Skřivánci na niti

Tak tohle bych mohl sledovat snad stokrát po sobě a stále bych nacházel nové a nové poklady... Neuvěřitelně citlivě natočený film. Může vůbec existovat někdo, kdo viděl a pochopil Skřivánky a přesto u voleb vhodil hlas komoušům??!! A ještě jedna, ale smutnější otázka se mi vkrádá do mysli: ne "kam zmizel Mlíkař?", ale: "kam zmizel ten starý dobrý Menzel?" (09.02.2006)

Asi nejupřímnější Hrabalovská adaptace se správným vyvážením dramatických prvků a komediálnosti... (20.07.2007)

Z počátku chvílemi nijaké, ale postupem času to všechno začne zapadávat do celistvé výpovědi o jedné době. 85% (04.01.2009)

Velmi hezké vykreslení doby, ale jaksi mi tam něco chybělo. Jiří Menzel určitě natočil výrazně lepší filmy (Ostře sledované vlaky). Ale i přesto je to velmi dobrý film. Ještě lepší alternativa o 50. letech: Všichni dobří rodáci, Ucho (13.04.2009)

Aneb další doklad toho, jak krásné je, když se krutá hořkost skloubí s krásným a lidským humorem... (10.06.2009)

Zůstala jsem neoslovena. Nevím proč, ale vůbec mě to nenadchlo... (31.01.2010)

Poprvé jsem Skřivánky viděl docela jako malý a dodnes si pamatuji, jaký nepříjemně tíživý pocit zla a nespravedlnosti jsem z tohoto filmu měl. Což je, pro člověka tehdejších poměrů neznalých, dobrá prezetace tehdy běžného nakládání s inteligencí. A Ruda Hrušinský? Ten je ztělesněnou hereckou genialitou. Vážné doporučení pro všechny, kteří ještě neviděli. (16.09.2010)

Další hrabalovina. (21.08.2011)

Skřivánci na niti... Jedna z trezorových záležitostí, kdy na konci šedesátých let dochází k jednomu z vrcholů československé kinematografie. Poetika díla je určena Hrabalovou knihou INZERÁT NA DŮM, VE KTERÉM UŽ NECHCI BYDLET. Děj nás zavádí na Kladno kolem roku 1950, kdy autor knižní předlohy dobrovolně zde brigádničil a zcela nepochopitelně si ničil zdraví spolu s "vyvrhely" tehdejší společnosti zde umístěnýmy (univerzitními profesory, knězi a jinými nebezpečnými intelektuály). I zde v nehostiných podmínkách reálně-socialistické industrie se ale daří lásce a lidským citům. Můj oblíbený Menzel ve své životní formě. Dílo světové úrovně. (10.02.2012)

Pracovní společenství politicky nežádoucích "živlů", kterým ani montérky nebrání v lásce a poetice. Parádní obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským a Vlastimilem Brodským! (16.11.2012)

Skřivánci na niti Jiřího Menzela jsou jedním z mnoha filmů natočených podle knihy Bohumila Hrabala. Zatímco Obsluhoval jsem anglického krále a Postřižiny mají humorný nádech, přestože se v nich objevují náznaky kritiky, Ostře sledované vlaky už jsou trošku více prodchnuté vážnějším tónem a v tomto snímku najdeme humoru nejméně. Objevuje se zde stejně jako v Ostře sledovaných vlacích jednodušší, ale velmi milý chlapec, který usiluje o dívku. Stejně tak je tu jako v Postřižinách (a vlastně i v ostatních filmech) pár, jehož manželství je neobvyklé – a to kvůli povahám a zvyklůstkám manželů. Vidíme tu opět hrabalovské postavy, které mají mnoho zajímavých vlastností a libůstek, které bychom u lidí kolem nás nehledali – přestože jejich předlohou jsou skutečné osoby. Tento typický prvek Hrabalovy tvorby je tu však více než jinde upozaděn protikomunistickým podtextem a filosofickými myšlenkami. Učitel filosofie citující Kanta na skládce železa, kde za trest pracuje. Stejně jako mnoho jiných, tvořících skupinu inteligentních, zajímavých, svých, ale právě za to trestaných lidí. Muži po večerech sledují svlékající se vězeňkyně, ,,chodí do kina“. Strážník, který je má na starosti, není ukazován v černém světle, naopak ho poznáváme i z osobní stránky, právě on je součástí toho zajímavého manželského páru, o kterém jsem mluvila. Jeho novopečená manželka se mu neustále schovává, rozdělává si oheň v koupelně a spí na skříni nebo na podlaze. Není však jasné, jestli je narušená, jestli je prostě hravá, jestli chtěl Hrabal ukázat, že Romové jsou zvířata a neznají moderní zařízení jako je kotel nebo postel (což snad říct nechtěl) nebo jestli je s manželem nerada. ,,Ty seš typická česká nátura, jen dostaneš funkci a už si myslíš, že hovno je tvůj strejc!” Právě filosofický nádech a protest proti režimu braný s nadsázkou vede spíše k zamyšlení než k úsměvu. V srdci zanechá spíše nostalgii, směs smutku a naděje. Postavy jsou výjimečné v tom, že se nenoří do depresí a nepáchají sebevraždy, popřípadě se snaží navázat jen lidský kontakt se spoluvězeňkyněmi místo aby je znásilňovali, zachovávají si stále svoje filosofování, právo na odpor a na svobodnou duši (přestože za to je dají do vězení na tvrdo a ne na takovéto prace), zachovávají si víru a nezdolný, možná trošku ironický optimismus. ,,Ukradli nám pravdu, kurvy!” Film byl natočen v roce 1969, ale samozřejmě ho do distribuce pustili až po Sametové revoluci, tedy v roce 1990. Můžeme zde klasicky vidět Rudolfa Hrušinského, Václava Neckáře, Vlastimila Brodského, Naďu Urbanovou nebo Jitku Zelenohorskou. (05.02.2013)

