Režie:
Jiří MenzelScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
János Bán, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Rudolf Hrušínský ml., Rudolf Hrušínský nejml., Petr Čepek, Libuše Šafránková, Jan Hartl, Miloslav Štibich (více)Obsahy(1)
Úsměvný film vypráví ne jeden, ale hned několik příběhů. Ústředním dějovým motivem je konflikt mezi otcovsky rozvážným řidičem družstevního náklaďáku Pávkem a jeho mladým, mentálně zaostalým závozníkem Otíkem. Neméně důležité jsou však i další dějové prvky, vykreslující střediskovou obec a její obyvatele s humorným nadhledem a přitom s mimořádnou plastičností a autenticitou. Snímek je naplněn typickým svěrákovským inteligentním humorem, někdy trochu drsnějším, avšak nikdy vulgárním, umocněným Menzelovým smyslem pro "poezii a prózu" všedního života. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (985)
Pro mě je Vesnička nejpříjemnější komedie, která se v našich krajinách kdy vůbec objevila a zároveň nejlepší český film, který si opravdu zasloužil první místo v anketě nejlepšího českého filmu vůbec. Důvod proč dát 5 hvězdiček se nabízí ihned několik: nádherná titulní skladba, příjemně ubíhající děj s výbornými herci, geniálně hláškující doktor, nádherná kulisa příběhu, laskavost, která z filmu češí po celých téměř 100 minut filmu a řada jiných, které Vás zrovna napadnou, ale mě bohužel ne. Tento film přežije nás všechny a s ním i jeho tehdejší pohnutá atmosféra, která na filmu nezaznamenala jediné škody, a spíše si z ní ještě utahovala. --- Pane Pávek, já nechci k Turkovi! - Už sem řek, po žních jdeš k Turkovi! - Cože? Ke mně? Leda až pokvetou hrábě! - Si je doma prohlídni, možná už mají pupeny! ()
Menzel už má v této době za sebou překrásné pábitelské snímky, jejichž atmosféra je cítit i zde. Hrabala zde nahradil neméně kvalitní Zdeněk Svěrák a jeho osobitý humor, který dokonale ladí s výbornou režií. Prostor zde dostává i několik v podstatě neznámých herců i hereček, pro které byl tento film rozhodně zásadním. Pro uvolněnější atmosféru tu máme Miladu Ježkovou a její civilní herectví, Milena Dvorská mi osobně také zpříjemňuje celý snímek. Absolutním skvostem je zde ovšem Rudla a jeho překrásné básnění. Vše podbarveno velmi přesnou hudbou Jiřího Šusta. ()
Výborný film z domácej produkcie, veľa vtipu, skvelé herecké výkony, klasika ako vyšitá so skvelými heftami, napríklad naprávanie kroku, či scénkami ako riadenie nákladiaku, otáčanie okna v meste chlapcom z dediny, no za socializmu vedeli natočiť aj neidelogistické dobré filmy. Musím sa však priznať, že až tak rád to nepozerám, niečo mi tam k piatim hviezdam chýba, lebo extra nadšenie z toho nemám, ono je to aj výberom scén, nie všetky sú super vtipné a občas je to také prázdne, ale je to na druhej strane skvelá vtipná oddychovka. ()
„To neděláš dobře s tou sirkou, Jaromíre.“ Parádna klasika odohrávajúca sa v malebnom dedinskom prostredí, ktoré v skutočnosti až také malebné nie je (chorobná žiarlivosť, domáce násilie, alkoholizmus). Napriek viacerým temným scénam režisér nerobí ťaživú sociálnu drámu, ale zostáva poetický a nádherne povznášajúco neškodne humorný ("Že vy jste se zase kochal, pane doktore?"). Lars von Trier by z toho urobil humusácky existenciálny horor. Kameraman skvele zachytáva pôvabné zákutia dediny a okolia plného lesov, rybníkov a rozľahlých polí. Výborné herecké obsadenie (Čepek, Labuda, Bán, Šafránková, Svěrák a báječný Hrušínsky, ktorý v praxi dokazuje