Vlastníci

Přibližně do půlky to vypadalo na jednu z nejlepších českých komedií, kde by pět hvězdiček bylo málo. Potom zřejmě došly nápady a film se začal opakovat (to se ještě dá odpustit), načež nastal pokus udělat z filmu něco víc než komedii a došlo k jeho naprostému pohřbení (to už se odpustit nedá). Po perfektní první polovině naprosté zklamání. *** (17.11.2020)

Vlastníci jsou už jen svým námětem, vhodně vybraným způsobem interpretace divákovi a fenomenálním hereckým obsazením na úplně jiné úrovni než většina českých filmů natočených v posledních deseti letech, proto jít pod tři hvězdičky prakticky nelze. To jsem tušil již před zhlédnutím a šlo jen o to, jak vysoká bude nadstavba. Na rozdíl od všeobecně nadšených reakcí však musím konstatovat, že jsem výsledným produktem hluboce zklamán. A nejde mi ani tak o to, že by snímku neslušela filmová forma, protože - jak někteří tvrdí - tento námět vynikne jen na divadle a na plátně ztratí své kouzlo. Myslím si, že s tímto přechodem se Jiří Havelka vypořádal vcelku dobře. Ovšem v situaci, kdy máte na stole výborný námět a k dispozici ty největší profesionály v branži, musíte dílo dovést do očekávaného konce . A k tomu se Jiří Havelka především díky nedotaženosti dialogů a zbytečnému a nevysvětlenému výskytu některých postav (význam Bernásků v příběhu mi zcela unikl) ani nepřiblížil. Uznávám, že se jedná o zdařilý odraz společnosti s často až nechutně přesnými prvky, ale z tohoto filmu se mohl stát obrovský kult pro několik příštích generací, kdyby jen Havelka nalil do kádě více humoru a učinil dílo stravitelnějším pro širší masu lidí. Takto bohužel mohu hovořit jen o zmařeném potenciálu. Když to sečtu, jsem bohužel blíže ke dvěma hvězdičkám než ke čtyřem. Tak nízko ale vzhledem k rozdílu mezi tímto dílem a současným českým průměrem jít nemohu. Přesto 50% a velké zklamání. (02.01.2021)

„Já jsem vlastník!“ Tak z tohohle jsem byl nadšenej. Dívat se hodinu a půl na to, jak se mezi s sebou hádají a jak na sebe křičí a nadávají si členové SVJ mě bavilo natolik, že jsem dal plný počte hvězd. Některé postavy, jako Tereza Ramba, Dagmar Havlová, Klára Melíšková, Andrej Polák nebo Jiří Lábus, se fakt uměli vyřádit a mě to bavilo. Skvěle napsaná rozepře, tleskám. /90%/ (03.01.2021)

Hooodně jsem váhala, jestli si Vlastníky vůbec pustím, protože český film ze škatulky „komedie/drama“ už několikrát zklamal. Vysoké hodnocení na ČSFD mě ale dodalo odvahy a místo obávaného pocitu zklamání jsem zažila velmi příjemné překvapení. Film zaujme už od začátku svou jedinečnou formou, rychle houstnoucí atmosférou (divadelní představení musí být dokonalé!), proloženou momenty, kdy se smějete nahlas („Já jsem Japonka!“, stín na plátně...), a hlavně bezchybnými hereckými výkony a perfektním obsazením. Vlastníci jsou mimo jiné velmi zdařilým průřezem naší současné společnosti, korespondující třeba s knihou Slepé skvrny Daniela Prokopa. Velmi slušné 4+* a chuť vidět tento počin znovu. (03.01.2021)

No, jeden z filmů, který už nechci vidět znovu? Proč, protože to sice byla legrace, ale film vyzněl tragicky. Ano, vystihuje skutečnost a všichni si dali záležet. Takže účel to splnilo a stačilo. Mám dojem, že pan Havelka hodně ujíždí na Nové vlně 60. let, protože pojetí i závěr filmu se tehdejším sociálním kritikám s humorným tónem podobají. (03.01.2021)

Super scénář a většina hereckých výkonů. (05.01.2021)

Coby divadelní hru si to ještě snad umím představit, ale dívat se na to jako na film bylo až utrpení. Absolutně statické, jako soubor všelijakých absurdních hlášek ze schůze vlastníků by to mohlo obstát snad ještě ve formě několikaminutového skeče v nějakém nejapném televizním varieté, kde se očekává trapné přehrávání. Nebýt trochu oživení v závěru, přiklonil bych se spíš k odpadu. Jen další pokračování úpadku českého filmu do naprosté bezvýznamnosti. (21.01.2021)

