Eraserhead
Eraserhead
Mazacia hlava
Eraserhead
Eraserhead
Eraserhead
Režie:
David LynchScénář:
David LynchHudba:
David LynchHrají:
Jack Nance, Charlotte Stewart, Allen Joseph, Jeanne Bates, Judith Roberts, Laurel Near, Jack Fisk, Darwin Joston, Jennifer Lynch, Gill Dennis, Hal Landon Jr. (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Děj filmového debutu režiséra Davida Lynche nás zavádí na periférii nejmenované průmyslové čtvrti. Podivínský samotář Henry Spencer se právě dovídá, že jeho přítelkyně Mary je těhotná. Místo roztomilého novorozence ale na svět přichází jakési monstrum. Mary se s touto situací není schopna vyrovnat a Henryho i s potomkem opouští. Nekonečné halucinace dovedou Henryho nakonec až k zoufalému činu... (Magic Box)
(více)Recenze (709)
Tenhle film nevypráví tak jak jsme zvyklí, ale často také pomocí obrazů a vizí hlavního hrdiny. Což je dokonalé a poetické a líbí se mi to. Proč tedy nedávám plný počet? Přišlo mi, že Lynch si tady moc... "hrál na Coppolu". Unavené, roztahané, záběry, kterým ale schází ta Francisova hypnotičnost a atmosféra. To je vidět především na začátku filmu. Být každý záběr tak o pět, deset sekund kratší, je to plné hodnocení... ()
Úchylné, švihlé, nesmyslné a...FASCINUJÍCÍ. ()
Ve vymazaném světě jedné vymazané hlavy, ještě že to všechno tak dobře dopadlo! Nejlépe vystihl mé myšlenky: Eodeon ()
Při nejdivnějším filmu co sem kdy viděl mě rozbolela hlava a nějak jsem ztratil chuť na grilovaný kuřata. ()
Pardón, ale tohle není můj šálek kávy, ba naopak. Můžu dát maximálně dvě hvězdy za děsivou atmosféru a dobře udělané "miminko", ale to je tak vše. Pro mě nesmyslný snímek. ()
Nad týmto komentárom musím trochu porozmýšľať. Keďže pravé teraz som film dopozeral a ten kto ho videl asi pochopí, že dojmy z tohto snímku sa nedajú len tak ľahko vyjadriť. Môžem ale s kľudom prehlásiť že si tento film už zrejme jakživ nepozriem, teda v najbližšie (dlhej) dobe určite nie. Tých plných päť hviezdičiek udeľujem z prostého dôvodu, že som jednoducho väčšie šialenstvo jakživ nevidel a verím že to aj tak ostane. Môj prostý výklad, "myšlienky" tohto filmu je : žiadnu nemá! podľa mňa sa jedna len o akúsi nočnú moru, možno viacero nočný môr samotného režiséra stvárnene povedeným spôsobom na filmovom platne. Mazacia hlava je film, ktorý treba určite vidieť, ale raz a nikdy viac. ()
Doufám, že mi někdo pomůže s vysvětlením obsahu snímku, protože od Lynche samotného, jak jsem se dozvěděl z jednoho komentáře, se toho zřejmě nedočkáme. Prozatím si však na Mazací hlavě cením té neobyčejné atmosféry, pocitu vlastních výčitek, které dle mého názoru Henryho tížily, ale také brilantních industriálních hrůzných a depresivních scén, industriálního ambientu a nečekaně, po audiovizuální stránce skoro dokonale vyvedených přechodů mezi scénami. Co za tím vším vězí? Budu si to muset nejspíš pouštět znovu a znovu, dokud můj chorý mozek nějaké kloudné řešení nevygeneruje... ()
Neskutečný černobílý sen, ze kterého by měli noční můru i Bosch a Dalí, s děsivou zvukovou stopou (brrm brrm ššum ššum vrrou vrrou), přesto ovšem hypnoticky působící (ovšem podprahově a objížďkou kolem té myslící části mozku). A právě ta myslící část nekompromisně dává jen dvě hvězdičky. ()
Moje hlava je po tomto vygumovaná. ()
