Režie:
Július MatulaScénář:
Miloslav VydraKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Karel MarešHrají:
Vladimír Dlouhý, Jana Švandová, Marie Tomášová, Milena Steinmasslová, Vladislav Beneš, Markéta Fišerová, Jiří Adamíra, Simona Vrbická, Gustav Skála (více)Obsahy(1)
Mladík z chudé proletářské rodiny úspěšně vystuduje vysokou školu, seznámí se s dívkou vyrostlou v dětském domově - a své okolí, chamtivé příbuzné i kamaráda z bohaté měšťácké rodiny, překvapí odmítnutím jakýchkoli výhod. Pravidelně jezdí za svými rodiči, aby jim pomáhal se stavbou domku, snaží se za všech okolností jednat čestně. I když je příběh zasazen do 50. let, jejich odraz je zcela neznatelný. Tvůrci upřednostňují plochou moralitu o mladém muži, jenž za své přijal ideály nové komunistické inteligence. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Vladimír Dlouhý si tentokrát ulíznul svoje umaštěný háro dozadu a vystřihnul si tu roli takovýho komunistickýho Mirka Dušína. Divák sleduje jeho osudy, studium na VŠ, první zaměstnání, jeho vztahy s rodinou, vztahy s čubkama, atd... Jinak nějaká propaganda samozřejmě nesmí chybět. Kdo tohle nezkousne, tak tomu doporučuju se na film vůbec nedívat. Na druhou stranu je tady i taková lehká kritika toho, že je důležitější mít kádrovej profil, než něco opravdu umět. Ale hlavní hrdina nevyužije toho, že jeho dědeček byl kámoš se Zápotockym a jeho rodiče jsou dělnickýho původu. Ten si to prostě všechno poctivě musí zasloužit. Jinak nejvíc mě dostalo, když ty rodiče nechali svůj velkej barák státu a šli bydlet někam do chruščovky, protože mít takovej majetek je podle nich za trest :-) ()
Ujíždí nebo příjíždí Ti vlak..?! ()
Film, který povyšuje čest a morálku nad sobeckost a individualismus, dnes nemůže být oblíben. Nezabývá se ani realitou života naftových magnátů, ani pitvořících se dorostenců, natož aby poutavě odvyprávěl příběh některého nezranitelného velkého anabola. V dnešní době se s tímhle zkrátka uspět nedá. ()
Julius Matula ve sve "nejlepsi" forme. Jestlize z Hauru je mozne svym zpusem udelat kultovni jezedackou taskarici a ostatni jeho filmy jsem vicemene smesne, tupe, toporne, nezrucne a poplatne rezimu na unosne hranici, tady predvedl Matula svuj nejvetsi mravnostni upadek. Film, ktery se az do posledni ctvrthodiny vyvijel jako tuctova debitlita o generacnich rozdilech v nazorech na zivot, vyvrcholi nakonec takovym zpusobem, az se z nej svira zaludek. Proste neco, na cem jsme leta dreli, behem chvilky odevzdame statu a jsme ti nejspokojenejsi. Matula, ja z tebe bliju. Proc jsi to delal? Vzdyt jsi to tocil v roce 1982. Jiste, ze jsi nemohl vedet, ze za 7 let se tva strana a vlada zhrouti, ale to ses musel i v tomto postupnem uvolnovani chovat jake v ere tuheho stalinismu? Hod se rybam. ()
Já bych to neviděl jako tak špatný film. Když se podívám na stránku vztahovou, lidi se v tomhle moc nemění. To nemělo s dobou nic společnýho. Stránka propagandistická tu logicky je - film byl natočený v 80. letech, zasazen do konce 50. let. A že zde nežili samí disidenti a bojovníci proti vládnoucímu režimu, to je snad jasný. Pak je celkem pochopitelný i ten závěr. No, závěr...pár minut bych ještě natočil, aby to mělo nějaký konec. ()
Moc zajímavý film. Přesto, že jsem se s hlavním hrdinou nedokázal snad ani v nejmenším ztotožnit, se mi film opravdu líbil. Postoj Vladimíra Dlouhého působí z dnešního hlediska jako hodně hloupý. Ale i tenkrát, v roce 1958, jistě bylo zajištění dobré budoucnosti nejen sobě, ale především své rodině, na prvním místě. Ovšem ne tak v tomto filmu. Uvažování Vladimíra Dlouhého je podáváno jako hrdinské a zásadové. Pohrdá nabízenými a dokonce zaslouženými výhodami. Já jsem ve svém osobním i profesním životě nikdy nevyužil protekce, ale takhle zabedněně jsem tedy neuvažoval. ()
Rádoby psychologický, rádoby sociálně kritický film. 1) Film mi připomněl jakýsi produkt NDR ze 70. let, kdy "DDR Burger" podědí po západních příbuzných značný majetek pod podmínkou, že se vystěhují na Západ. Bezradní hrdinové postoupí dědictví zdarma státu a dále šťastně budují socialismus. 2) Mé zvrhlé oko s neobyčejným potěšením spočinulo na Vladislavu Benešovi, v němž se vzácně snoubila vysoká přitažlivost s kvalitním hereckým výkonem. ()
Myslim si, ze Matula byl celkem vyrazny reziser 80.-tych let, avsak dnes temer zapomenut. Posledni vlak sice neni tak zabavny jako jina tvorba tohoto rezisera, opira se ale o vyborneho Dlouheho v hlavni roli. Namet je zajimavy, atmosfera taky neni spatna, ale dialogy jsou nevyrazne a dej filmu je mnohdy nudny a nicotny zaver taky filmu nepomohl. Slabsi prumer... ()
No spíš průměr... ()
Celkom zaujímavý film, ktorý ma zaujal atmosférou. Je to príbeh obyčajných ľudí a nie socialistických realistov. Dobré herecké výkony vtedy mladých hercov, ktorým kraľuje Vladimír Dlouhý. Film hodnotím na 50%. ()
Film má na svou dobu nadstandardní hudební soundtrack složený z dobových písní (Suchý, Průchová, Petrovská) a dojde i na The Saints Rock'n'Roll od Billa Haleyho. Ten Frantu (V. Dlouhého) ale moc nebere, jakmile však uslyší z magneťáku ruskou srdceryvnou častušku, vyskočí a už kroutí volume doprava. Kdyby tvůrci ubrali na "uvědomělosti", určitě by to filmu jen prospělo a jeho morální poselství by získalo uvěřitelnější kontury. Bohužel, takle je ho většina víc k smíchu, než k zamyšlení. Jedno moudro na závěr: "Podívej se, ženská, pokud je normální, tak jí stačí rodina. Já kdybych měla rodinu a kdybysme vyšli s jedním platem, tak mě už do třídy nikdy nikdo nedostane." (vdavkuchtivá učitelka Paulová) ()
Julius Matula ve své nejlepší formě nabízí divákům film ze života s vynikajícími civilními výkony všech zůčastněných. Škoda zkratu scénáristy, režiséra, herců, střihače i osvětlovačů v závěru. ()