No,.. jestli vám to něco připomíná, pravděpodobně jste vlastníci.. V posledních letech..asi dvaceti letech.. mám alergii na český píčoviny, tato bývá velmi dobře znatelná na mé psychojednotce, něboť nasranost z totálně promrdanýho času, zkombinována s pocitem, že za ty hovna ještě někdo dostává prachy mě fakt nadzvedává ze židle. Z křesla. Z gauče.. to je jedno, na tom prostě nezáleží. Velmi výstižně tento počin pana Havelky ( kterýho neznám a ani jsem o něm nikdy neslyšel) popsal všemi obdivovaný mistr rétor Verbal. ( kterýho neznám a ani jsem ho nikdy neviděl). Vlastníci jsou po velmi předlouhé době qualitní výstřik do inak prázdné misky ČS kinematografije, v jedný cimře a s několiko málo tvářemi se podařilo bez jakéhokoli lahodného hudebního doprovodného tónu vyplodit dílo, které ve velmi omezeném časoprostoru zkoncentrákovalo všechny úžasné rysy opčanů národa Českého. Klíďopíďo bych dal i pjet hvězd. Můj myslivec nakonec snížil hodnocení na 4, a to proto, protože nic proti ničemu si nechávám pátou kouli jako rezervu pro případný lepší počin rejži Havelky, kteréhoš tvorbu se chystám bez zbytečného odkladu, bezprstředně a neanálně prozkoumat. (14.02.2021)

Musím uznat, že i když ve filmu neby takřka ždáný děj, bylo to skvělé! Fantasticky napsané dialogy plné českého humoru, ukazující pravou povahu člověka alá Čecháčka...fámozní. (16.02.2021)

Vcelku chytré drama, překypující arogancí a sobectvím postav, až máte opravdu chuť něco nehezkého jim provést. Jediné co mi ubírá tu 4* je až přílišná nefilmovost. Ano, 12 rozhněvaných mužů byl úžasný počin, natočený pouze na prostoru jedné místnosti, ale opravdu jsem si připadal jako v reálném prostředí, zatímco tady mi přišlo, že někdy scénky šli už moc na sílu a tedy nebylo to dosti uvěřitelné. Nicméně na české poměry nadprůměrná komedie a drama zároveň. PS: Celkem mě rozptylovala stále se přemisťující bábovka na začátku :) (20.08.2021)

80 %. Vynikající konverzační komořina se skvělým scénářem z ranku Polanského Boha Masakru nebo Potterové Večírku. Havelka si zde ověřil, že to, co se mu daří inscenovat na divadelním pódiu, může být funkční i na filmovém plátně. Miluji absurdní dramata pinterovského nebo beckettovského střihu – co mi u Vlastníků trochu scházelo byla silnější komediální složka, která zde cílí spíš na regionálního než univerzálního diváka. Ironie, sarkasmu, (skrytých) narážek a až moc realistického bizáru je zde přehršel, nicméně jsem byl přece jen víc nasraný než pobavený. A od prvotřídních absurdních dramat osobně očekávám obé. Na české poměry bez delšího uvažování pětihvězdičková záležitost, ale v kontextu toho, jak jsem ohodnotil dříve zmíněná zahraniční díla, musím pro zachování objektivnosti zůstat těsně pod vrcholem. Těším se na to, jak si bude Havelka počínat dále. (14.01.2022)

Tenhle film může pochopit jen někdo z paneláku nebo bytovky.. ono totiž schůze SVJ probíhá kolikrát opravdu takhle.. I se stejnýma sviněma... (03.11.2023)

Havelka to zabil. Toto je jeden z najlepšie napísaných scenárov v histórii. Herecké osadenstvo bolo úžasné a zahralo také bomby, že jeden nestíha. Dokonalý obraz dnešného človeka. Hanbím sa za ľudí, aj z osobných dôvodov. A všetci títo sú zároveň voličmi. (15.04.2024)

Včera jsem shlédl debut Jiřího Havelky z VOSTO5 "Vlastníci". Než jsem se k filmu však probojoval, tak se vršila jedna strašná smůla na druhou. Např. den začínal přímo ideálně, neb jen co jsem si v metru uvědomil, že mi právě vypršela tramvajenka (lítačka jek známo v Praze neexistuje), již nastupovala do vozu příjemná (bez ironie) revizorka. Smolný den je snad irelevantní, ale samotný snímek stojí za povšimnutí. Bohužel jsem neviděl divadelní předlohu, ta musela být ještě o dost stísněnější. Je to však i tak vcelku povedená mrazivá alegorie, nikoliv komedie. Domovní schůze však považuji za geniální metaforu k naší společnosti. Film mě proto nezklamal. Vše je sice dotaženo do absolutní až přehnané absurdnosti (zejména jednorozměrné postavy), ale v tom je právě vtip. Schůze jsou totiž absurdní i v reálném světě. Chyběla mi pouze má oblíbená hláška, kdy se na každé schůzi dříve či později vynoří postarší člověk a rázně řekne: "My už chceme hlasovat, neotravujte nás s diskuzí, my chceme hlavně hlasovat". (27.11.2019)

