Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tragikomický příběh mladého pětasedmdesátníka, věčného snílka, pábitele a recesisty (V. Brodský), který na rozdíl od své milované, ustarané maželky (S. Zázvorková), se odmítá smířit s údělem rezignujícího stáří a žije svůj život jako nikdy nekončící výzvu, v níž každý den se pro něho stává báječnou příležitostí k novému dobrodružství. Spolu se svým věrným a oddaným kamarádem z operety přenáší divadelní role do života a splňuje si tak své nesplněné sny. Vystupuje jako emeritní člen Metropolitní operety, který kupuje zámky, jako revizor, horolezec a dobrodinec. V řadě vděčných komických situací, plných jemného i černého humoru, válčí s manželkou o svou bezstarostnost a nezávislost, s níž vždy znova dokazuje, co je to UMĚNÍ ŽÍT. Tento film o přátelství, lásce a neumírání je věnován Vlastimilu Brodskému. (Česká televize)

(více)

Recenze (348)

honajz 

všechny recenze uživatele

Některé scény jsou zbytečné a některá chování postav (zvláště dětí) zbytečně přehnané a vyhnané ad absurdum. Jinak ale skvělý komorní příběh o lidech, kteří si dokážou i ve stáří uchovat mladické myšlení a smysl pro lumpárny, a o to, že když vyjdeme ženám vstříc, můžeme my, manželé, leda tak pěkně zakrnět. Zde film končí naštěstí smířlivě, ale většina žen by si i v reálu nadále myslela, že ten jejich dědek je jen padlý na hlavu, a nesnažily by se ho pochopit a stát při něm. ()

Omnibus 

všechny recenze uživatele

„Vážená paní soudkyně. Život s odpůrcem je hrozný. Nechodí na pohřby, nepíše kondolence a ze smrti si dělá legraci! A ze smutečních oznámení dělá vlaštovky!“ Pan herec, plachý tragéd i melancholický komik Vlastimil Brodský, svou životní rolí dal naději a ukázal způsob, jak se vzepřít depresi ze stáří a nemohoucnosti. V Babím létu se vydal koupit zámek, pak se s noblesou sobě vlastní uklonil a zamával do publika. O rok později si nejspíš smířlivě řekl: „Bylo to krásné a bylo toho dost“, sám dobrovolně odešel ze scény života a tiše za sebou zavřel dveře. Bylo vytištěno jeho vlastní parte a já jen doufám, že někdo jiný, nějaký jeho kamarád, známá z divadla či jeho dávná láska vzali to parte, udělali z něj vlaštovku a pustili ji po větru. Při tom zašeptali: Leť, Bróďo, leť, ještě naposledy a z té výšky si vyhlídni nějaký krásný zámek... ()

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

V Podobných chybí italští Moji přátelé,  u nichž se Hubač zcela určitě při psaní scénáře inspiroval a napsal ho pánům Brodskému, Zindulkovi a dámě Zázvorkové přímo na tělo. Laskavá nepřekotná komedie o stárnutí, kde se bilancování neodehrává v mysli autora scénáře či režiséra, a vy jste nuceni se tím brodit, ale prostřednictvím jednoho krásného monologu v soudní síni. Kde se nebezpečí pasivity skrývá v jediném pohledu na starce v okně a kde k smíchu nepotřebujete ani Trošku či příručku s návodem.  Krásně, laskavě  a srozumitelně zabalený pětihvězdičkový sentiment. Ono to totiž není sprosté slovo, víme? ()

Jillen 

všechny recenze uživatele

Vladimír Brodský a jeho nezapomenutelná herecká role ztvárňující flegmatického staříka, který si ze života dělá srandičky a svou ženušku tak málem dovede k úvahám o rozvodu a div, že ji neklepne, prostě nemá chybu. Film sice nezáří nějakým zvlášť úžasným dějem, ale Brodský a Zázvorková tomu prostě dodávájí říz. ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Radostně posmutnělý film o stáří. Herecký koncert Vlastimila Brodského, Stelly Zázvorkové a Stanislava Zindulky je nepopsatelný..když vezmu v úvahu, že pro některé to byl i koncert životní, brr..běhá mi z toho mráz po zádech. Jedna dojemná scéna střídá druhou a snad nejkrásnějšim zážitkem je rozvodové stání u soudu. Láska nadevše. :) ()

Galerie (22)

Zajímavosti (18)

  • Při závěrečné balónové scéně chytly Vlastimilu Brodskému od otevřeného ohně vlasy. Sám to komentoval slovy: „Naštěstí tam nemělo co hořet.“ (Olík)
  • Vlastimil Brodský 10 let žádal scenáristu Hubače, aby mu napsal nějakou roli. Teprve až po deseti letech se dočkal a dostal roli Hány v tomto snímku. Slíbil, že se dá zdravotně dohromady a odjel na pobyt do lázní, tam to zřejmě přehnal s léčebnými kůrami, následovala mrtvice a operace. První slova po operaci byla: „Počkali na mě s natáčením?“ (sator)

Reklama

Reklama