Necklace of Melancholy
Obsahy(1)
Populární zpěvačka Marta Kubišová je významnou osobností nejen 60. let minulého století, ale i let po sametové revoluci 1989, jejíž umělecká činnost však byla v normalizačním období násilně přerušena. Na počátku kariéry, kdy její pěvecká sláva poprvé kulminovala, se provdala za režiséra Jana Němce, s nímž natočila televizní hudební film Náhrdelník melancholie. V něm uslyšíte a uvidíte v obrazovém ztvárnění tehdejší hity. Jsou to např. "Lampa" z dílny skladatele B. Ondráčka a textaře P. Vrby, "Na co tě mám" (A. Michajlov / E. Krečmar), "Myslíš jenom na peníze", "Bílý stůl" (B. Ondráček / E. Krečmar), "Ten zlej páv" (A. Michajlov / I. Fischer), "Denně čekám" a další. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Božínku, kdyby Martička umělkyně naša národní aspoň při tom markýrovaní pořádně otvírala tu svou papulku... %-] . . . Nene, soudruzi ze šoubyznysu, tahle plebejsky plejbeková hra na klipiky se vám moc nepovedla a škoda za to, že... Však co s tím, doba holt už byla taková - tak tři hvězdy za ty popárny a kouzlo nechtěného... :-) - - - P.S. Někdy mám coby jígizlivý igitátor neodbytný pocit, že kdyby M.K. tenkrát z kraje normalizace nedostala ten zákaz, nakonec by v té naší >populární hudbě< taky špatně skončila... A víc už rači nic... °-/ - - - - - (Poprvé viděno někdy dávno ještě v dobách plejbekových, hodnocení po repete 3.8.2011 na >melancholickém prostoru< 51., komentář zde ušklíblý jako sedmý - 3.8.2011) ()
Léta 1967-1969 byla strmým vzestupem poděbradské rodačky k vrcholům české hudby pro lidi (pop music). Neobyčejně kvalitní autorské i managerské zázemí přispělo spolu s příznivě nakloněnou dobou k mimořádné ozvučnosti podnětných písní pohybujících se na rozhraní protestsongu a šansonu; nemalý podíl na tom mělo Kubišové neortodoxní, výrazně osobité ženství násobené syrovým, nespoutatelný vichr připomínajícím hlasem. Pominout nelze ani výrazný Němcův scénáristický a režisérský vklad. Zdá se, že první i druhý Kubišové medailon mají i dnes šanci upoutat také mladší generaci; problémem je minimální publicita. V každém případě již zde tehdy 25letá zpěvačka podává až překvapile zralý a vábivý výkon. ()
Kubišku mám rád, ale v tejto prepojenej sérii siedmich piesní jednoznačne dominuje spôsob zachytenia nálady piesne obrazom, kostýmy ako postáv. A tiež scény v ktorých sa dajú zachytiť vtipné momenty v pozadí na spôsob nápadníka v klube, kurizujúceho svojej spoločníčke spokojným spánkom pri kaviarenskom stolíku. V jazyku nie rozhodujúci spev (ani jedna nestala nejakým masovejším hitom), ale slová a scénaristická Němcova linka. Všetko na motív končiacich vzťahov s rôznymi variáciami nespokojnosti ženy. Veľké dielo zriedkavejšie používaného typu filmu - recitálu. ()
Potíž je, že až na závěrečnou Lampu (a dejme tomu ještě Na co tě mám) Martě Kubišové nevěříte, že zpívá, jak málo při playbacku otevírá ústa. Jinak jsou všechny klipy poměrně působivě natočeny. S takovým recitálem Hany Hegerové Co nikdy nepochopím... se ale Náhrdelník melancholie rozhodně srovnat nedá. ()
Černobílý, a přesto lepší než pozdější Proudy. Písně paní Kubišové jsem poznal až v devadesátých letech, kdy si otec slavnostně koupil LPíčko a sem tam si ho přehrál. Protože mám přirozenou, generačně podmíněnou nedůvěru ke všemu, co se líbí mým rodičům, nějaký čas jsem tuto zpěvačku strkal do stejného pytle se "stálicemi" českého hudebního nebe spolu s Gottem a Vondráčkovou, ale už tehdy ke mně některé z jejích písní promlouvaly. Dnes, kdy už je to přece jen nějaká doba, co jsem překonal dvacítku a tak nějak reviduji své dětské a mladické názory, musím říct, že Marta Kubišová je o několik řádů lepší než tihle zmiňovaní. Teď už k samotnému televiznímu filmu/recitálu/sérii videoklipů. Více než kvůli Kubišové nebo Němcovi jsem jej chtěl vidět kvůli Ester Krumbachové, přestože dle mého názoru její kostýmy lépe působí v barvě a nebyl jsem zklamán. Přestože jsem znal pouze první a poslední skladbu, textově a většinou i hudebně mě zaujaly prakticky všechny, zvláště však u druhé písně předkamerová realita dost zaostávala za zvukovou stopou. Výsledný dojem z celého bloku je i přesto velmi dobrý. ()
Nepočítám-li ten nepovedený lip sync, tak se jedná o velice podmanivý "recitál" Marty Kubišové. Jasně zde dominuje hudební složka nad tou obrazovou (promiňte, pane Němče) a závěrečná Lampa je opravdu skvělá. ()