Lynchova prvotina. Surrealistická. Artová. Psychadelická. Experimentálna. Zvláštna. Nezaraditeľná. Kontroverzná. Temná. Klaustrofobická. Industriálna. Špinavá. Znepokojujúca. Až príliš znepokojujúca. Desivá. Skľučujúca. Mrazivá. Nechutná. Naozaj často nechutná. Takmer po celý čas. Odporná. Hnusná. Nepríjemná. Deprimujúca. Umelé kurča. Veľmi ťažko pozerateľná. Napriek tomu pozoruhodná. Neodbytná. Svojsky príťažlivá. Vrytá hlboko pod kožu. Nadlho. Nezabudnuteľná. Hlboká. Metaforická. Takmer nepochopiteľná. Stopercentne určite nie... Geniálna? Šialená? Kdesi na hranici. Alebo za ňou? Nemám šajnu. Neviem. Nikdy sa ani nedozviem. Ani nechcem. Fakt nie. Ceruzka. Aj s gumou... Rozvitejšia veta zo mňa dnes už žiaľ nevyjde. Nabudúce. Možno. A možno aj nie. 5/5 ()
Eraserhead je těžko uchopitelné snové dílo o úzkosti z toho, býti rodičem. Je to bizár nejhrubšího zrna, ale ta kvalita je nesporná. Lze tento film vnímat i čistě jako galerii (nikoli jako vyprávěni). Dle mého nejlepší Lynch. Vyhovuje mi to více než jeho uznávanější a konkrétnější filmy jako třeba Blue Velvet nebo Mulholland Drive. Přišlo mi, že ačkoliv je protagonista součástí svého světa, tak působí, jakoby mu nerozuměl stejně jako já a byl jím neustále zděšen - Tomu dojmu napomáhají i ty vzhůru "zježené" vlasy. A scéna, kde paní z topení zpívá "In heaven everything is fine" mi přišla dojemná. ()
Ta scéna, kde Henry zabíjel to nebohé „dítě“, ta na mě působila dost zvláštně. Dokonce i mi ho bylo líto. Jen nevím, proč si to „mimčo“ vždycky v souvislosti s tím filmem vybavím. Samozřejmě jako u většiny Lynchových filmů – nepochopil jsem to, ale užil jsem si to. Už v jeho prvním větším filmu dokázal zpatlat takovou atmosféru, do které jsem se rád bez servítek ponořil. ()
Myslela jsem si, že se zblázním a než to skončí vybuchne mi hlava. No nevybuchla, ale pořádně nepříjemné pocity mi v ní zůstaly. S odstupem pár dnů od televizního utrpení však musím konstatovat, že tady vůbec nešlo o pochopení děje, ale o zobrazení zoufalství muže, který je najednou postaven před sdělení ženy se kterou má problematický vztah, že bude otec a nakonec se mu narodí zrůdička ( je to Lynchův příběh a narodilo se mu postižené dítě). Stalo se to jistě mnohým, ale naštěstí nikdo neměl potřebu to zfilmovat. A to, že je Lynch mistr bizáru vo tom žádná...Za mě zešílelých 65% ()
Nádherná audiovizuální šílenost, ke které se ale nebudete často (z)vracet ;-) ()
Naprosto brutální záležitost. Prvotina Davida Lynche, kde ukázal, jaký je opravdu magor. Je to něco jiného, než na co jsme z kina zvyklí. I s minimálním rozpočtem (točil jej jako školní dílo) dokáže vytvořit atmosféru hustou tak, že by se dala krájet. Hvězdičky dávám za scénu s oživlým kuřetem na talíři (pravda něco jako náš Švankmajer), za přebalování dítěte (po tomhle filmu již nikdy nebudu střihat pleny nůžkama) a za prapodivné bílé červíky lezoucí pod radiátor, o nichž jsem se teprve později z rozhovorů s Lynchem dozvěděl, že reprezentují výčitky svědomí. A poslední hvězdičku za absurdní nápad udělat z hlavního hrdiny gumu na tužky - mazací hlavu. ()
Ak sa ma niekto spýta na môj najobľúbenejší film, tak je to jednoznačne Mazacia hlava. Neviem spočítať, koľkokrát som ju videl, ale nikdy ma neomrzela a vždy si to rád znova a znova pozriem. Má neskutočnú atmosféru a na finančné pomery a skúsenosti vtedy začínajúceho režiséra D. Lyncha je to fakt majstrovské dielo. ()
Směs podivností po níž jsem si poprvé zapamatoval jméno režiséra jehož film se mi nelíbil - David Lynch. ()
