Dvanáct rozhněvaných mužů

Jednička si klade cíl dát celé diskuzi jasnou strukturu. Dvojka je nejistá až poddajná a nechce se pouštět do velkých sporů. Trojka je tvrdohlavá a temperamentní a její názor ovlivňuje vlastní rodinná situace. Čtyřka je vysoce racionální a analytická a zajímají ji jen fakta. Pětka zná podmínky, ve kterých obžalovaný vyrostl. Šestka dodržuje principy a respekt. Sedmička touží po rychlém rozsudku, aby se rychle mohla vrátit ke svému životu. Osmička věří, že pro vynesení rozsudku "vinen" je třeba mít naprostou jistotu. Devítka je laskavá a pozorná. Desítka rasistická. Jedenáctka pochází z nedemokratické země a o to více jí záleží na spravedlnosti. Dvanáctka jde vždy s hlavním proudem. Společně mají rozhodnout o osudu jednoho člověka a to, jací jsou, ovlivňuje i rozsudek, který nakonec vynesou. (15.11.2016)

No vida, tak tohle jsem poprvé v životě viděl teprve dneska. O co jsem celou dobu přicházel? O mistrovské filmové dílo nebo o přechválenou záležitost? No výsledek je někde mezi tím. Určitě se tomu nedá upřít fakt, že se jedná o brilantně napsanou postupně gradující konverzačku postavenou na prostým námětu 12 vocasů dohadujících se v jedný místnosti. Pravda napsané opravdu tak, že to vtáhne i diváka u kterého nejsou soudní dramata právě jeho hobby. Potěší i Česká stopa v podání Voskovce. Rozhodně to nenudí, délka je tak akorát, nicméně jednu zásadnější výhradu mám a to je celá nereálnost toho příběhu plus hodně předvídatelnej konec kterej jsem tušil už v půlce. Já vím, že tady o ten fakt vinen či nevinen až tak nejde, ale působí to na mě strašně naivně, vyumělkovaně a vylhaně. Tohle by se prostě nestalo, nevěřím tomu, ale jinak kvalita uznávám.75% (12.12.2015)

Geniálně napsaná divadelní hra se na stříbrné plátno probojovala skrz televizní výhybku (Sidney Lumet režíroval obě verze a v obou mj. hraje i Jiří Voskovec), přičemž scénář filmu byl prakticky nezměněn a zachován zůstal i koncept jediné lokace a pouhých dvanácti herců (plus jeden hlídač), kteří ztvárnili porotce. Klaustrofobii hodně napomáhá, že se o nich divák vůbec nic nedozví a nebýt jedné nevinné otázky, vlastně by ani neznal jména žádného z nich. Dvanáct rozhněvaných mužů je totiž především brilantní charakterová studie. Co je potřeba k tomu, abyste změnili názor? Potřebujete důkaz nebo vám stačí přesvědčivý dohad, který se vám hodí do krámu? Během pouhých devadesáti minut jsme svědky lámání slabších povah, drcení těch silnějších, přesunů mezi oběma stranami barikády a jakkoliv jde stále "jen" o víceméně vyostřenou debatu, Sidney Lumet přihazuje nenápadně polínka do ohně a snímek sálá víc a víc. Může za to nejen herecký tým, ale také změna intenzity nasvícení (s přibývajícími minutami se stíny prodlužují a vrásky ve tvářích protagonistů vypadají jako vytesané do skály) a několik kamerových hrátek - Lumet používá stále delší a delší skla, takže už tak těsná místnost se opticky ještě zmenšuje. Omezené prostředí a spartánské zpracování filmu zaručuje nesmrtelnost (stárne pomaleji než plastový kelímek odhozený uprostřed lesní obory), stejně jako Lumetova práce s vývojem rozhovoru. Po každém klíčovém odhalení totiž následuje nové hlasování "pro" a "proti", jenž většinou vyustí ve změnu skóre, což je doprovázeno výbuchy emocí a velmi elegantním odhalováním povah jednotlivých porotců. Bez skvělých herců by tenhle Tucet nikdy nefungoval a nutno prozradit, že Henry Fonda jako onen nevěřící Tomáš, co si jako první není jistý mládíkovou vinou, tu funguje pouze jako pojivo mezi zbylou jedenáctkou, která musí chtě nechtě vyvenčit své pochybnosti. A totéž konec konců čeká i vás, protože Henry Fonda osloví i vás. Během filmu i po něm tak můžete přemýšlet nejen nad osudem obžalovaného, ale i nad americkým soudním systémem, v němž se koncept občanských porot používá dodnes............ p.s. Zmínil jsem se o tom, že je to černobílé? I po jedenapadesáti letech má přesto Lumetův snímek víc odstínů než devadesát procent současné hollywoodské produkce. (03.02.2008)

Bez debat kvalitní a zajímavé minimalistické drama, které se od začátku do konce odehrává prakticky v jedné jediné místnosti soudní budovy. Máme dvanáct porotců, rozsazených kolem stolu, kteří mají rozhodnout o vině či nevině - (ne)poslat mladíka k trestu smrti za údajnou otcovraždu. A co si chce až na jednoho každý odbýt za pár minut (nutno hlasovat jednomyslně), to se protáhne na hodiny hněvání a postupného nacházení slabých důkazných míst v celém případu. Nenacházím genialitu, ale uznávám nespornou ’dobrost’ tohoto snímku - jak po stránce filmařiny, tak jeho na první pohled skromné náplně. Nepotřebujete si být jistí když je nevinen, ale musíte si být jistí když je vinen. [HD] (02.12.2010)

12 mužov rozhoduje o poprave 18 ročného chlapca obvineného z vraždy vlastného otca. Všetci sa zhodujú na jeho vine, až na jedného. V podstate jasný prípad sa postupne mení na myšlienkový chaos všetkých zúčastnených porotcov. Spočiatku kľudná debata sa mení na ostré hádky. Osamotený muž s vlastným názorom o chlapcovej nevine časom dostáva na svoju stranu ďalších a ďalších porotcov. Dostane nakoniec chlapec kreslo? Výborný film najmä z dôvodov, akým spôsobom je točený. Dalo by sa charakterizovať, že z pohľadu právnika a jeho "mravenčej" práce. Porotcovia postupne rozoberajú a vyvracajú všetky dôkazy, fakty, ktoré by mali osobu usvedčiť, pričom ich zloženie je tak rôznorodé. Od mladých mužov po starších pánov. Vtipkárov, nervákov po kľudné a rozvážne osoby, pričom dôležitý faktor zohrali životné skúsenosti, výchova samotnými rodičmi či prostredie kde vyrastali. Za toto má u mňa režisér obrovské +. Jediné čo mi na tomto filme príde pritiahnuté za vlasy je vykreslenie práce samotného obhajcu obvineného chlapca. Čo v skutočnosti robil, že 12 členná porota vstúpila do miestnosti pre rozhodnutia s tak jasným presvedčením o jeho vine a o všetkom začala pochybovať, až po vyjadrení myšlienok jedného muža ? To má naozaj divák uveriť, že len mlčky sedel a nevydal zo seba ani len tak otrepané slovíčko, ako je "námietka"? (05.10.2013)