V kabaretu Tartaros došlo ke krádeži perlového náhrdelníku a následné vraždě. To vše by mohlo zkompromitovat ministra, který je ctitelem zpěvačky Clary. Je třeba co nejrychleji najít skutečné pachatele...(oficiální text distributora)
(8x) ,,Ten studoval čtvrt století. Fakultní rekord. Vzácný případ vytrvalosti.. spíš pitomosti. Já jsem s ním totiž maturoval. Všichni jsme mezitím udělali docentury, takže studoval u nás. Spolužáka přece nenecháte propadnout, pane kolego? O jednoho blbce víc, to už v naší justici nehraje roli." :-)
. . . Poprvé jsem se na tenhle film díval v televizi spolu s dědou jako na muzikál s Evou Pilarovou. Bylo mi asi 13 let a já poprvé ve filmu uviděl vraždu, což mě dokázalo pěkně šokovat, víc mě ovšem znechutil otevřený závěr. Ten jsem samozřejmě mohl pochopit až s odstupem času díky znalostem kolem politické i kulturní situace v Československu roku 1968, přesto jsem se k filmu pravidelně rád vracel. Naposled po delší době kvůli seminarní práci s tématem kritiky a reflexe spoločnosti v čs. filmové tvorbě 60. let a byl jsem nucen se dívat opět z odlišného úhle pohledu. Žánrově je to velmi zajímavé (jako celek možná nevyrovnané) dílo s prvky hudebního filmu a muzikálu, černé komedie až grotesky, detektivky, soudního filmu, vizuálně místy jako film-noir. Vedle této směsi všech možných žánrů je jakousi přidanou hodnotou právě dobová politická satira, ale díky mnohdy vtipnému scénáři a semaforským písničkám zůstává Zločin v šantánu skvělou podívanou pro jakoukoliv generaci. Eva Pilarová v nejlepších letech na vrcholu své pěvecké kariéry (i krásy), kvalitní a bohatá hudební stránka filmu (zejména titulní song Poklad a parodický milostní duet Ach, miluju vás), roztomilý Vlastimil Brodský jako hnusně manipulující ministr + první stopy Divadla Járy Cimrmana (Svěrák & Smoljak) na filmovém plátnu + herecké stopy zpěváků a písničkářů Jiřího Grossmanna (eskamotér), Jiřího Šlitra (komicky neschopný advokát) a Ladislava Vodičky (gangsterský agent pro zvláštní úkoly :o)), tohle musím i teď naplno ocenit, i když samozřejmě po tolika zhlédnutích a letech mě už ZLOČIN nebere (až tolik) jako kdysi. S názorem samotného režiséra J. Menzela, že se tenhle film moc nepovedl, se jako divák nestotožňuju. (90%)(2.9.2016)
Tento film je strašně uspěchaný, jedna scéna střídá rychle jinou, ani se nenadějeme a už je konec. Chtělo to zpomalit, sem tam scénu protáhnout, posečkat, nechat doznít. Kdyby ten film byl o deset minut delší, byl by lepší. I tak ho mám ale rád. Navzdory tomu, že pan režisér se k němu moc nehlásí, není to špatný snímek.(4.5.2008)
Film, který má něco do sebe pro originální koncept kritiky socialismu, ale to mísení několika různých žánrů a zdlouhavá hudební čísla vržou, skřípou a nudí. Menzel občas potěší vtipnou inscenací a herci jsou vesměs dobře obsazení (hlavně Libíček a debutant Svěrák), ovšem přeplácaný výsledek je spíše otravný než inteligentní. Jako pokus o skloubení nové vlny a filmů Oldřicha Lipského však zajímavé...(7.11.2018)
Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka.(16.10.2013)
Žánr: suchošlitrovka. Podle Menzela velmi nepodařený film, podle mne jeden z jeho nejlepších. Škvoreckého ostrá a trefná politická satira spojená s hravostí, láskou ke kabaretu a recesi ústřední dvojice S+Š, to vše v krásně ušmudlané formě, s ďábelským Svěrákem, božskou Zelenohorskou atd. atd. A proč jsou v tomto filmu oba hlavní hrdinové tak nehorázně naivně blbí? Inu proto, že ti dva jsou v tomto světě "nemožní". Oni jediní (krom jejich vyvolených dam) jsou tam se svou bezelstností jako živí lidé (snad protože jsou zamilovaní?), kdežto ostatním sice pořád o něco jde, ale jsou to všechno mrtvé, zbytečné existence. Závěrečná scéna je pak dostatečně nekonečná na to, aby divákovi došlo, že to je jeho vlastní situace. Situace všech nás, kteří jsme se narodili. Dokud písnička trvá, je to ještě dobrý.(23.2.2011)
-
Film byl z politických důvodů trezorovým, diváci ho mohli vidět až po roce 1989. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy]
(M.B)
-
Ve filmu zaznělo deset písniček, které napsali a složili Jiří Suchý a Jiří Šlitr. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy].