Jak ze života. Člověku se chce neskutečně smát a v ten samý moment i brečet. Naprosto dokonalé komedi-drama. Klobouček dolů a už se těším, až to uvidím podruhé. (27.11.2019)

Tohle je na ceske pomery velice zdarila vec. Podobenstvi, ktere funguje v prvnim i druhem planu. Strhujici, velice vtipny zacatek, pak mi zacal usmev tuhnout na tvari. Dve mensi pripominky: stredni cast zacne byt v urcitou chvili trochu dlouha a tuseny konec by chtel trochu plynulejsi náběh. Jinak ale skvely - scenar, rezie, herecke výkony. 2024: až na pár zbytečně preexponovanych věci stejně dobrý jako prve (29.11.2019)

Ač film vychází z reality, místy přehrává a některé postavy jsou pouze karikatury, V tý bídě, co se tady vydává za komedie, to ovšem ční vysoko. (29.11.2019)

Prosila bych Českého lva pro Terezu Rambu. (30.11.2019)

Tenhle film mi ukázal dvě věci - nikdy nechci bydlet v bytě, kde je nějaké takové bytové družstvo a to, že i s docela nízkým rozpočtem lze nakončit jakž-takž koukatelný film - celý film se v podstatě odehrává na jednom místě. Začátek je vtipnej, bohužel to časem sklouzne do takového stereotypu a film pak už spíše nudí, konec se mi poměrně líbil, ale je předvídatelný, spíše se divím nelogičnosti, že bývalý komouš, co sám ojebával lidi se nechá sám ojebat, to mi příliš nesedí. Co se týče herců tak musím ocenit hlavně Terezu Rambu (nebo jak se to proboha skloňuje), protože ta hlavně ke konci byla naprosto skvělá a fakt tam musela předvést největší herecké umění. Naopak zklamal Lábus.. Po druhé bych to už asi vidět nemusel.. 50% (30.11.2019)

Přeceňovaný film. Prohlášení o nejlepší české komedii nebo dokonce srovnávání s Dvanácti rozhněvanými muži jsou zcela mimo mísu. Téma šlo zpracovat mnohem lépe. U Zahrádkových je další vývoj poměrně předvídatelný, chybí nějaké stoupající napětí či překvapení (překvapení sice nastane, ale vůbec nesouvisí s tématem filmu). Vtipné scény často také s filmem vůbec nesouvisejí. Některé pointy se opakují a už pak ztrácí na vtipnosti. Pokud pominu, že půl filmu je o homofobii, rasismu, závisti a šmírování, pak je velký problém značná černobílost postav - snaha dělit je na zlé a hodné, resp. skutečnost, že tímto způsobem působí. Většina postav však někdy je "v právu" a někdy ne. Tak výtah - není žádná povinnost ho mít a lze s jeho stavbou nesouhlasit, a to i bez udání důvodů. U prodeje půdy totéž. To je základní pravidlo asertivity - mám právo nesouhlasit a nejsem povinen cokoliv odůvodňovat. Tady u toho oba nesouhlasící byli v právu a ostatní jimi nechutně manipulovali... U té půdy je ta situace mírně složitější v tom, že pan Kubát nesouhlasí ani s úvěrem. Protože zvýšení příspěvků do fondu oprav je pomalé, musel by rozhodnout soud, nejdřív by se však musely prohlasovat obě možnosti a možná i změna stanov (souhlas všech totiž v tomto případě musely stanovit stanovy, protože z právních předpisů nevyplývá). Dále, Zahrádkovi si z toho dělají nějaké hospodské posezení, přitom porušují právní předpisy jak na běžícím páse (limit na opravy) a nezvládají tu schůzi řídit (dávat hlasovat). Zcela tomu nepomůže ani paní Roubíčková, která řeší hlavně tituly. Podivné jsou i problesky do jednotlivých bytů. Závěr - nelze vůbec hovořit o šmejdech - neboť ti vykonávají nátlak a donucují lidi k něčemu, co oni dělat nechtějí, kdežto zde to bylo zcela na bázi dobrovolnosti a nelze vůbec předpokládat možné zneužití. Závěr venku je podivný ve světle problesků v titulkách - nedává to smysl. Celkově tedy příběh slabší, herecké výkony a hudba vynikající. (30.11.2019)