dívat. Film má však jeden z nejpodivnějších závěrů vůbec. Nejprve se z ničeho nic objeví podivný muzikálový výstup Hitlerova nevlastního bratra (v podání budoucího pana Pignona) a v posledních deseti minutách se děj přesune do současnosti do televizního studia, kde hlavní protagonisté hovoří o snímku, který jsme právě viděli. Musím se přiznat, že něco takového, bych vůbec nečekal. Nevím, čím to je, de facto mě ten film zklamal, neboť jsem čekal větší porci humoru, ale přesto jsou mé dojmy z něj celkem pozitivní. Druhé zhlédnutí v nejbližší době sice neplánuji, ale pěkné tři hvězdičky si zaslouží. (02.08.2011)