(M.B)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Willy Kufalt
(8x) ,,Ten studoval čtvrt století. Fakultní rekord. Vzácný případ vytrvalosti.. spíš pitomosti. Já jsem s ním totiž maturoval. Všichni jsme mezitím udělali docentury, takže studoval u nás. Spolužáka přece nenecháte propadnout, pane kolego? O jednoho blbce víc, to už v naší justici nehraje roli." :-) . . . Poprvé jsem se na tenhle film díval v televizi spolu s dědou jako na muzikál s Evou Pilarovou. Bylo mi asi 13 let a já poprvé ve filmu uviděl vraždu, což mě dokázalo pěkně šokovat, víc mě ovšem znechutil otevřený závěr. Ten jsem samozřejmě mohl pochopit až s odstupem času díky znalostem kolem politické i kulturní situace v Československu roku 1968, přesto jsem se k filmu pravidelně rád vracel. Naposled po delší době kvůli seminarní práci s tématem kritiky a reflexe spoločnosti v čs. filmové tvorbě 60. let a byl jsem nucen se dívat opět z odlišného úhle pohledu. Žánrově je to velmi zajímavé (jako celek možná nevyrovnané) dílo s prvky hudebního filmu a muzikálu, černé komedie až grotesky, detektivky, soudního filmu, vizuálně místy jako film-noir. Vedle této směsi všech možných žánrů je jakousi přidanou hodnotou právě dobová politická satira, ale díky mnohdy vtipnému scénáři a semaforským písničkám zůstává Zločin v šantánu skvělou podívanou pro jakoukoliv generaci. Eva Pilarová v nejlepších letech na vrcholu své pěvecké kariéry (i krásy), kvalitní a bohatá hudební stránka filmu (zejména titulní song Poklad a parodický milostní duet Ach, miluju vás), roztomilý Vlastimil Brodský jako hnusně manipulující ministr + první stopy Divadla Járy Cimrmana (Svěrák & Smoljak) na filmovém plátnu + herecké stopy zpěváků a písničkářů Jiřího Grossmanna (eskamotér), Jiřího Šlitra (komicky neschopný advokát) a Ladislava Vodičky (gangsterský agent pro zvláštní úkoly :o)), tohle musím i teď naplno ocenit, i když samozřejmě po tolika zhlédnutích a letech mě už ZLOČIN nebere (až tolik) jako kdysi. S názorem samotného režiséra J. Menzela, že se tenhle film moc nepovedl, se jako divák nestotožňuju. (90%)(2.9.2016)
Historik
Tento film je strašně uspěchaný, jedna scéna střídá rychle jinou, ani se nenadějeme a už je konec. Chtělo to zpomalit, sem tam scénu protáhnout, posečkat, nechat doznít. Kdyby ten film byl o deset minut delší, byl by lepší. I tak ho mám ale rád. Navzdory tomu, že pan režisér se k němu moc nehlásí, není to špatný snímek.(4.5.2008)
lamps
Film, který má něco do sebe pro originální koncept kritiky socialismu, ale to mísení několika různých žánrů a zdlouhavá hudební čísla vržou, skřípou a nudí. Menzel občas potěší vtipnou inscenací a herci jsou vesměs dobře obsazení (hlavně Libíček a debutant Svěrák), ovšem přeplácaný výsledek je spíše otravný než inteligentní. Jako pokus o skloubení nové vlny a filmů Oldřicha Lipského však zajímavé...(7.11.2018)
Lima
Je úsměvné číst zdejší nechápavé výtky o „nepovedené krimi“ a „slabé komedii“. Škvoreckému se Suchým šlo úplně o něco jiného. O kritiku režimu, který ohýbá právo a justici podle toho, jak se mu zrovna hodí, což je patrné hlavně v poslední třetině filmu, který žánrově úplně přehodí výhybku. A je nutné si uvědomit, v jaké době film vznikl. V napjatém čase podzimu roku 1968, v neblahém tušení věcí příštích (čistky v uměleckých kruzích, nucené emigrace) a na výsledku je to sakra znát. Proto se humor často míjí účinkem, herci jsou bezradní a filmem prostupuje taková lehce pochmurná atmosféra pohřebního ústavu. Ale díky za ty pěkné písničky a Evu Pilarovou, která tady byla fakt kočka.(16.10.2013)
Adam Bernau
Žánr: suchošlitrovka. Podle Menzela velmi nepodařený film, podle mne jeden z jeho nejlepších. Škvoreckého ostrá a trefná politická satira spojená s hravostí, láskou ke kabaretu a recesi ústřední dvojice S+Š, to vše v krásně ušmudlané formě, s ďábelským Svěrákem, božskou Zelenohorskou atd. atd. A proč jsou v tomto filmu oba hlavní hrdinové tak nehorázně naivně blbí? Inu proto, že ti dva jsou v tomto světě "nemožní". Oni jediní (krom jejich vyvolených dam) jsou tam se svou bezelstností jako živí lidé (snad protože jsou zamilovaní?), kdežto ostatním sice pořád o něco jde, ale jsou to všechno mrtvé, zbytečné existence. Závěrečná scéna je pak dostatečně nekonečná na to, aby divákovi došlo, že to je jeho vlastní situace. Situace všech nás, kteří jsme se narodili. Dokud písnička trvá, je to ještě dobrý.(23.2.2011)