Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Václav Neckář, Josef Somr, Vlastimil Brodský, Vladimír Valenta, Alois Vachek, Ferdinand Krůta, Jitka Bendová, Jitka Zelenohorská, Naďa Urbánková (více)Obsahy(1)
První celovečerní film režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky vznikl v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Po povídkovém filmu Perličky na dně a krátkých hraných snímcích Fádní odpoledne a Sběrné surovosti je i tento film dokladem nesmírné obliby, jíž se Bohumil Hrabal těšil mezi mladými umělci. Přepis útlé novely se vyznačuje na svou dobu originálním spojením nepatetického líčení okupačních let, jak se projevují na malém venkovském nádražíčku, a soukromých trablů jednotlivých hrdinů. Film ve své době vzbudil mimořádnou pozornost doma i v zahraničí, hlavně pro něžný i drsný humor, který prostupoval příběh o nelehkém dospívání mladého železničáře, i pro neobvyklý pohled na válečné dění. Snímek získal mnoho domácích i mezinárodních cen, mezi nimi i druhého Oscara pro naši kinematografii. Jako jediný zástupce naší kinematografie byl zařazen i mezi sto nejlepších filmů světa. Znovu budete mít možnost posoudit míru hereckého talentu Václava Neckáře, který v tomto filmu vytvořil svou první filmovou roli. Z dalších výborných hereckých výkonů připomeneme výpravčího Hubičku v interpretaci Josefa Somra, přednostu stanice v podání neherce Vladimíra Valenty, lidsky hřejivou paní přednostovou Libuše Havelkové a Vlastimila Brodského v roli kolaborantského rady. (Česká televize)
(více)Recenze (483)
Je zvláštní, že právě tenhle snímek si odnesl Oscara za nejlepší cizojazyčný film, natočili jsme i lepší filmy. Na Ostře sledované vlaky je potřeba mít tu správnou náladu, tempo je hodně pomalé, humor je dávkován po přesně odměřených dávkách, scénář je inteligentní a propracovaný, ale poměrně úsporný, poetická atmosféra je zvýrazněna černobílým obrazem. Druhá půlka je ve všech ohledech lepší než ta první, dění se více "rozeběhne" a příběh začne zřetelněji směřovat k závěrečnému rozřešení. ()
Pokud je pravda, že Hrabal upřednostňoval tento film před vlastní knihou, tak se vůbec nedivím (i když i tak to není žádný zázrak). Kniha je neucelená a nesouvislá. Menzel ten sled historek poskládal dohromady, takže to všechno dává větší smysl. A je to imho lepší. ()
Když je to od Menzela a dostalo to Oscara, říkala jsem si, že to prostě musí být super. Ale nebylo. Jedno z plusů filmu je to, že se dá bezvadně použít k maturitě... Nemůžu srovnávat s Hrabalovou předlohou, kterou jsem nečetla a nevím, zda se k tomu někdy odhodlám. Ten film je dost starý. Hudba celkem nijaká, příběh mě taky moc neoslovil. Líbily se mi některé hlášky a scény a hlavně herecké výkony, což film drží nad vodou. Prostě se konalo docela zklamání a myslela jsem si, že se jedná o opravdový skvost, u kterého se nebudu nudit. Bohužel, nudila jsem se. ()
Nevím, jestli je to Hrabalem nebo Menzelem, ale tohle mi moc nesedlo. Obraz je místy zbytečně tmavý. Problémy mladíků, kteří ještě nesmočili, patří mezi má nejméně oblíbená témata. Václav Neckář je na můj vkus až moc velké ucho a celá sexuální tematika mi přišla zpracována až nechutně (na okraj – dobová móda se mi líbí, dokud se ty ženské nezačnou svlíkat). Rozjede se to až v samotném závěru a Brodského nacista je zajímavá postava, ale od oscarového filmu jsem zkrátka čekal více. (975., 20. VIII. 2014) ()
Ne, ne, ne. Shame on them. Fakt že jo. Vynechali to nejdůležitější z celý knihy. Film bez pointy. ()
