Mluv s ní

pedro je veľmi zvláštny týpek. Zatiaľ čo som stihol od neho pozrieť bolo o chlapoch čo aby mali sex s dievčaťom stratili všetky zábrany. V jednom filme ženu unesie a mláti, v druhom unesie chlapa a prerobí si ho na ženskú a v treťom síce žene "neublíži" ale nemá problém využiť kómu ... zvlástny Pedro veľmi zvlástny :D :D (18.06.2016)

Almodóvar má vždycky naprosto dokonale promyšlenej příběh, vždy dokáže přijít s něčim zajímavým a to ať už se to týká tématu celýho filmu a nebo přímo během průběhu filmu, prostě je to pan režisér a to plní do puntíku i tady, jenže jako vždy mi tam něco chybělo, nějak neumim popsat co přesně, asi něco, co by mě nějak zasáhlo, prostě mam jen vždycky pocit, že koukám na něco výjimečnýho, nemam tomu prakticky co vytknout, ale když to skončí, tak zjišťuju, že vlastně ani nevim, proč bych tomu měl dávat plný hodnocení (17.07.2009)

Už dlouho se mi nestalo, aby mne nějaký snímek tolik překvapil svou filmařskou precizností, a přesto zůstal maximálně přístupný i mainstreamovému diváku. Mluv s ní je poezie! Nádherná symfonie hýřící neskutečně sytými barvami, s nadšením si vyhrávající s jejich kombinacemi - ta živelnost barev je přímo hmatatelná. Je to také studie krásna uzemňující promyšlením postavením všímavé kamery, ladný balet, ARTista žonglující s divákovým estetickým cítěním, s jeho dojmy a především emocemi. Není tedy divu, že díky této pestrosti téměř navozuje dojem rozpohybované impresionistické malby, malby, která je navíc okořeněna kapkou zdravého modernismu. Jestliže jedna z hlavních postav prožívala silné okamžiky upřímným pláčem, ani já jsem k tomu u mnoha scén neměl daleko a nestydím se za to. Mluv s ní totiž skutečně silných scén a silných momentů obsahuje fascinující škálu, a co více - přímo prosí o jejich bezprostřední prožití. Jako značně poetický typ jsem nemohl natrefit na lépe... Jediné, co mne zamrzelo, je poněkud uměle oddalovaného rozuzlení (ač krásné), které tento klenot španělské kinematografie snadno připravilo o bezpodmínečné absolutorium. Ovšem, jinak jde o brilantní a přímo požitkářský umělecký film (s krásnou hudbou). Díky za něj, Pedro! 4,5* (30.09.2008)

Pedro Almodóvar, k tomu se snad nedá ani nic dodat... Brilantní psychologie postav, chytlavý příběh, který nám nemusí být vzdálený a vynikající režie. Dvě ženy v komatu a dva muži do nich zamilovaní - z takové záplatky dokáže Almodóvar udělat nadherný film, který v sobě obsahuje silné citové motivy, komediální prvky (nezapomenutelná groteska), lásku, nepochopení a krutost osudu. Bravo! (23.05.2004)

Musím se přiznat, že tentokrát se mi do vkusu Pedro úplně netrefil. Zřejmě nikdo, kdo si vyloženě nelibuje v nekrofilii si nepřijde na své. Snímek jsem musel sledovat na tři fáze, neboť má neskutečně ospalé tempo. Zejména první polovina filmu je velmi otravná, protože divák nemá šanci chápat motivace hlavních postav, které se odkrývají velice pozvolna a po celou stopáž. Každých 10 minut někdo brečí, což je horší než v nějaké turecké telenovele. Enormně nesnáším ten debilní španělský sport "býčí zápasy", kde hrozní odvážlivci vstupují do boje s polomrtvým zvířetem. Považuji to za záležitost pro lidi, kteří nejsou odvážní, ale rádi by byli a srdce mi zaplesá, když je tu a tam nějaký toreador odnášen v igelitovém pytli. Totálně jsem v celém filmu postrádal na své straně jakékoli emoce. Ocenit tak mohu snad pouze dost neotřelé zpracování, vtipnou sexuální scénku a to, že si snímek nehraje na pohádku, nýbrž ukazuje život takový, jaký může být a jaký velice často bývá. V tomto směru Pedro nezklame. Lepší hvězdička. (12.04.2019)