Dvanáct rozhněvaných mužů

Scénář: Reginald Rose .. Pozoruhodné soudní drama, neodehrávající se přímo v soudní síni, ale v malé místnosti, kde porota dvanácti mužů rozhoduje o podobě verdiktu, tj. vinně či nevinně obžalovaného. Spousta konverzačních konfrontací a výtečné herecké výkony jsou velmi silnou devízou snímku, v jejímž závěsu se drží parádní scénář a silná, dusná atmosféra. Je zajímavé sledovat boj jednoho muže proti všem, jenž postupně převáží v boj všech proti jednomu. 85%. (20.12.2005)

12 mužů, 12 mužů rozdílného vzdělání, vyznání i věku, 12 mužů, kteří mají v rukou život jednoho kluka, který možná vraždil a možná taky ne. Zprvu pouze jeden z členů poroty upustí od zbrklého hlasování pro „vinen“, s přibývajícími minutami je však nahlodáváno také přesvědčení ostatních a poměr hlasů se začíná naklánět opačným směrem. Postupně slábne také divákovo přesvědčení o chlapcově vině, založené však výhradně na prvotním, bezmála jednoznačném, přesvědčení porotců. Samotný soudní proces je nám úmyslně „zatajen“ a musíme se tedy spoléhat výhradně na subjektivní názory jednotlivých mužů, které však – jak se ukáže – nemají k pravdě ani dále ani blíže než fakta ze soudní síně. Na scénáři je nejpozoruhodnější pečlivé psychologické vykreslení pohnutek vedoucích porotce ke konečnému rozhodnutí. Někdo nechce kazit hru, někdo se chce včas dostat na baseballové utkání, někomu je to vlastně úplně jedno a někdo pojímá celou záležitost příliš osobně. Film důmyslně, nepříliš útočně, zpochybňuje americký (a v podstatě jakýkoliv) soudní systém, kdy určitá skupina lidí přejímá pomyslnou úlohu Boha a musí dle svého nejlepšího svědomí a vědomí rozhodnout o budoucím osudu živé bytosti. Jenže do jaké míry jsme ochotni tvrdošíjně respektovat zákon, nevyvratitelné důkazy, a kdy přicházejí na řadu naše emoce – iracionální, zaslepené? Á propos, existují jediné správné důkazy, nebo je vždy nějaké „ale“? Morální rovina filmu je zřejmá a jasně srozumitelná, takže je obtížné zůstat nestranný a nevytvořit si na celou věc vlastní názor. Celý film se odehrává v jediné místnosti a je fenomenální přehlídkou dvanácti odzbrojujících hereckých výkonů podpořených (v rámci možností) dynamickou kamerou Borise Kaufmana. Víc režisér Sidney Lumet k natočení strhujícího dramatu skutečně nepotřeboval. Divadelní charakter dokázali tvůrci využít plně ve svůj prospěch, pečlivě budovaná klaustrofobní atmosféra zdůrazňuje důležitost celé situace a na okamžik vás nenechá v klidu. Celá realizace údajně zabrala pouhých 20 dní a navíc šlo o Lumetův debut na poli celovečerního filmu! Což je naprosto fascinující skutečnost, která – opovažuji se tvrdit – s každým novým rokem nabývá vyšší hodnoty. Bonusem pro českého diváka pak může být herecká účast Jiřího (George) Voskovce, který ztvárnil rozvážného porotce číslo 11. 95% Zajímavé komentáře: Gemini, Isherwood, tron, Knuckless (05.04.2007)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Jak velmi napínavý snímek se dá natočit v jedné místnosti s dvanácti převážně sedícími muži! Trailer: http://www.csfd.cz/film/6178-dvanact-rozhnevanych-muzu-12-angry-men/videa/ (24.01.2009)

Dvanáct rozhněvaných mužů v uzavřené místnosti argumentačně dokazuje, že k natočení geniálně napínavého snímku není třeba astronomický rozpočet, několik trikových studií ani barevný film. Nikdy jsem neviděl tak skvělý film ze soudního prostředí, nikdy bych nevěřil ve svůj fascinovaný pohled na hádající se chlapy, do této doby jsem ještě nikdy film v půlce nevypnul, abych si ho dal hned znovu od začátku a poprvé jsem viděl, že počáteční stav 1:11 se dá za hoďku a půl bez velkých obtíží otočit. A to nehrála Barcelona s Houslicemi. (19.07.2011)

Ač se musím přiznat, že starých, černobílých filmů si většinou nejsem schopen plně užít, brilantní dílko Dvanáct rozhněvaných mužů je svou tísnivou, hutnou a celkově dokonalou atmosférou + geniálně vtahujícím scénářem tou nejsvětlejší a vlastně jedinou výjimkou. Na první pohled skromné psychologické drama o jedné místnosti a 12 hercích poukazuje na to, že dokonce i v soudní síni se lidé mohou dopouštět základních chyb, známých už od počátku novověku (Francis Bacon a jeho základní lidské omyly): omezený pohled na věc, přejímání myšlenek/názorů ostatních, nesprávná komunikace a také novodobý nešvar - uspěchanost. Naštěstí je zde rozumný Henry Fonda, aby se pokusil ostatním porotcům otevřít oči a automaticky hned neposlat obviněného na smrt, i když vlastně ani on sám, ani nikdo jiný přesně neví, kde se pravda skrývá. 9/10 (28.05.2008)