Tento film mi odporucila moja ucitelka literatury (!).A musim povedat len jedno.Dakujem velmi pekne!Takuto hlboku depresiu som pri filme snad ani nezazil (pockat,vlastne pri Slonom muzovi som zazival nieco podobne...).Mnoho ludi vravi ze je tento film horor alebo popripade strasidelny zazitok.No poviem to takto.Strach som necitil,skor som citil obrovsky smutok nad celou situaciou Henryho Spencera,mam taky pocit ze Lynch chcel tymto filmom ukazat ze ked si myslime ze sme v najhorsej moznej situacii tak to stale moze byt horsie.Po technickej stranke uplne bravurne spravene dielo,hlavne umelecka stranka,tak stiesnujuce prostredie som uz davno nevidel vo filme.Kamera nevyuziva niejake specialne tahy a je prevazne staticka.Cely soundtrack tvori kakofonia strojov,vetraciek a podobne.Jedine co sa vo filme podoba na hudbu je pesnicka In Heaven ktora je taktiez ako cely film depresivna.Tento film je debut ako remen a ja davam solidnych 5 hviezd.Bude mi lezat v zaludku este niekolko tyzdnov. ()
...Lynch ač "můj" režiser no.1 nedostane tentokrát co obvykle ...kontroversní režisér točí kontroversní filmy a já tenhle fakt nijak nechci zpochybňovat ale čeho je moc toho je příliš...celé je to cítit jakousi vnitřní samoůčelností které bohužel rozumí jen pár vyvolených...nebo bohudík?... nehodnotim protože jsem film nedokázala přežít až do konce...třeba se mi to někdy povede já prozřu pochopím a ohodnotím...zároveň ale dodávám že i tohle patří k výborným režiserům a mě osobně to jen utvrzuje v tom že Lynch výborný je! ()
Film Mazací hlava je první Lynchův dlouhometrážní hraný film, který vytvořil ještě za svých studentských let. První práce na filmu započaly v roce 1972 a teprve v roce 1977 měl premiéru. I přesto, že původní verze filmu měla stominutovou stopáž, Lynch se později rozhodl film zkrátit na 89 minut. Tento fakt objasňuje i to, proč jsou v titulcích filmu uvedeny postavy a herci, kteří v současné verzi nevystupují. Lynch ještě v průběhu natáčení zasáhl výrazně do scénáře a to díky setkání s transcendentální meditací – osud Henryho se mu zdál příliš bezvýchodný, a tak pro něj vytvořil snovou postavu „ženy za radiátorem“, která vnáší bezpečí a světlo do Henryho bezútěšného života – je jeho jakýmsi únikem a útěchou. Mnozí také spekulují o tom, do jaké míry je film otiskem tehdejších prožitků a pocitů Davida Lynche. Některé scény totiž očividně obsahují autobiografické prvky - Lynchovi se v té době narodila dcera, která měla znetvořené nohy a hned po narození jí proto byly dány obě nohy do sádry. Známý je i fakt, že se Lynch děsil odpovědnosti, kterou by měl nést jako živitel rodiny. Celkem se tedy nabízí otázka, zda není celý film jakousi očistou od toho, co Lynch v té době prožíval. Ve snímku je kladen důraz především na obrazové scény a jejich sílu – dialogy a akce jednotlivých postav ustupují do pozadí. Nad celým snímkem se vznáší jakási dusivá, ponurá a beznadějná atmosféra, kterou o to víc umocňuje i samotné černobílé provedení celého filmu a specificky nasvícené scény, které posilují dojem ponurosti. Z některých scén je navíc patrný pokřivený vztah k sexualitě. Celý film je prostoupen podivnými zvuky (sykot, vrčení, hukot, bzučení, vřeštění dítěte), které působí velice intenzivně, znepokojivě až naléhavě. Film obsahuje řadu mnohoznačných scén a je proložen dvěma snovými obrazy, které se však jako snové zdát nemusejí vzhledem k celkové surrealisticky laděnému pojetí celého snímku. V prvním snu se objevuje „žena za radiátorem“ - blondýnka á la Marilyn Monroe, která však výrazně nemotorně tančí a rozpačitě se usmívá. Stojí na pódiu se šachovnicovým vzorem a začne svým neumělým hlasem Henrymu zpívat jakousi konejšivou ukolébavku: „In heaven everything is fajn. You´ve got your good things and I´ve got mine.