Entre tinieblas
V temnotách
Dark Habits
Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
Ángel Luis FernándezHrají:
Cristina Sánchez Pascual, Will More, Marisa Paredes, Carmen Maura, Chus Lampreave, Cecilia Roth, Pedro Almodóvar, Lucia Bosé, Julieta Serrano, Laura Cepeda (více)Obsahy(1)
Hrdinkou této absurdní komedie je Yolanda, zpěvačka v nočním klubu. Po tom, co její přítel umírá na předávkování, utíká před policií a útočiště nachází ve zvláštním klášteře, který pomáhá ženám z ulice. Obyvatelky kláštera jsou neobvyklou směsí bizarností a extravagancí: na heroinu závislá abatyše, která se do Yolandy zamiluje, autorka brakových romancí, která píše pod pseudonymem, další chová na klášterním dvoře tygra, jiná je módní návrhářkou zamilovanou do místního kněze. V tomto šíleném panoptiku postav Almodóvar portrétuje alternativní svět, ve kterém jinakost a bláznivost nejsou pobuřující ani na obtíž. Naopak v svérázné komunitě může každý najít útočiště, pochopení, i sílu do nového života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Vždycky jsem si klášter představovala jako studené a nevlídné místo, kde jeho osazenstvo čte pořád dokola jednu knihu a kolena má otlačená od modlení. Místo, kterému je třeba se vyhnout. Ale v Madridu to neplatí a právě tady našla azyl zpěvačka Yolanda, kterou sestry nadšeně ubytují a heroinem přivítají i o kokain se rozdělí (měkké drogy neuznávají), vždyť právě ona by mohla být příslibem lepších časů. „ Už brzy bude palác plný vražedkyň, narkomanek a prostitutek jako v dávných dobách. – Kéž tě Bůh vyslyší“. Určitě to není nejlepší Almodóvarův film, ale kdybych ho neviděla měla bych dodnes zkreslené představy o tom jak to u jeptišek chodí :- )). Žila bych v bludu. Jen pár věcí odpovídalo mé představě. „ Co to děláte matko představená? - Pálím knihy jako v dobách inkvizice“. ()
Kdybych neznal jméno režiséra, byl bych přesvědčený, že jde o pozdní kousek Luise Buňuela. Odpovídá tomu volba námětu a režijní styl. Almodóvar, stejně jako Buňuel, má vyhraněný vztah ke katolické církvi s jejími přežitými dogmaty a režisér na příběhu několika řádových sester v rozpadajícím se klášteře a jedné zpěvačky, kerá má pádné důvody skrývat se před policií třeba i v klášterním azylu ukazuje postupnou erozi církevního společenství. Fetující jeptišky, milostné vzplanutí kněze k jedné z řeholnic, velmi světské touhy žen oděných v černých rouších, náboženské vidiny vyvolané LSD, otisk obličeje našminkované krásky coby náboženský symbol připomínající podobnou relikvii obrazu Ježíše Krista na rouchu, to všechno dohromady spoluvytváří zábavný Almodóvarův výlet do katolické současnosti. Zajímavá kamera, tradičně dobré herecké obsazení a předvedené herecké výkony. Popkultura ve spojení s náboženstvím vytváří přitažlivý, trochu provokativní kontrast. Celkový dojem: 80 %. ()
Tohle prostě bylo jen absurdní... ()
Některé filmy balancují na hranici geniality a ptákoviny. Ty kterým se podaří nespadnout do té druhé kategorie se pak řadí k velkým filmovým počinům. Bohužel tento Almodóvarův film se spíš pokoupal v tom druhém bazénu. A ačkoliv i zde jsou dobré okamžiky. většinou je film úplně mimo. ()
Jeptišky na heroinu, což je přesně to, co bych od Pedra Almodóvara očekával. :D Zde na ČSFD k tomu někdo napsal něco ve smyslu, jako by to natočil pozdní Luis Buñuel, což není vyloženě nesmyslné tvrzení. ()
Sestry Zmije, Špína, Močka, Krysa kanálnice, matka představená a příběh bizarní přesně tak jak ho máme od Pedra Almodóvara rádi. ()
Vyloženě bizarní podívaná, kterou musel Almodóvar natočit dokonale sjetej. Nejlepší způsob, jak si k tomuhle výstřednímu filmu najít cestu, bych viděl taky skrze nějakou tu lajničku před projekcí. Třemi hvězdami hodnotím při vědomí uměleckých kvalit, k nimž se Almodóvar propracoval až později - zde je k nim zatím jen nesměle našlápnuto. Příšerný český dabing, v němž jsem film viděl, bohužel výslednému dojmu taky dvakrát nepřidal. ()
Divím se, že za tenhle film v buñuelovském stylu, nebyl Alomodóvar postaven před inkviziční soud. ()
Malá holčička k ženě v jejím pokoji: "A vy jste taky jeptiška?". Žena: "Ne, dítě, já jsem kurva." ()
Almodovar a práca s gýčom sú synonymá, ale v Čiernych rúchach, mám pocit, zašiel v tomto smere Španiel možno najďalej. Jeptiška šľahajúca si herák, ďalšia chovajúca tigra, tretia píšuca gýčové romány z kláštora, pričom režisér prostredníctvom svojej postavy hovorí, že práve tie sú najzáživnejšie. Pritom film ani neoplýva nejakou prehnanou farebnosťou, je vizuálne pomerne striedmy, o to viac prekvapia, či skôr šokujú spomínané obrazy. Ženy medzi sebou neustále klábosia, nie je tu ani sekunda ticha, pričom je to prekvapivo tentokrát aj pre nás chlapov veľmi záživné a dokonca aj poučné. Vážne. ()
