Gentlemani

Mal som pocit, že sa Uwe Boll snaží natočiť Pulp Fiction 2. Plné kecov, ktoré však nefungujú ako u Tarantina. Viac časových pásiem pri ktorých ak raz žmurknete, tak sa stratíte. Niektoré scény stoja za to, sem tam sa pousmejete, ale ako celok je to strašné. A hlavne stopáž. Ja hodnotím filmy aj podľa toho, či mám chuť si ich pozrieť niekedy znova. Kľudne len kvôli jednej scénke. Toto si však rozhodne nepozriem už nikdy viac. Jeden zo snímkov, u ktorých platí, že hviezdni herci nie sú všetko. Na záver sa pýtam, či tam vôbec bola jediná pesnička. Neutkvela mi v pamäti ani jedna. A vlastne áno. Tá "hija hija hou". Celé zle. Hviezda za McConaugheyho a Farrella. (29.03.2020)

Takhle má začínat rok 2020! Nejlepší Ritchie od Podfu(c)ku. Tedy za posledních 20 let. Báječný scénář jak v dialozích, tak zápletkou a její vytříbenými postavami, či hravým lemováním vyprávění jakože dle scénáře napsaného jednou z nich. A samozřejmě zužitkováním hereckých charizmatů celé té mňamkózní bandy. Chválím, jak je Ritchieho dospělácká zábava slovně sprostá a zařve v ní hafo lidí, ale neobsahuje žádné grafické násilí a zdůrazňuje rozdíl mezi morálním dnem záporáků a charakterní úrovní “hodných gangstrů”. Uvědoměle chytrá gangsterka s elegancí. Největším bossem je v ní McConaughey, ale největším frajerem Hunnam. A nejvtipnější samozřejmě Farrell. (29.01.2020)

Sice mám z Ritchieho gangsterek o kousek raději Lock, Stock... než Snatch, ale to je celkem jedno, protože zvěsti nelhaly, a Gentlemani jsou jednoznačně jeho nejlepší film. A také nejfilozofičtější - v žádném jiném se v každé druhé větě nevzpomínal Kant:) Ale vážně - Gentlemani nemají jediné hluché místo a jednotlivci hrají jeden každý úžasně. A k tomu jsou - samozřejmě o parník v čele s Matthewem McConaugheym - perfektně vystajlovaní. Gentlemani jsou precizně vysoustružení a přesto mají ducha, není to žádná sázka na jistotu, u které producenti naordinovali seznam "jistých" položek, které si pak během filmu odškrtáváte. Taky mám pocit, že Lock, Stock... i Snatch (na rovinu přiznávám, že RocknRollu..RocknRollera...whatever... jsem vytěsnil, takže nevím) byli primárně komediálního ražení, a občas Vám u nich zatrnulo. Ale Gentlemani jako by to měli opačně - pořád máte pocit, že jde o vážné věci, děje se "něco" špatného, a do toho probleskuje černočerný - což není rasismus;) - humor. Ať už jsou to Toddlers nebo mrtvola na cestě z mrazáku nebo bajka o drakovi a lvu, zapadá to na své místo. Bez problémů jsem se nechal pohltit a o hodinu a tři čtvrtě později musel uznale zamručet - je to bomba. 90% (23.02.2020)

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)