Nikdy neodvracej zrak

Hraběcí synek se po rozpačité hollywoodské eskapádě vrátil do Vaterlandu a je to zase pecka. To, jak se Němci dokáží kriticky podívat na svou historii, je unikát a von Donnersmarck v tomto případě dokázal obsáhnout období nacismu, komunismu i rodící se svobodné části Německa. Díky uměleckému rozměru film nepostrádá určitou poetičnost, která k danému pojetí nádherně pasuje a obrovským plusem je to, že i když má příběh velký časový záběr, působí po celou dobu kontinuálně. Nelze nezmínit i výborný hudební podkres, který je nejsilnější v závěrečné Kochově scéně a příjemnou kameru. A daleko k dokonalosti něměl ani casting namixovaný z osvědčených veteránů a mladých talentů. Ty tři hodiny utekly jako voda a doufám, že na dalšího domácího Donnersmarcka nebudu muset čekat takovou dobu. 90% (16.04.2019)

Exkurze do filosofie abstraktního malířství. 1) Film jsem si vychutnal hned z několika důvodů. Prvotním impulsem ke zhlédnutí byla účast mého oblíbeného vysoce přitažlivého 36letého Toma Schillinga v hlavní roli (Kurt Barnert). Nezklamal._____ 2) Dále jsem si nemohl nevšimnout výborného scénáře a režie s inteligentně napsanými dialogy a se smyslem pro vypointování jednotlivých obrazů. 45letý scenárista a režisér Florian Henckel von Donnersmarck odvedl dobrou práci, jak se od něho po jeho předchozích filmech i dalo čekat._____ 3) Dalším plusem je to, co většině dnešních filmů chybí, Příběh._____ 4) Navíc jsem se blíže seznámil s filosofií abstraktního malířství. Nejsem jeho fanda, nerozumím mu, ale film dokázal nepochopitelné zpřístupnit i mé cynické duši._____ 5) Mezi hromadou mladých pěkných tváří mě zaujal i 27letý David Schütter (galerista Adrian Schimmel, který udělá Kurtovi výstavu). 6) Přece jen mě napadá jedna výhrada. Snímek loví několik zajíců najednou. Zpočátku je hodně o dobové atmosféře, což v druhé polovině mizí. Linka s esesáckým doktorem se sice drží, ale na můj vkus je příliš upozadněna malířovým tvůrčím hledáním, což je třetí linka, které se dostává prostoru nejvíce ke konci filmu. Konec pak není pravým vyvrcholením dramatických zážitků, ale spíš jen kýčoidním završením umělecké cesty._____ 7) Nevím, proč přesně malíř Gerhard Richter, jehož životem je film inspirován, snímek odmítl jako zneužití a hrubé zkreslení svého životopisu. Možná měl na mysli právě uvedené výhrady, možná něco jiného. Ale vlastně na tom nezáleží. Film není o Richterovi, je o době a trochu i o malířství. Tak ho alespoň vnímám._____ 8) Velmi zajímavý koment k zamyšlení: Othello**. (29.11.2020)

Krásny film. Prvé dve tretiny (odohrávajúce sa počas nacizmu a komunizmu) sú určite silnejšie ako zvyšok, no aj to hľadanie "svojho umenia" ma malo čím osloviť. Donnersmarck točí opäť so svojím rozvážnym chladom, no má obrovskú podporu v scenári s množstvom silných scén aj motívov. A samozrejme v Maxovi Richterovi, ktorý emócie dokáže budovať spoľahlivo. Niektoré scény absolútne strhujúce. A ak som aj pri niektorých pasážach nechápal, na čo tam sú, všetko časom do seba krásne zacvaklo. Trochu mi tam chýbal akurát nejaký výnimočný prvok a možno trochu viac vizuálnej epiky. Referenčný európsky titul.Tie tri hodiny ubehli ako nič. 9/10 P.S. po tomto a Životoch tých druhých nechápem ako Turista mohol byť tak príšerný (29.11.2020)

Modernistické umění v zajetí konzervativního filmu, který říká, že výtvarné dílo je navenek (až chladně vykalkulovaným) byznysem/pózou, ale za jeho vznikem se skrývá hluboký osobní příběh umělce. Ten je v případě Donnersmarcka, který se už nejpozději od Životů těch druhých snaží natočit „evropský hollywoodský film“, zpodobněn v rozmáchlé, jednorozměrné mýdlové opeře. Nemusíte mít strach, že by se některá z postav zachovala jinak, než čekáte, nebo že byste něčemu nemuseli úplně porozumět, všechno je podáno maximálně doslovně (nejlépe i s obrazovým podkladem), a navrch dostanete ještě spoustu rádoby hlubokých vzletných frází o pravdě a číslech z loterie.__________Chápu, že správně naladěným divákům, kteří se chtějí výpravným velkofilmem nechat zejména unést, se Werk ohne Autor bude líbit (a taky líbí), ale myslím, že nad stylizací a realizací některých scén (troubení autobusů, poprava žen v plynové komoře!) se nepodiví jen málokdo. Když Sebastiana Kocha jako nacistu, tak radši Černou knihu ! (27.04.2019)

Rozmáchlý krásný příběh provázaných osudů v abstraktní i v silně existenciální rovině. Obdivuhodný je i urputný smysl pro detail, jak v obrazech samotných filmových oken, tak v tom, co se odehrává v nich. Dohrávající smyčce na závěr jsou patřičně osudové a pohled do očí hlavních postav je někdy nakláněním se nad propastí krásna až kýče. Film je hodný doporučení všem romantickým duším se slabostí pro klasická velká a dlouhá dramata. A k tomu nádherná Paula Beer. (27.10.2019)