pravidlo menej je niekedy viac), kultové dialógy a sympatická atmosféra. Dozviete sa, z ktorého schodu je pivo najideálnejšie vychladené. Fakt nechápem, ako sa dá napísať niečo s takým gigantickým množstvom hlášok ("Jako na funkci rostlináře?" - "No to už vůbec ne."; "No to jste družstevníci?"; "A zejména zájměna osobní."; "Takže prosím vás, hlavně aby ten ručník měl."; "No a co? No a co?!"; "Je to cestopisný, trochu erotický."). Vadilo mi azda až príliš poviedkové rozprávanie. Proste to nemá scenár, ktorý by šiel z bodu A cez bod B do bodu Z, ale skáče to medzi postavami a sem-tam osud niektorej pozabudne dokončiť (ako prebehol rozvod? Konal sa vôbec? A čo syn, nepokúsil sa o druhú samovraždu?). A Júliusa Satinského mám rád, ale jeho cameo mi tu pripadalo dosť zbytočné. Ale to sú skutočne len kozmetické chyby. ()
Tato československá filmová klasika, která osloví i dnešní diváky, mě sice neuzemnila a nepobavila do takové míry, abych ji ohodnotil plným počtem, nicméně i přesto musím uznat, že Vesničko má středisková nabízí řadu nezapomenutelných postav a hlášek, které se stejně jako film samotný staly nesmrtelnými. Ze všech charakterů mě nejvíce oslovil recitátor a zároveň nejhorší řidič na poli naší kinematografie Rudolf Hrušínský, jehož neustálé kochání se naší krásnou přírodou nemělo fakt chybu. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (116)
- Původní námět, který Zdeněk Svěrák napsal pro dramaturga Karla Copa, se jmenoval „Chalupa“. (Přemek)
- Marián Labuda st. (Pávek), Zdeněk Svěrák (maliar Ryba) a János Bán (Otík Rákosník) sa spolu znovu stretli až po 26 rokoch od natočenia filmu pri príležitosti udeľovania cien na Art Film Feste v Košiciach. Kým Labuda s Bánom pravidelne komunikujú prostredníctvom telefónu, Svěrák s maďarským hercom v kontakte nebol. „Každoročne si volávame, no stretli sme sa až teraz,“ prezradil Marián Labuda. Jeho maďarský priateľ ho doplnil, že ich komunikácia prebieha mnohojazyčne. Najčastejšie však v nemčine, no keďže ani jeden z nich nie je v nemčine „expertom“ niektoré slovíčka sú v angličtine, niečo v slovenčine i maďarčine. „Musím Jánosa pochváliť, pretože urobil pokroky. Keď sme nakrúcali Vesničku, nevedel po slovensky takmer ani slovo a bol vyplašený takmer pri každej scéne, lebo ničomu nerozumel. Stále volal na tlmočníčku, aby mu prišla prekladať. Dnes rozpráva už aj trošku po slovensky a aj po česky,“ dodal Labuda. (Raccoon.city)
- Jiří Menzel v knize "Rozmarná léta" vzpomínal, že "problém byl najít hezkou vesničku. Kvůli penězům a dojíždění jsme nechtěli točit daleko od Prahy, a tak jsme ji objížděli kolem dokola v čím dál tím větších kruzích a marně hledali použitelnou vesnici. Na rozdíl od Moravy nebo jižních Čech bylo okolí Prahy zdevastované. Všechno veřejné, co patřilo obcím, bylo zanedbané. Všude kopřivy, zarostlé příkopy, neudržované silnice, rozpadlá stavení, veřejné přístavby, narychlo postavené krabice pro samoobsluhy, čekárny na autobus, všechno strašně ošklivé. Jen tu a tam byly soukromé vily jak ze škatulky, ale o to víc byl ten obecní bordel vidět. Nakonec jsme Otíkovu vesničku našli až šedesát kilometrů od Prahy, v Křečovicích, rodné vísce Josefa Suka. Patřila do sedlčanské oblasti, kde měl za války vojenský prostor wehrmacht. V podstatě ta vesnička vypadala jako normální česká vesnice, nebyla moc hezká, ale ani ne zas moc zplundrovaná. Museli jsme jen udělat malé úpravy, dvorek pod hřbitovní zdí a podobně." (NIRO)
Reklama