Režie:
Josef MachScénář:
Josef MachKamera:
Jan StallichHudba:
Ludvík PodéšťHrají:
Josef Bek, Sylvie Daníčková, Valentina Thielová, Dana Medřická, Karel Effa, Jaroslav Vojta, Marie Rovenská, Theodor Pištěk (více)Obsahy(1)
Na autobusovém nádraží čekají cestující na autobus do Karlových Varů a vzájemně se seznamují. Paní Hořejší přišla pozdě, ale dere se dopředu, přičemž narazí na odpor paní Veselé. Herzán s Vališem se dvoří Barborce, protože jim ušlo, že jde o dívku řidiče Chalupy. Pan Tachecí vše sleduje a do ničeho se neplete. Když všichni nastoupili, autobus odjíždí. Seznamování v autobusu pokračuje, jen řidič Chalupa je rozladěn chováním mužů, kteří se dvoří Barborce. Nakonec sám zavdá příčinu k roztržce, když zastaví hezké Miriam. Na její přání pak dokonce s autobusem létá, ale cestujícím se to nelíbí. Uražená Barborka pokračuje v cestě jiným autobusem. Nakonec si to rozmyslí, ale Chalupa jí nezastaví a nechá ji stát na silnici. Pan Tachecí pobaveně pozoruje, jak Vališ okrádá jednoho z cestujících a nakonec zjistí, že byl sám okraden. Obviní Vališe, ale mezi cestujícími je i kouzelník, který vše uvede na pravou míru a navíc předvede pár kouzel. Rozruch vrcholí ve chvíli, kdy autobus zastaví a hlas motoru všechny vyzve, aby svorně tlačili. Po příjezdu do Karlových Varů se Chalupa usmíří s Barborkou a cestující se rozcházejí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (134)
Jedna hvězdička za spoustu dobrých herců a sem tam vtipnou hlášku, jedna pidihvězdička ze soucitu (babička s dědou se u toho celkem bavili). Návštěvy prarodičů budu muset plánovat uvážlivěji - prostudovat TV program, aby se vyloučila případná možnost strávit návštěvu sezením u podobné, naivní, socialisticky rozjuchané ptákoviny. Někomu možná přijde zábavný multifunkční létající autobus na trase Praha - Karlovy Vary, někoho třeba pobaví šablonovité charaktery a někomu může slizký úsměv Josefa Beka přijít svůdný... Já bych se bez podobné podívané docela dobře obešla. 35% ()
Bez ohledu na to, zdali to byl záměr (jako že ne), takhle třeskutě vtipnou komedii jsem už dlouho neviděl. Spousta perfektních nápadů a neuvěřitelně vypointovaných situací mě nutí dát maximum hvězd. Je to úlet rudý jak paviánův zadek, ale měl jsem z toho pocit, jak kdyby socialistický realismus potkal Kevina Smithe. A to neni málo! ()
"Prosím, aby se nepovykovalo. Chci číst. Mám právo na tichou a klidnou jízdu." Z Prahy do Karlových Varů jsem se hodně najezdil, takže si vždycky rád připomenu chvíle, kdy tato dvě města ještě nespojovalo"neuvěřitelných" 36 kilometrů dálnice a šířka silnice neumožňovala poklidné vyhnutí ani dvěma motocyklům. Když o tom tak přemýšlím, tak mám taky rád tichou a klidnou jízdu, ale tu mi v současné již žádný dopravce nezaručí. V padesátých letech to bylo jiné, usměvavý řidič plnil přání na počkání a já jsem se přiměřeně bavil, když si v cestovním společenství vypovídali pokojní lidé nesmiřitelné nepřátelství. ()
