Režie:
Antonín MoskalykScénář:
Arnošt LustigKamera:
Jaroslav KučeraHudba:
Luboš FišerHrají:
Krystyna Mikołajewska, Bohuš Záhorský, Karel Höger, Martin Růžek, Noemi Sixtová, Jaroslava Obermaierová, Yvonne Přenosilová, Dana Syslová, Josef Abrhám (více)Obsahy(1)
Podle předlohy Arnošta Lustiga vznikl snímek, který se dotýká obtížného překonávání válečných traumat. Hrdinkou je židovská dívka, která přestála koncentrační tábory, ale zůstala na světě sama - nikdo z jejích příbuzných a blízkých nepřežil. Osmnáctiletá Dita, mlčenlivá a téměř úzkostně neprůbojná, se však jen stěží orientuje v poválečné společnosti, v níž opět raší bezohlednost a zištnost, kde na ni čekají jen opětovná zklamání, kde jejím pocitům nikdo nerozumí... Vznikla pozoruhodná psychologická studie, která má širší platnost. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (60)
Já jsem se výborně bavila... Opravdu, Dita působila jak z jiné planety. Moskalyk obsazením Mikołajewské ukázal, jak jednoduše lze z tragédie udělat komedii. // Nejvíc mě dostalo, jakým způsobem Gottlob (K. Höger) pronesl větu: "Horší než kurva..." - to nemělo chybu. Vizuálně a hudebně rozhodně zajímavé. Viděno několikrát. Analýza zde: http://25fps.cz/2011/dita-saxova/ ()
Bohužel musím souhlasit s komentářem "dobytka". Na film jsem se velmi těšil, ale že by mě nabil nějakými emocemi, to se říct nedá... Z Ditina života se nedozvíme vůbec nic, a proto je těžké se do ní vžít a za její strnulou sošností hledat hlubší podtóny. Psychologický snímek ve stylu ,,řeknu divnou větu s úsměvem Mony Lisy a pak pět minut koukám a mlčím" se mě nikterak nedotkl. ()
Film pozvolna končí. Hlavní hrdinka volí vykoupení v podobě dobrovolné smrti. Leží mrtvá v závěji a ... kino tleská, nikoliv jako projev úcty ke snímku, všichni se upřímně radují z toho, že mohou jít domů. Ne, kdepak, tady je něco špatně. Tenkrát učitelé hoodně přestřelili, když zvolili Ditu Saxovou jako dílo vhodné pro školní představení. Přestože použitá předloha bezesporu zajímavá je, film bych označil za dost povrchní, nudný a hlavně pro dnešního diváka šíleně neatraktivní. Možná bych ještě tu jednu hvězdičku z lítosti přihodil, ale to by nesměl koncem let šedesátých vzniknout půltucet našich opravdu zásadních filmů, vedle nichž je zastíraná mělkost Dity Saxové patrná víc než kdy jindy. ()
"Život není to co chceme, ale to co máme." To byla velmi pravdivá myšlenka, kterou několikrát pronesla Dita Saxová. Pod ní se můžu rovnou podepsat. Dita si prožila nehezké věci a to ji navždy poznamenalo a formovalo. Ta herečka, která Ditu hrála byla hodně zvláštní a něco z ní silně vyzařovalo a ten její pohled bez mrkání a těkání očima byl silnější než rentgen. Pokeroví hráči by se od ní mohli učit. ()
Další docela dobrá ukázka toho, jaké se v 60. letech natáčely filmy a že stály skutečně za to. Tohle je psychologický snímek zaměřený na postavu hlavní hrdinka, která je skvěle ztvárněna Krystynou Mikołajewskou. Vlastně film o dospívání natočený trochu jinou perspektivou a krásnou černobílou kamerou. ()
Vynikající, ovšem hodně těžký a náročný snímek, který stojí na hereckém výkonu nejen hlavní představitelky Dity Saxové - polské herečky Krystyny Mikolajewské, (výtečně nadabované Blankou Bohdanovou) , ale i na dalších vedlejších rolí a roliček, zejména oplzle nadržený Karel Hoger je nechutnej. Všechno umocňují ty dlouhé scény bez střihu, které působí absolutně perfektně a je vidět, že tenkrát se prostě herci role šprtali! Nádherně vyznívají ruzné kamerové filtry od černobílé až po jakousi zahnědlou barvu, snímku to dodává jinší rozměr. Velikou radost mi udělalo, že film na dvd vyšel v klasickém širokoúhlém kinoformátu, to je potom požitek! Film se od knižní předlohy, jak sám uvádí Arnošt Lustig, liší v tom, že hlavní hrdinka je v knize více veselá, oproti