Cesta do zatracení

Hanks v drsňácké póze válí a Newman si roli mafiánského bosse s přehledem dává. První půle mě příjemně atmosféricky ničila (počasí skvěle dotváří pochmurný svět). Mendes si hraje se zpomalovačkami ve správných chvílích a napínavé momenty působivě eskalují. Přechod v polovině na trochu odlehčenější kolej na mě ale úplně nezapůsobil a změna tempa mi rozhodila balanc. Pokud film vidíte poprvé až po 20 letech (můj případ) nepotěší ani spousta dnes už několikrát viděných scén. Ovšem zde několikrát zmiňovaná finální scéna v dešti je opravdu neskutečně nařvaná. (14.01.2024)

Syrový snímek, který patrně musí chytnout za srdce, což se u mě bohužel nepovedlo. Nedařilo se mi do děje proniknout natolik, abych neustále nepřemýšlel nad technickou stránkou filmu, či dokonce na úplně odlišné věci se snímkem nesouvisejícím. Nevím proč, ale nevyhovoval mi příliš ani způsob vyprávění příběhu, i přesto, že je de facto hodně podobný třeba Pulp Fiction; dlouho se nic neděje, aby pak během několika vteřin zheblo 5 lidí pod tíhou olova. Mendes je mi ale sympatický svými nečekanými závěry, hudba Thomase Newmana plná pizzicata a klavírku je skvělá, avšak nedokážu přemoci svůj dojem, že po Americké kráse a Odpočívej v pokoji (do kterého udělal dokonalou úvodní melodii, ale nevěřím, že něco nezkomponoval i do samotného seriálu), je to v úplně stejném stylu. Na tom samozřejmě není nic špatného, jen to, že Road to Perdition je zcela o něčem jiném a mě pak hudební podkres vyrušoval z konceptu a vzpomínal jsem tak spíše na balzamování mrtvol ze seriálu Six Feet Under. Road to Perdition má ale úchvatnou, i když trochu kýčovitou, atmosféru, dokonalé herce, kteří předvádějí dokonalé výkony a několik velmi zajímavých scén......Mimochodem, během psaní komentáře jsem po každé dokončené větě měnil hodnocení mezi třemi a čtyřmi hvězdami, je to trochu kruté váhání... (24.09.2006)

Nejlepší film Sama Mendese a naprostá špička v žánru gangsterek. Netypické obsazení Hankse jako temného hrdiny je ideálním protipólem k Newmanovu tragickému bossovi a jeho cesta, na které neohroženě kosí nepřátele v čele s dokonale slizkým Lawem, je navíc nasnímaná úžasnou kamerou (viz nezapomenutelný příjezd do Chicaga) a podpořena působivou hudbou. Nedoceněný film. (19.12.2005)

Napoprvé mě převálcoval. Od první sekundy až do konce obrazově oslnivý filmový zážitek. Z každého záběru je cítit bezchybná souhra skladatele Thomase Newmana (charakteristicky působivý, ale ne úplně stejný), kameramana Conrada L. Halla a Sama Mendese, který potvrdil svou režijní výlučnost. Režisérovým pomníkem nechť se stane lahůdková scéna v dešti, v níž kulky baletně smetou gangstery, a pak dovolí Paulu Newmanovi ukázat, čemu se říká mistrovství jednoho pohledu. Pravda, s odstupem už Road to Perdition nepůsobí obsahově tolik vitálně. Jde o jednorozměrný výlet otce a syna, který na komplexnost Americké krásy a Mariňáka nemá. (02.08.2010)

KDYŽ SE MĚ LIDÉ PTAJÍ, ZDA BYL MICHAEL SULLIVAN DOBRÝ ČLOVEK, ANEBO V NĚM NEBYLA ANI ŠPETKA DOBRÉHO, POKAŽDÉ ODPOVÍM STĚJNĚ. ŘEKNU JIM: BYL TO MŮJ OTEC... Ostatními obdivovaný film obdivuji i já, k tomu není co dodat. Jen bych napsal, že tento film Sama Mendese na mě zdaleka nezapůsobil tak silně, jako jeho debut. Bohužel. (05.02.2003)