Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun

Je to krásne pitoreskné, je tu nespočet vtipov a fantastický casting a zo začiatku (najmä fantastická pasáž s Owenom Wilsonom) som si vravel, že asi mi ani nevadí, že to nemá koherentný príbeh. Nasledujúce rozsiahlejšie "poviedky" už ale na mňa tak dobre nefungovali. Problémy sú dva: po prvé chaotické vyrozprávanie, v rámci ktorého sa nielen tratí koncept napísaného článku (najmä v príbehu o väzňovi bolo strašne náročné rozumieť tomu, že ide o napísaný text), ale je ho problém aj sledovať, vnímať a chápať; za druhé nadužívanie čiernobielej kamery, ktorá berie veľa z estetiky Wesa Andersona. A estetiku Japonska či strednej Európy v minulosti Wes Anderson využil lepšie ako tentokrát Francúzsko. (24.11.2021)

Stylem je to klasickej Anderson, takze clovek tak nejak tusi, co muze cekat. Jenze zatimco prakticky vsechny jeho ostatni filmy jsou i pri urcity mire artovosti zabavny, tady to bohuzel neplati. Je tu par fajn napadu, par dobrejch forku, tradicne skvela sestava paradnich hercu a mila vizualni stranka, jenze ty jednotlivy pribehy jsou uz tak mimozni a artovy, ze je to proste opruz tak trochu o nicem. S pribejvajici stopazi me to bohuzel vic a vic sralo a musim to oznacit za Andersonovo nejhorsi film. (12.02.2022)

Překvapuje mě, jak je Depeše přijata pozitivně, jak ochotně divácká obec naskakuje na další Andersonův zasněný vlak cestou k vlastním vzpomínkám, lítostem a tužbám. Chybí totiž onen pověstný krok směrem k divákovi, který mu takovou cestu obvykle usnadňuje skrz fantaskní svět Života pod vodou nebo hravou animaci pana Lišáka. Tentokrát se citují styly, uctívá se forma, střídají se povídky a tempo je vzhledem k proměnlivé délce a náladě jednotlivých segmentů až zrádné. Když se ale povede tenhle protivítr překonat, jde o nápaditou, ztřeštěnou i zamyšlenou mozaiku všeho a všech, ze které ale pod tíhou laviny různých podnětů začne v závěru téměř bolet v tu dobu již nestíhající hlava. (17.02.2022)

Keby niečo tak prepracované vytvoril akýkoľvek iný režisér, hodnotil by som vyššie, v rámci Andersonovej tvorby mi to prišlo trochu málo úderné a trochu dosť repetitívne. Tiež by tomu viac slušela krátkometráž, teda tri samostatné minifilmy (povedzme za použitia uvádzača). Takto to vidím na 60%, 100% a 60%, s dodatkom, že rámovací príbeh mal dostať aspoň štvrťhodinku navyše. Bezprostredne po návšteve kina neviem z hlavy dostať asi len rôzne obmeny nahého tela Ley Sydoux. (20.11.2021)

Wesova pocta Francii, francouzské kultuře a historii, krásným časům papírové reportážní žurnalistiky i závanům nostalgie. Formálně jde o rozvíjení stále téhož, pro Andersenovu tvorbu už ikonické poetiky a manýrismu. Wes Anderson se evidentně dostal do zajímavé fáze vývoje své tvorby - zjevně si může dovolit obsadit v podstatě jakoukoliv hollywoodskou star té nejvyšší kategorie i do úplného štěku, takže jsou jeho poslední filmy skoro až takovým filmovým orlojem hollywoodským hvězd a hvězdiček, má ovšem také pocit, že do svého filmu musí semlít a dostat co nejvíc, maximum aluzí, odkazů, myšlenek, vtípků i vnitřní interaktivity...a já jako divák začínám mít pocit, že jsem jeho stylem a formou vyprávění zahlcen až přehlcen... PS: Nanejvýš originální je Wesova práce s aluzemi uvnitř filmu - tak třeba hned v povídce první přebírá námět podle skutečné události, kdy za brutální vraždu odsouzený malíř naváže intimní poměr se zaměstnankyní věznice, v níž si odpykává doživotní trest, a ta mu pomůže v útěku - což už brilantně zpracoval Ben Stiller coby režisér ve skvělém seriálu Útěk z vězení v Dannemoře - Wes nejenže cituje tento seriál, ale do role uvězněného malíře obsadil i totožného herce - Benicia Del Tora! (21.12.2021)