Psí odpoledne

Svěží a originální scénář (opět potvrzující, že nejlepší historky píše život sám), ve kterém nechybí místo pro vtip i napětí, vynikající Al Pacino a John Cazale. Ale hlavně poselství nacházející se spíše v podtextu: média jsou ne třetí, ale první velmoc, a kdo s nimi umí pracovat, má sympatie dokonce i vlastních rukojmí v hrsti! Sidney Lumet mistrně kombinuje krimidrama dvou amatérských lupičů s kritickou sondou dobové společnosti (odbory, postoj k jinak sexuálně orientovaným menšinám atd.). Vynikající záležitost 70. let :8) (04.08.2008)

Jednoho středečního odpoledne se Al Pacino probudil coby bankovní uředník, kterému se zhroutil svět. Řekl si, že na to sere, svůj stánek obživy si vykrade a nasbírané peníze rozmění někde na Kubě za doutníky, rum a jedno obydlí ze slámy, aby měl kde přenocovat. Sehnal dva spolupachatele, kde jeden uteče dřív, než začne akce a z druhého Vám je větší smutno, jak z celého zbytku filmu. Po zpackané loupeži pak zůstane párek loupežníků zavřený v bance spolu s nějakým tím zaměstnancem, banku obklíčí asi pět tuctů fízlů a rozjíždí se na plno sociální sonda do amerického ročníku 1975. A jelikož je v hlavní roli Al Pacino, tak počítejte s tím, že nudit se rozhodně nebudete. (17.10.2016)

Asi nejlepší role Johna Cazaleho. Sice tu má oproti vyčerpanému Al Pacinovi malý prostor, ale jeho Sal mi prostě utkvěl, jak furt tak bezprizorně a smutně koukal. Film je zajímavý hlavně minisituacemi během vyjednávání např. když Pacinovi stále volá pervert lačnící po znásilnění a smrti rukojmích, nebo pizzaman co je nadšený že se proslaví atd. Překvapí i mladý Lance Henriksen. (29.08.2013)

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥ (22.08.2010)

Bankovní klasika s Al Pacinem na motivy skutečných událostí. Film se odehrává v Brooklynu v roce 1972. Celé to začne jako nepovedená bankovní loupež. Jenže co teď? Lupiči nemohou ven a nechtějí pustit ani rukojmí. Policie je trochu v šachu. Začíná nekonečné vyjednávání plné emocí a smlouvání ohledně rukojmích. Lupičům se povede získat si veřejnost na svou stranu, čímž to policii moc neulehčují. I s rukojmími navážou hezký vztah. Jak to jen může skončit... "Drž tu pušku nahoru!" (13.11.2019)