Ano, ano, jak píše Lima, zasloužený Oscar. Boj proti fašistům byl těžký a skvěle je zde zachyceno dilema, zda a jak uškodit Němcům co nejvíce. A samozřejmě razítkovací scéna, to je klasika. ()
Navždy mi zůstanou obrazy v hlavě. Postoj dvou nádražáků na peróně - malíčky v uchu... a to vědomí že ví svoje:-) ()
Československý film oceněný Oscarem!?! Tahle charakteristika je výrazně přitahující a zároven silně zavazující. To přece musí být něco! Řada z vás to tak evidentně taky vidí/cítí, ale já jsem trochu zklamanej. Výborná režie, skvělí herci, Hrabal, ovšem přesto všechno to ve mě nenechalo ten pocit "bomba". Ovšem, abych nebyl jen kritickej - kdyby se každej českej film pyšnil takovou kvalitou a režiséři debutovalovi takovými celovečeráky, nemohli bychom být spokojenější. Před Menzlem se musí smeknout klobouk... ()
ocenenia : Oscar 1968 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Cannes 1967 - nesúťažný výber ()
Nechápu, proč změnili to nejlepší co v knize bylo - konec. Pěkné záběry a dobrá předloha, přesto mě film nijak nenadchl a že bych se vyloženě bavil říct nemůžu. ()
Povinnost pro každého,kdo má rád Film. ()
Nemravnosť na malej železničnej stanici na konci druhej svetovej vojny. ()
Tak zase jednou budu za kulturního barbara, hlupáka, jednoduchého diváka a já nevím co všechno ještě, ale nemůžu si pomoct, tohle mě prostě minulo. On je to hlavně poetický film - a u těch je nejdůležitější se umět naladit na jejich atmosféru. Když se vám to ale nepovede, tak vás ten film logicky nezaujme. A přesně to se mi stalo i tady - hromada dlouhých záběrů (některé jsou vlastně úplně o ničem), žádný cit pro tempo... Do toho se to dost často snaží vyprávět obrazem, což mám hodně rád, ale úplně mě vytočilo, že dvě velmi stěžejní scény se celé odehrávají za naprosté tmy, a tak jsou v ní vidět jen jakési pohybující siluety postav, u kterých mi nějakou dobu trvalo, než jsem se zorientoval v tom kdo je kdo a co se tam vlastně stalo. A nezapůsobil na mě ani ten mnohými vychvalovaný závěr. Jako jo, herecké výkony tu jsou naprosto dokonalé, kamera se mi (až na ty dvě scény) líbila taky a taky chápu, o čem to celé je, o co se to snaží a ten svůj drobný příběh je sám o sobě odvyprávěný dobře. Jenže si nemůžu pomoct, ale poetika tohohle filmu šla prostě moc mimo mě a kvůli tomu z toho skoro žádné dojmy a pocity nemám. Třeba to docením časem, ale teď tu prostě budu za toho hlupáka, protože víc jak slabé tři tomu dát nemůžu a to mám většinu tvorby Jiřího Menzela rád. Slabé 3* ()
Smekám před režisérem Menzelem, který dokázal ve svých osmadvaceti letech natočit neuvěřitelně skvělé dílo. Vystupuje zde celá plejáda herců, mezi kterými mě zaujali vynikající Vlastimil Brodský a Josef Somr. Ti pánové prostě uměli. Menzelova poetika a vyprávění beze slov, pouze nádhernými obrazy, to je opravdové umění. Hrdina dřímá v každém z nás, dokonce i v tom, kdo není "úplně celej muckej" :-) ()
Spolu se Skrivanci na Niti a Vesnicko ma Strediskova su Ostre Sledovane vlaky najlepsie Menzelove filmy. Pan Maestro ma uz svoj styl rezie, ktory mne smakuje a lubi sa mi. Vyborne je herecke osadenstvo, najma Brodsky ako zastupca Third Reich nemal chybu, ale treba spomenut aj Libusu Havelkovu, Kvetu Fialovu ...... A najviac sa mi pacil dost akcny zaver filmu. Ostre Sledovane vlaky su nadcasova klasika, ktoru sa da pozerat aj po 40, 50 alebo 70 rokoch. 94 % ()