Cítim sa dosť trápne, že som si až po pol storočí pozrel recitál mojej druhej najobľúbenejšej speváčky. K tomu pocitu sa pridalo vedomie, že okrem Lampy som nepoznal žiadnu z interpretovaných pesničiek. Recitálom som trochu sklamaný. Napriek tomu, že ho režíroval Jan Němec si myslím, že pesničkám ich vizualizácia skôr ublížila, ako pomohla. V tom vidím zásadný rozdiel medzi mojim vnímaním tohto recitálu a o rok neskorším Proudy lásku odnesou. Nevadí. Som rád, že som si doplnil ďalší kamienok do mozaiky tvorby podlo zlikvidovanej speváčky. ()
Sedm písní Marty Kubišové, z nichž především Ondráčkova Lampa náleží k démantům soudobé hudební tvorby, zachycuje tuto výjimečnou interpretku na samém vrcholu její kariéry, v době, kdy vystoupala k několikanásobnému vítězství v prestižní anketě Zlatý slavík. Že to nebyla sezónní popularita, o tom svědčí kromě jiného právě tento televizní recitál. Zastřený hlas Marty Kubišové totiž nepřestává fascinovat dodnes. ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 20.7.1968, pôvodný televízny film --- Predčasný a nedobrovoľný vrchol jednej talentovanej speváčky. (1.8.2008) ()
Výtvarnici Ester Krumbachové se pod taktovkou režiséra Jana Němce podařilo vytvořit vizuálně slušivé a nápadité pozadí k recitálu, náhrdelníku, složeného z perel známějších i méně známých písní Marty Kubišové. Černobílý formát a zimní období, ve kterém se recitál natáčel, se k melancholickým písním zpěvačky skvěle hodí. ()
Skvělý a ve své černobílosti nádherně výtvarně stylizovaný film složený z hudebních "klipů" Marty Kubišové v jejím nejlepším období. Asi nejkrásnější obrazově hudební záznam z šedesátých let. Na tvorbu Jana Němce si moc nepotrpím, ale tady se trefil do černého. ()
Jak která skladba, jak který klip. První a třetí se mi líbily hodně, ale pak tam byly i takové nijaké, které ve mě nezanechaly nic. A to už to vypadalo na nejlepší část z Kubišové/Němcovy videoklipové trilogie, ta černobílá kamera tomu slušela a víc odpovídala atmosféře písní a klipů, jenže i tak to celkově v mém případě skončilo srovnatelně s Proudy lásku odnesou - silné 3* ()
Tohle sice není tak celistvé jako Proudy, ale zase to ukazuje Martu v několika různých hudebních polohách. Osobně mne to oslovilo trochu víc svou energií a bezstarostností. 90% ()
Marta je Marta, Martu zná celá parta.... :-) Spojovací článek písní ... Ach ti mizerní chlapi... Jaká náhoda... 😊 ()
Ačkoli měla „Kubiška“ v předzákazových dobách dar udělat svým hlasem a projevem ze sebevětší blbiny málem hlubokomyslnou záležitost, opravdová vychutnatelnost jejích nahrávek hodně závisela na tom, komu se dostala do pracek autorsky – nedá se říct, že by si vždycky vybírala s vkusem, hlavně pokud jde o textaře. V pár případech, kdy se zadařilo, ovšem vznikly věci patřící k tomu málu, co na českém popu opravdu stojí za to. V jejím prvním recitálu jsou takové kousky bohužel jen dva, asi ne náhodou oba s Vrbovými texty: Denně čekám dál a Lampa; zbytek zmizel v propadlišti dějin víceméně poprávu. Obrazové zpracování je poplatné klipově-průkopnické době a Němcově zálibě v povrchní atraktivitě honosných prostředí a společenských extrémů – to jsou vám samé hrady, zámky, kočáry, milionáři nebo zase pražská galerka, většinu času bez pořádného nápadu, atmosféry či aspoň vtipu (jiného než křečovitě chtěného). Hvězdička za Martu, druhá za ty dvě dobré pecky a ještě půlka za Šofrovu kameru. Kvůli historické hodnotě zaokrouhlím nahoru, ale mluvě o historické hodnotě – pokud se vám dostane do ruky DVD Příběh, určitě si projeďte nejen Němcovy recitály, ale i to ostatní; takový Rezavý svět, lehce po juráčkovsku pojednaný mně absolutně neznámým režisérem Františkem Látalem, ukazuje, že ani v roce 1968 nemuselo spojení s obrazem písničku shazovat, ale naopak jí mohlo pomoct k větší přesvědčivosti. ()
Celkom neznáme pesničky Marty Kubišovej, všetky z nich som počul úplne prvýkrát. Radšej som ich počúval ako pozeral, lebo ten nesúlad medzi jasným a zvučným spevom a takmer neotvorenými ústami v obraze bol neznesiteľný. Okrem poslednej (Lampa), kde to bolo nahrané asi naživo, zase na úkor kvality zvuku. ()
Seznam skladeb: 1. Denně čekám (Anyone Who Had A Heart), 2. Na co tě mám (I´m Gonna Leave You), 3. Myslíš jenom na peníze, 4. Není to láska (I´m Gonna Leave You), 5. Bílý stůl, 6. Ten zlej páv, 7. Lampa ()
Miluju ty písničky, Martě to moc sluší, ale prostě nemůžu si pomoct, obraz pro mě vůbec není v souladu s hudbou, snaží se vyprávět příběh, ale strašně mě nudí… ()