Almodóvarova střednědobá tvorba se přeci jen liší od jeho pozdního období, režisér si ale i tehdy ke zpracování vybíral kuriózní náměty, a Černá roucha jsou právě jedním z nich. Více napoví další snímky. ()
Zatím asi nejslabší Almodovar. Téma je opět kontroverzní a bourá jedno tabu za druhým, ale scénař je docela mizerný. Naštestí se jedná spíše o vyjímku a Almodovar později natáčel další skvělé filmy. ()
Sestra v akci s minimem vtipu a bez hudebních čísel. Celkem přijatelný Almodóvar. ()
Doporučuju vyhnout se obloukem klášteru s roztodivnými jeptiškami uvnitř. Já se bohužel kontaktu nevyhnula a zůstalo ve mně po něm jen rozčarování, údiv a značná otrávenost. Tohle se panu režiséru Almodóvarovi tak nějak nepovedlo. ()
"Ja som silná osobnosť, ja môžem fetovať!" Odpovie matka predstavená hlavnej hrdinke, ktorá jej nechce dať heroinu. ()
Nechápu! ()
Kurevsky zvláštní klášter. ()
Jaxa brutalne oprel do nabozenstva Luis Bunuel, /sam ateista/, taxa oprel do nabozenstva aj Almodovar. jediny rozdiel je, ze Bunuel bol hetero chlap, Almodovar je buzna a vyznava zbuznelu homoromantiku. Teda pardon, to mi zase uletelo, dnes sa uz moderne nehovori "buzna" ale gay a zbuznela homoromantika je tusm laska pre vsetkych a v kazdej forme. Alebo tak nejak. No mnic, kritika cirkvi nechyba, reholne sestry su zobrazene ako mix bizarnosti, podivinstva a extravagancie, niekedy sa mi zdalo, ze aj zhyralosti. Abatisa berie heroin, dalsia chova tigra, dalsia sestra je spisovatelkou brakovej literatury a pise pod pseudonumom ....... Pacil sa mi blaznivy a hodne podivinsky svet tychto postav, podivinstvo a blaznivost nie su poburujuce ani na obtiaz. Konecne kvalitny Almodovar, tento mix bizarnosti, podivinstva , bezpecnej blaznivosti, ktora neprekroci bezpecne hranice. lebo vsetko musi byt odtial potial. Jo a nic pre uzivatelov ako verbal a stuntmanmike, lebo ide o art, artovu zalezistost. Konecne mi Almodovar ako artovemu divakovi plne ulahodil . 95 % ()
Přepsáno v březnu 2020. Film Černá roucha jsou svéráznou komedií. Černý humor je zvrácenou radostí bizarních podob života. Katolická církev je podrobena morální kritice a duševní rozpolcenosti, ale Pedro Almodóvar vychází z jiného bodu, než Buñuel. Luis byl anarchista a bíl se za společenskou změnu, Pedro těží z niterné úzkosti a z nenávratně poškozených vnitřních světů. Moc a slib celibátu deformují morálku vlastních skutků, přesto jsou Černá roucha více výrazem uvolnění a radosti z nabyté osobní svobody. Film je extravagantní, rozpustile provokující, niterný a ironický, poslání katolické církve je zobrazeno ve té nejsvatější a nejhříšnější podobě zároveň. Duchovní poslání je ovlivněno světem hříchu, je rozerváno a v pastelových barvách se přizpůsobuje změnám času. Hlavní postavou výstředně ztřeštěné komedie je Yolanda (příjemná Cristina Sánchez Pascual), bývalá učitelka a současná kabaretní zpěvačka se slabostí k omamným látkám. Utíkání před svědomím přítomnosti se dostává na počátek nové životní etapy. Bizarnost je prostředkem ke změně. Důležitou postavou je Julia (pozoruhodná Julieta Serrano), matka představená kláštera jeptišek řádu "Redentoras humilladas". Záchrana těch padlých poznamenává její nitro narkotizační chutí hříchu a špatně skrývanou tělesnou potřebou. Velmi výraznou postavou je Rata de callejón - Krysa Kanálnice (velmi příjemná Chus Lampreave), řádová sestra, která pod pseudonymem Concha Torres v nevědomí využívá absurdní příběhy životů hříšných oveček. Další klášterní obyvatelky: pro závažné překročení světského zákona vždy věrná představené, obsedantní potřebou masochistické bolesti poznamená a z chvění halucinací narkomanie šťastná sestra Estiércol - Močka (zajímavá Marisa Paredes), tygříka vychovávající a na čistotu pečlivá sestra Perdida - Špína (příjemná Carmen Maura), a nadšená kostýmní návrhářka v krizi víry, sestra Víbora - Zmije (příjemná Lina Canalejas). K výraznějším postavám patří také markýza (zajímavá Mary Carrillo), čerstvá vdova. Osamělost a neochota finanční výpomoci ukončuje dlouholeté a existenčně potřebné příspěvky klášteru. Z dalších rolí: nevděčná bývalá ovečka matky představené Merche (Cecilia Roth), na Julii rozzlobená nová generální matka řádu (Berta Riaza), diskrétní kaplan a ochotný pomocník Zmije (Manuel Zarzo), spolehlivá dodavatelka štěstí pro klášterní potřeby Lola (Marisa Tejada), či zcela vypočítavá rodná sestra jeptišky Krysy Antonia (Eva Siva). Černá roucha je výstředně provokativní komedií osvobozeného ducha. Je ztřeštěností i kritikou licoměrnosti, dobírá si přetvářku důstojnosti a obdivuje každou nenormálnost a bizarnost života. Nadsázka chutná, stylově zábavný film! ()
Bez pochyb slabší dílo Pedra Almodovara, přesto jsem se bavil (v jeho stylu) ()