• monolog
    *****

    Málokdy cítím po nějakým filmu tolik deprese, jako po Babím létu. Jak tady někdo píše, že by se to mělo povinně pouštět v domově důchodců, tak s tím nesouhlasím, pokud ovšem autor této myšlenky nechtěl, aby se domovy důchodců rychle vylidnily, aby tam mohl šoupnout někoho od sebe. Boj se stářím a odstraněním do starého železa společností je tu ukázán krásně, ale problém je, že já tady viděl tu hroznou bezvýchodnost stáří, kdy už člověk prostě nemůže skoro nic, a když se o to snaží, tak ho všichni ostatní považují za cvoka a podivína, případně mu to zatrhnou. Jak někdo někde řekl, na stáří a staré lidi se už nikdo nerad dívá (a kdo ano, je považován za cvoka). Atmosférou neutěšenosti, samoty a beznaděje stáří mi tenhle film hrozně připomínal báseň Františka Halase, Staré ženy, ze kterých tu uvedu malou ukázku (následuje): Smutná odpoledne nedělní smutná starými paními, které se belhají k oknům starou cestou vyšlapanou v koberci, starou cestou, mezi stolem a lůžkem, mezi zrcadlem a fotografiemi, mezi židlí a falešnou palmou. Opřeny potom o rám okenní dívají se dolů do ulic, odtud ta bezútěšnost odpolední nedělních. [...] Staré paní kulhají ke smrti, a těch několik zastavení na známé vyšlapané cestě, to je jen smítko na výšivce, to je jen skrčený roh povlaku, to je jen spadlý drobínek, nic jiného ta zastavení neznamenají. [...] Staré paní v koutku svém, shrbené a světem zapomenuté, staré paní jimž děti odešly a zemřely, staré paní nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí. [...] Staré paní plné tmy a odcházení, ruce spadlé v klín dvé mrtvých věcí zkřížených, v klíně v paláci života bývalém, ó domove života domove rozpadlém, krov kolem je zřícen jen siroa tam hnízdí, mé staré ženy klímající pod světem. [...] Mrtvá odpoledne nedělní, smutná tvářemi starých žen v nichž se již neobráží, jenom skomírání jenom nemoc, není vzpomínky není zasnění, není toužení ani naděje, jenom stáří jenom červ ještě spící. Vy tváře starých žen, s clonou minula tak těžce visící, jen kůži odhrňte a je to smrt, vy tváře starých žen, osiky bezlisté, monstrance nepozdvihované, mozaiky strastí, delty slzí, masky pošinuté, pohřebiště úsměvů, heraldiko bez vysvětlení, scvrklá jablka poznání, plástve vybrané, zápisy pomíjejícnosti. [...] Ó smutná odpoledne nedělní, na kříži starých žen.(19.12.2005)

  • Tomco
    ****

    Vlasta Brodský je čarovný. Taká prirodzená životná úloha, akoby už naplno cítil, čo bude nasledovať. Hm, smutno-veselý príbeh, ktorý ma v prvom rade dojíma a zároveň utvrdzuje v názore, že Michálek je jedným z najzaujímavejších domácich (ak sa môžem stále stavať do role Čechoslováka) režisérov súčasnosti.(21.8.2008)

  • Jakubisko
    ****

    Vlastimil Brodský se Stellou Zázvorkovou vytvořili v tomto filmu nezapomenutelnou dvojici. Jako by se snažili divákům předat něco z té moudrosti a zkušenosti, kterou nabyli během svého bohatého života. Jedná se o důkaz, že se dá natočit krásný film i o lásce dvou starých lidí, aniž by to působilo trapně, nebo kýčovitě, jak to často dopadá u USA-made lovestories. Přesto si myslím, že se dalo z příběhu vytřískat mnohem víc, co se týče emocí, protože jsem se sice po celou délku filmu usmíval a bavil, ale hlubší prožitek, abych třeba měl slzy na krajíčku, nebo mravenčí dálnici na zádech, tam scházel. Proto "jen" 4*. "Jaké jsou důvody vašeho rozvodu?" - "Dělá si z parte vlaštovky... " :)(21.6.2005)

  • nascendi
    ****

    Mám rád diela Jiřího Hubača, od Vladimíra Michálka som zatiaľ videl iba vynikajúce filmy, téma prežívania staroby je pre mňa aktuálna a zverenie hlavných úloh Brodskému, Zázvorkovej a Zindulkovi bol úspech zaručujúci počin. Vznikol sympatický film o radostiach a strastiach nesympatického obdobia života, v ktorom sú filigránsky namiešané tragikomické pasáže s poriadne čiernym humorom. U každého herca je možné určiť jeho posledný film. Nie každému sa však podarí postaviť si posledným filmom pomník.(8.1.2011)

  • Boogeyman
    *****

    Velmi smutná a zatraceně vtipná komedie! Vlastimil Brodský nás ve své poslední roli ohromuje jako živelný stařík, který odmítá čekat na smrt a chce „žít jak žít se má“ a se svým kumpánem Stanislavem Zindulkou využívá důchodcovké imunity k dětinským hrám a žertům. Michálek natočil opravdu lidský, dojemný a milý film a složil obrovskou poklonu starým lidem!(12.3.2008)

  • - Při závěrečné balónové scéně chytly Vlastimilu Brodskému od otevřeného ohně vlasy. Sám to komentoval slovy: „Naštěstí tam nemělo co hořet.“ (Olík)

  • - Před natáčením zavolal Vlastimil Brodský Stanislavu Zindulkovi, aby mu oznámil, že si ve filmu zahrají společně. Rozhovor poté zakončil větou: "Budete hrát ale se Stellou sami, neboť já už v té době budu mrtvý,", čímž narážel na svůj kritický zdravotní stav. (Jizni Tlapa)

  • - Natáčení probíhalo v Praze, na zámcích Veltrusy a Slapy a v zámeckém parku Průhonice. (M.B)