“ (V nebi je všechno tak krásné, ty máš své radosti a já své). Když se kamera přiblíží, divák zjistí, že má na tvářích dva obrovské výrůstky, které dodávají celé postavě komický charakter. Ve druhé snové sekvenci jsou z Henryho hlavy vyrobeny gumové mazací hlavy k tužkám v továrně na jejich výrobu. Hlavními postavami snímku jsou Mary (X) a Henry Spencer, který svým vzezřením působí neohrabaně, naivně a groteskně, zároveň ale i zasněně. Hvězdou filmu se však bezpochyby stalo dítě, které Henry a Mary zplodili. Právě tato postava vtiskla celému snímku ještě větší syrovost. Nejde snad ani tak o to, že by chtěl Lynch diváka šokovat, ale spíš se snaží hledat krásu v ošklivosti stejně tak, jako třeba Baudelaire ve své skandální básni „Zdechlina“. Dítě má neforemné tělo, které je obmotáno gázovými obvazy. Jedinou částí těla, která zůstala nezahalena, je hlava, která nese spíše zoomorfní prvky. Vizáž dítěte může v člověku evokovat různé asociace a pocity – od počátečního znusení až po soucit. Dítě leží po většinu času na prádelníku, pohybuje očima, šklebí rty, kašle a kňourá. Dodnes však zůstává tajemstvím, z čeho bylo dítě sestrojeno a jakým způsobem se pohybovalo. Henry je jednoho dne pozván na večeři k rodičům své přítelkyně Mary, kterou již delší dobu neviděl. Večeře u rodičů má grotekní ráz a je jedním z míst filmu, kde je veden největší počet dialogů. I zde se objevuje velice surrealistická scéna – Henry je požádán, aby rozporcoval nový druh syntetických kuřat, která jsou podávána k večeři. Když však Henry píchne vidličkou do kuřete, vytéká z něj podivná tekutina a kuře začne rytmicky pohybovat nohama. Henry se později dozvídá, že jeho přítelkyně nedávno porodila předčasně narozené dítě - tedy, jak říká sama Mary: „Mami, ještě si ani nejsou jisti, jestli je to vůbec dítě.“ Henry je proto nucen se s Mary oženit a začnou spolu bydlet v garsonce, což je bezútěšně vypadající pokoj s jediným oknem, za kterým stojí slepá zeď z cihel - díky tomu je pokoj neustále ponořen do tmy. Mary neunese nekončící křik a vřeštění dítěte, který je podán velice sugestivně, a odchází k rodičům. Henry zůstane s dítětem sám a vzápětí zjistí, že je nemocné. Pokouší se o dítě postarat, ale ve finále ho usmrtí. Usmrcení dítěte lze opět vykládat mnoha způsoby. Syrovost a sugestivnost scény, kdy Henry rozstříhne gázový obvaz, kterým je dítě omotané a začne bodat nůžkami do odhalených vnitřností, bývá často srovnávána s rozříznutím oční bulvy břitvou ve filmu Andaluský pes. Se smrtí dítěte však ale zmizí i Henry a celý jeho svět. V té chvíli se Henry ocitá v objetí „ženy za radiátorem“, v prostoru zalitým světlem. Jeho trápení tak končí - „In heaven everything is fine ...“ I přesto, že může film na první pohled vypadat nesrozumitelně, nebo snad jen může v divákovi budit odpor, je dobré oba tyto předsudky odhodit a ponořit se do filmu, který sahá hluboko do našeho podvědomí více, než kterýkoli další film z Lynchovy tvorby. Pro pochopení Lychova díla jako celku, je shlédnutí totoho snímku téměř nutností. () (méně) (více)