filmu, ve kterém je hodně melancholická, sám Lustig uvádí, že se mu to moc nelíbilo, ale člověk má být pokornej a přistoupil na dohodu s Moskalykem a scénář poupravil. Rozhodně zfilmovat takovou látku je těžkej oříšek a myslím, že Antonínu Moskalykovi se to povedlo na výbornou. Dita je totiž hrozná filozofka, ono přežít koncentrák, tak člověk asi přemýšlí jinak. Každopádně některé její výroky stojí opravdu za povšimnutí a i já bych se s nimi někdy ztotožnil. Za všechny uvedu jen dva, které mě nejvíc zůstaly v hlavě: " Život není to, co chceme, ale to, co máme..." " Já bych si někdy strašně přála, aby po smrti ještě něco bylo, ale muselo by to být docela obráceně, než to bylo na zemi..." Za vše mluví její odpověd´ , když se jí jeden tanečník zeptá: "Znáte Franze Kafku? " A ona mu odpoví: " Jako bych to byla já sama ". Jestě musím zmínit úmrtní scénu s Toničkou a následné procházení Dity po zahradách a hřbitovu za doprovodu neskutečně silné smyčcové hudby Luboše Fišera, to se mě málem zastavilo srdce a po těle mě přebíhal hodně hustej mráz!! To jsem si pouštěl párkrát dokola. Neskutečně silnej snímek, ovšem opravdu jen pro náročného, trpělivého diváka. ()
Sympaticky film zo 60. rokov od rezisera Moskalyka, ktory rozprava pribeh o tom, ako zidovske dievca prezilo hrozy koncentracnych taborov, a ako ma problem v povojnovej spolocnosti. Jednak je nepriebojna, a jednak spolocnosti vladne bezohladnost a zistnost. A tak zas a znovu zaziva zivotne sklamania a odcudzenost. Slusne, ale stale len priemer. 51 % ()
Největší problém mi dělá Mikołajewská a její bez emoční pojetí i když je to asi úmysl (vypnuté emoce v souvislosti se zažitým utrpením ?). ***********************Arnošt Lustig autor scénáře zdělil, že slavný režisér Michelangelo Antonioni měl velký zájem film natočit,ale při jednání se zástupci Československého filmu zjistil, že mu sice nabídli maximální honorář 45 tisíc Kčs, ale že za ty peníze by si v Itálii nekoupil ani FIAT 600. ()
Život je vázou bez květin, obklíčen niterným vzepětím. Nedopsaný milostný dopis ctitelů. Rozptýlena duše má, zavěšena v melancholii a prázdnotě. Srdce bez citu. Cit bez srdce. Radost nepřichází, i chvilková rozkoš odplula do dáli, po studené řece. Odnikud nikam hledám "cosi," překročit práh sebe samé, chopit se života, který klame. Otřít slzy a vykřiknout. Nadešel den, který zmrazil a rozpoutal smutek ve mně. Fontána života ustrnula, zbortila se. Odezněl poslední rušivý tón věčné písně. Její první poklidná noc. Její duše vysvobodila, zotavila se? ()
S odstupem několika let vzpomínám na legendární filmové představení, kterého jsem byl účastníkem ještě spolu s dalšími lidmi, kteří o tom zde píší (milicjant, J3dla) a i s tím časovým odstupem nezbývá, než říct: HNUS! Opravdu mne dojímá následná kritika, kterou nás zahrnula "TA, KTERÁ MĚLA VÝBĚR FILMU NA SVĚDOMÍ", a její jekot, že jsme banda ubohých cyniků... Není tomu tak. Být soudná, došlo by jí, že tímto filmem vyvolá masový vomitus, ovšem díky našemu přemáhání jsme místo šavlování všude kolem pouze slušně zatleskali vyvrcholení filmu, které nás opravňovalo k odchodu. Netleskalio jsme smrti hlavní hrdinky, ale jen a pouze krásným a umělecky ztvárněným titulkům, které nás zaplavily, jakožto sluneční paprsky toho, kdo byl nucen strávit posledních několik letních dní ve sklepě... ()
Obě verze knihy mám přečtené, tudíž jsem věděla o čem film bude. A hlavní hrdinka mi byla silně nesympatická jako v literární předloze. Krystyna Mikołajewská byla podle mého názoru špatná volba, jelikož opravdu vypadá na svých skoro 30 let a vůbec na mě nepůsobí dojmem 18ti leté dívky, která je rozporuplná a neví co dál se svým životem. Spíše na mě působí dojmem, že má doma 3 děti a nevěrného manžela. Její herecký výkon považuji za podprůměrný a slova chvály patří spíše jejím hereckým kolegům, kteří se snažili o její pozornost. ()