Na vkusné veselohry Josefa Macha „Vzbouření na vsi" a „Rodinné trampoty oficiála Třísky", plné bystrých nápadů, se naši diváci ještě po letech velmi dobře pamatují. Svědčí to o tom, že Mach nejde při své práci konvenčními cestami. Potvrzuje to i jeho nová veselohra „Florenc 13,30", kterou realisoval podle vlastního námětu a scénáře. Ve vtipně koncipovaném příběhu, který je založen na konfliktech vznikajících mezi cestujícími v autobusu při jedné jízdě z Prahy do Karlových Var, se mu podařilo humorně a skutečně lidsky ukázat některé komické stránky lidských povah. Z jednoduché látky autor vytěžil skutečně maximum. Přitom se mu podařilo udržet film ve vyrovnané stylové jednotě, v níž se svorně doplňují prvky komické, humorné a až vyloženě groteskní s prvky hudebně lyrickými i s prvky fantastickými. Film, pravda, nedává a neřeší žádný velký problém, ale přitom je třeba ocenit, že se nesnaží divákovi namlouvat, že mu snad chce dát něco víc, než mu dát může a chce. Jisté je, že mu dá velmi dobrou zábavu, že mu dopřeje bohatě smíchu, že mu dá vkusný humor. Filmový přehled 48/1957 ()
Tímhle filmem mi Josef Bek potvrdil mé tušení, že takhle nějak by měl vypadat pravej svazák. Ale nápad je to dobrej, dá se říct, že jedno z nejlepších českých roadmovie ještě z doby, kdy tenhle název nic neznamenal. Když se člověk oprostí od občasných výstřelků režimu typu: No dovolte? Já nejsem žádná pani. Říkejte mi soudružko. tak je to moc dobrej film. Jako ve většině tehdejších filmů tam jde spíš o charaktery lidí, přestože prokomunisti jsou ti hodní a všichni ostatní jsou ti zlí nebo minimálně šeredně pomílení. Ale to je už tou dobou a tak to taky člověk musí brát. Není prostě možný, aby v půlce padesátých let, když tu komunismus jel opravdu naplno, natočili komedii bez ideově zabarvených situací. A ruku na srdce, copak na druhé straně oceánu netočili ideově zabarvené filmy? Samozřejmě že ano. I cenzura tam jela o 106. Navíc Škodověnka tehdy ještě byla naše, nejen překabátěný "lidový vozítko" (volkswagon). A ty její speciální úpravy, to musí člověk ocenit ten nápad. Žádný podobný tlačítka jsem nikdy v žádným filmu, ať už cizím nebo našem, neviděl. A velmi solidní herecké výkony, zajímavej nápad i příjemně ubíhající filmík mě přinutily dát pět hvězd. A možná taky že mám slabost pro filmy, kde je to vlastně spíš všechno idyla a krása. ()
Galerie (7)
Photo © Filmové studio Barrandov

Zajímavosti (15)
- Josef Bek neměl v době natáčení řidičský průkaz. Vzhledem k tomu, že se jízda točila trikem ve studiu, tak by ho nepotřeboval ani nadále, jenže jednu scénu bylo nutné natočit „v terénu“, a tak byl nucen si řidičské oprávnění obstarat. Scénu se podařilo natočit i přes mírné zděšení účinkujících a Bek, kterému bylo líto mít řidičák jen tak, si pak za honorář z filmu koupil nového Wartburga 311. (cundak)
- Valentina Thielová (stopárka Miriam Plecitá) sa pred filmovaním objavila iba v niekoľkých reklamách, zlom v jej kariére ale znamenal zjazd československých spisovateľov v roku 1956, na ktorý sprevádzala manžela. Všimol si ju tam režisér Josef Mach, požiadal ju o kontakt a za nejaký čas sa ozval. Vďaka nemu dostala pozvánku na skúšky k hereckému obsadeniu komédie. (Raccoon.city)
- Theodor Pištěk a Eman Fiala ako cestujúci a futbalový nadšenci Manda a Jeníček pripomínajú svoje postavy z úspešného staršieho filmu Muži v offside (1931). (Raccoon.city)
Reklama