Jeden z posledních československých trezorových filmů popisující nucenou převýchovu nespolehlivých společenských tříd v kladenské ocelárně na počátku 50.let. Satirickými narážkami na tehdejší režim se to jen hemží a proto režisér zřejmě očekávaje nepříznivé přijetí filmu symbolicky snímek ukončil záběrem na propadání do temné hlubiny, čili do stejného místa, kde film na dvacet let skončil. Jak už bývá u Menzelových adaptací Hrabalových románů či povídek dobrým zvykem, vystupuje zde spousta zajímavých postav, jejichž dialogy či samostatné promluvy jsou vskutku lahůdkové. Jako nejvýraznější se mi jevil znamenitý R. Hrušínský v roli odborového předáka, jenž až příliš pečlivě pečuje o hygienu a jenž se bezvýsledně snaží motivovat vyvržence režimu k vyššímu úsilí budovat socialismus. Na každého, kdo si dovolil nesouhlasit s ústřední politickou linií státu či vyslovil nahlas nepřijatelnu otázku, ihned čekal černý vůz, jenž nešťastníka 'uklidil' do vězení. Kromě stěžejního tematu práce na obrovské skládce šrotu se filmem line i vedlejší tragikomický příběh strážného Anděla (J. Satoranský) a jeho romské manželky, zejména scéna z romské svatby mi utkvěla v paměti díky svižné rytmické hudbě a půvabné tváři novomanželky. Velmi zajímavě na mě působily též intelektuální rozhovory profesora V. Brodského a bývalého prokurátora L. Suchařípy. Skřivánky na niti rozhodně lze hodnotit jako jeden z nejpovedenějších Menzelových snímků, jenž však slavnému režisérovi přinesl nejeden problém a na 5 let pozastavil jeho filmovou tvorbu. (11.02.2013)

Menzel mal pritlačiť na hercov a vymáčknuť z nich opravdové oduševnené výkony. Hrušínský bol opäť výborný a presný, ale sám, chudák, nestačí ťahať určite zaujímavý snímok, odkrývajúci zlá ignorantského komunizmu. (21.03.2013)

Pekna kravovina, jedna hvezda ze jsem to nakonec dokoukal, malem to skoncilo v odpadu (25.10.2014)

Pořád se opakuji, ale Menzelovy adaptace Hrabala jsou pro mě prostě skvělé. Jakékoliv. (09.03.2005)

K tomuhle filmu nemam co bych dodal. Menzel nikdy netocil neco moc na tvrdo a ze tohle by vydalo na slusnou depku. Poeticky film o zlocinech o kterych se melo mlcet vas ale nepusti ani po jeho konci.... To je jasny dukaz o tom ze depkoidni Trier vi o fimovani hodne malo. (26.03.2006)

Krásný film, o krásných lidech tak jak to umí natočit pouze Jiří Menzel!!! (21.08.2006)

A chleba bude. A máslo bude. I smetana bude... (12.06.2007)

Hrabalovská atmosféra se převedla do filmu dost precizně, což je až trochu na škodu...nejsem žádnej pábitel a tak mě dost situací z filmu opravdu neoslovilo. Každopádně pochvala za narážky na komunisty a místy povedenou poetiku. (22.02.2008)

Moc pěkný filmeček. Jen té srandy a nadsázky nebylo ve skutečnosti tolik a lidé nebyli ani nebudou jen jedni zlí a druzí dobří, holt bohémský pohled se nezapře. Je škoda, že polistopadové generaci nic neříká ať je to z důvodu, že téměř nečte, nebo proto, že nechápe, proč jsme nešli do jiného obchodu, když v tom našem jsme museli stát frontu :-) (29.10.2008)