Je to utahané. Psychodramata taková být mají, ale divák musí mít možnost se zabavit přemýšlením (alespoň). Tady je něco špatně - sice se Dita tváří býti filmem hlubokým a zásadním, ale nedaří se to a několik zajímavých míst ji nezachrání. ()
Slabota. Představitelka Dity Saxové byla sice velmi půvabná, jenže v tomto případě mi krása nestačí. A herečka Mikolajewska si bohužel po celou dobu délky filmu vystačila s jediným tupým zahleděným pohledem a slabým úsměvem. A takto se dle mého názoru tragická postava nechová (před společností snad, ve chvilkách samoty rovněž, ale ne pořád). Rovněž ani scénář nebyl nikterak uchvacující, a to i přesti (či snad proto), že na scénáři pracoval rovněž i Arnošt Lustig - autor románové předlohy. Škoda, potencionál byl velký... ()
Krystyna Mikołajewská byla opravdu pozoruhodná DS, její výraz jakoby říkal jsem stále opuštěná a zhrzená. Přemýšlím proč sénaristá prezentoval takto příběh. Natočen je film opravdu dobře ale pořád je patrné, že mu něco chybí. ()
Chvíľami príliš poetické až nudné, často sa tancuje bez nejakého ďalšieho zmyslu. Hlavá hrdinka síce pekná, ale s výrazom Majky z Gurunu bez nejakej emócie. Keď išlo o spôsob hľadania samej seba a naplnenia života, tak týmto spôsobom ma to absolútne nezaujalo. ()
Nádherná kamera... Vadil mi natahovaný konec a hlavní představitelka - dost se tady promítá nesympatie... Högerův výkon byl velice přesvědčivý a Potměšil mě pobavil, protože ho budu mít už navěky zaškatulkovaného jako majora Maisnera... ()
Čím více zazní moto "Život není to co chceme, ale to co máme,, , tím více je ta věta bez významu stejně jako celý film. Zcela s jiným příběhem a postavami, ale se stejnou hlavní herečkou by mohl patřil do zlatého fondu čs filmu. ()
Je to dobrý film, který mohl být skvělý. Výborná předloha, účast jejího autora na scénáři, kamera, režie a hlavně herecké obsazení- hlavní hrdinka je Dita Saxová se vším všudy, nikoho jiného si už pod tímto jménem nevybavím. Ale něco se nepovedlo, podle mne to jsou některé postavy jejíchž chování jsem nepochopil. Stále jsou však ve filmu výborná místa, která stojí za to vidět. ()
* za námet a druhá * za herecké výkony - podotýkam mimo hlavnej protagonistky, ktorej podivný herecký výkon (inak gratulujem herečke, že sa už 30 rokov neobjavila na filmovom plátne), či výraz tváre ma iritoval rovnako, ako make-up alebo účesy ženských predstaviteliek typické pre šesťdesiate roky. Rovnako aj reálie (napr. prechádzajúci vlak) boli úplne mimo. Dej filmu sa pritom odohráva tesne po vojne, v roku 1947, čo vo filme povedia hneď na začiatku. Môžem vyzdvihnúť zaujímavú hudbu, alebo štandardne kvalitné herecké výkony B. Záhorského, M. Ružeka, či prekvapivo L. Potměšila. Po prečítaní ďalších komentárov musím povedať, že ma prekvapuje, že sa na takéto filmy musí v súčasnosti (!) chodiť povinne do kina. Pripomína mi to nutnosť vidieť niektoré sovietské bláboly, na ktoré sme povinne chodili do kina pred dvadsiatimi rokmi. Bol to najlepší spôsob, ako znechutiť žiakom kinematografiu. ()
Úžasné jak po celý film dokázala Krystyna Mikołajewská udržet ten svůj stálý stoický pohled. Jinak velmi dobře natočené ačkoliv kniha je prostě kniha, nedokázal jsem se vcítit do toho příběhu tolik jako na stránkách knížky, je pravda že s knihou trávíme více času než jen stopáž filmu a tudíž k ní více přilneme. Rozhodně je ale snímek důstojným zpracováním tohoto velmi těžkého tématu vyrovná vání se s osudem, který zatížily vzpomínky na válku, holokaust a jiné hrůzy, které v mladé duši zanechaly nesmazatelné svědectví utrpení a beznadějnosti, podobně jako v mysli samotného autora Arnošta Lustiga. Ještě závěrem bych rád vyzdvihl prupovídky Karla Högera, je v tom jakýsi přesah minulosti a znalosti světa. ()