Film, kterému nechybí hloubka, kultovní hlášky a scény, a ani typické rysy Hrabalových postav. Jediné, čím mě Menzel sklamal, byl ten konec. Tam se mi zdálo, že to Jirka trochu odfláknul, aby měl svůj režijní počin rychle za sebou. . . . . A jedna perlička na závěr: Osobou, která razítkuje Mášin zadeček, není pan Somr, nýbrž samotný pan režisér, který k tomu nechěl pustit nikoho jiného :-) ()
Četla jsem si předlohu od Hrabala a musím říct, že film je daleko lepší, jelikož kniha mě vážně nudila a ničím neoslovila. Díky filmu jsem pochopila hodně scén z knihy a tak nějak jsem si v tomhle příběhu udělala pořádek, ale přesto to nebylo takové, jaké jsem čekala, že to bude. Hudba ničím neosloví, příběh chce být zajímavý, ale nedaří se a tak nejlepší na tom filmu jsou herecké výkony, které za zmínku a pochvalu opravdu stojí. ()
Ostře sledované vlaky jsou sami o sobě velmi zajimavé: Na první pohled se námět tváří jako klasický příběh z druhé světové války s partizánským nábojem, ve skutečnosti se řeší problémy kolem prvního sexu mladíkova. Je to filuta ten Bohoušek Hrabal. --- V případě Ostře sledovaných vlaků jsem absolvoval triatlon: Ze všeho nejdříve jsem přečetl původní literární podobu díla, následovala divadelní inscenace v šumperském divadle a vrchol tvoří oscarová verze Jiřího Menzela. Každá podoba Vlaků má své kouzlo; kniha je nádherně vypravěčská s těžkými typicky hrabalovskou montáží, divadelní hra byla zase pojata veskrze humorně s důrazem na komickou stránku námětu a právě Menzel dotáhl látku k dokonalosti, která je zejména vyjadřována poetičností obrazu s minimem dialogů, působící však více než výmluvně. ()
Ten film má silný motiv. Bohužel jeden jediný silný motiv jen málokdy dělá opravdu silný film a pokud chtě nechtě hodnotím film z dnešního pohledu (samozřejmě s přihlédnutím k době), nijak zvlášť silný film v tom nevidím. Co se týče zpracování filmu, trochu mi to přpomíná raného Formana, ale chybí tomu ona atmosféra doby. Nejpovedenější mi připadaly veškeré scény odehrávající se uvnitř stanice a slavná razítkovací scéna opravdu ani po více než 40 letech neztratila nic ze svého kouzla. Konec film ještě hodně zvedá, přesto to u mě nestačí na víc než na lepší tři hvězdičky, i když přiznávám, že jsem možná ovlivněn silnými filmy, kterých jsem v poslední době viděl požehnaně. ()
Velmi příjemný poetický film s úsměvným, i smutným hávem. Nádherné jsou obrazové detaily a zobrazování obyčejné, ale přesto velmi příjemné všednosti. Začínající výpravčí Miloš Hrma (Václav Neckář), voayer a sexuální loudil, se přes svou naivní snahu o první sexuální styk, která vede k pokusu o sebevraždu, zbavuje svého panictví a zároveň se náhodou stává smutným hrdinou v odbojové činnosti proti německé okupaci. Zbavení se panictví ho povznáší do výšin, a pak se samozřejmostí dokončuje odvážný a nebezpečný čin. Jeho naivita ale zůstala, a tak to byl poslední čin, který ve svém krátkém životě provedl. Z dalších rolí: výpravčí Hubička (dobrý Josef Somr), nenapravitelný sukničkář, rada Zedníček (skvělý Vlastimil Brodský), hlídací pes dodržování pořádků na železnici v rámci Německé říše, přednosta stanice Max (dobrý Vladimír Valenta), vášnivý chovatel holubů, starý staniční zřízenec Novák (Alois Vachek), Milošova přítelkyně Máša (Jitka Bendová), která se sexu se svým milým nedočká, mírně uchylácký fotoraf Noneman (Ferdinand Krůta), Mášin strýc, Zdenička Svatá (Jitka Zelenohorská), jejíž matka (Milada Ježková) ukazuje všem dceřin porazítkovaný půvabný zadeček, členka odboje Viktoria Freie (Naďa Urbánková), která Miloše zbaví proklatého panictví, a elegantní hraběnka (Květa Fialová). Příjemná podívaná s básnickým stylem. ()