A co všechny ty ženy

No nevím, nevím. Nepřišlo mi to moc povedené. Některé gagy celkem fajn, jiné méně, ať už ale byly dobré či špatné, bylo jich jako šafránu, což je s ohledem na komediální žánr stylizovaný do grotesky, dost velký nedostatek... A zesměšnění pisálků, kteří neumí nic, ale přesto se snaží dělat mnoho, často i to, co neumí opravdu dokonale, je sice slušný nápad, ale způsob, jakým byl prezentován, mi přišel umělý a hlavně nudný. (01.12.2008)

Pro můzy je každý umělec, kterého obletují, stejný, a přesto jiný. Dávají se mu ale jen do té doby, než podlehne kritikům, kteří se mu snaží vnutit svoje pojetí umění, ukrást mu jeho můzy a na oplátku mu slibují nesmrtelnost. Pak si najdou nového. Vulgární kritikův projev (zpěv, chlípnost, přehnaná gesta) a jeho nemotornost kontrastuje s harmonií mistrovy hudby. Vůbec mě celý film, od herecké stylizace, přes postoj ke kritikům, až k barevnému ladění, připomněl Petra Lebla a jeho inscenace v Divadle Na Zábradlí. Jen mě vadí nevyhraněnost můz, které vyjadřují jak historické divadelní typy, tak i skutečné herečky. Je těžké je nějak rozklíčovat. (28.05.2009)

Ze začátku to působilo jako afektovaná snaha profesionálního tragéda o jakýsi nevtipný vykonstruovaný humor, pak se to buď rozjelo, nebo jsme si se ženou zvykli, každopádně druhé dvě třetiny filmu jsme se celkem příjemně bavili a místy zvážněli a na konci žena povídá: „No co, vlastně takový normální Bergman.“ A měla jako vždycky pravdu. Nepovedený Fellini? Kdepak. Když tak vzdálený předek Picassových dobrodružství. Ale zase 24 hodin po projekci už toho ve mně moc nezůstalo. (08.01.2011)

Vůbec s Vámi většinou nesouhlasím. Nechápu to nízké hodnocení, pravděpodobně spousta lidí koukala na úplně jiný film. Já jsem viděl příjemnou a vkusně natočenou komickou fresku ve stylu Felliniho s velmi inteligentní myšlenkou. Jasně není to ještě klasická bergmanovská kompozice, ale tím lépe, jelikož Bergman svou filmografií dokázal, že ať natočí cokoliv, má to koule. 85% Btw.: Abych doplnil proč zde danou věc srovnávám s Fellinim. Neměl jsem rozhodně namysli fylosofii a pohled obou režisérů, jenž jsou určitě každý velmi rozdílní (ovšem ne zas až tak!). Ovšem co se výrazových prostředků týče, tak tento film se opravdu více podobá tvorbě Felliniho (jak barvy a obrazovost, tak i určitá dějová stylizaci, která je v takovým lehce snovým dochu) než ostatní Bergmanovy obrazová psychologická dramata. Kdo viděl Gigner a Fred ví. Gadaulin: Ty a tobě podobní uživatelé už by si sakra měli jednou provždy uvědomit, že pokud se něco nelíbí jim, nemusí se nutně nelíbit celému světu... (23.02.2009)

Bergman už natočil lepší filmy, vlastně skoro všechny jeho filmy jsou lepší než tahle fraška. Na druhou stranu i komedií mířil k celkem závažnému sdělení, které se mu dle mého názoru povedlo komunikovat: pokud je někdo muzikant, má hovořit pouze jeho hudba (proto cellistu za celý film nespatříme); a okolí (kritik a kritika určitě) jeví nejmenší zájem právě o hudbu samotnou. Bergman se tu potkává s Kunderovou Nesmrtelností a řadou dalších děl, které promlouvají o ambivalentním vztahu "umělec a dílo"... Na čisté 4* to sice není, ale když fraška, tak se vším všudy:-) (03.12.2008)

„Sedmou pečetí“ jsem byl uchvácen. A můj otec mi říkal: Bergmann je takový divný. Já jsem tomu v důsledku onoho uměleckého zážitku moc nevěřil. Přece když někdo natočí film jako je „Sedmá pečeť“, musí být naprosto výjimečný. Výjimečný on pro mě opravdu je, ale také dosti divný. Prostě jsou lidé, kteří chápou a vidí věci jinak než ostatní. (01.11.2019)

Pokud aspoň trochu pochopíte Bergmanův smysl pro humor, možná se i zasmějete, koneckonců hned na začátku jsou zdařilé scény se sochou a v ložnici (pak ještě povedená honička ke konci), které zcela evidentně skládají poctu grotesce. Jinak se ale jedná se o nejslabší snímek od Bergmana, který jsem zatím viděl, je totiž dost povrchní. Sice v sobě ukrývá režisérův unikátní pohled na svět kolem, na muže, ženy, umění a kritiky, ale není to zrovna kus, který bych doporučoval na potkání. 70 % (23.06.2016)

Nejsem znalec Bergmanovy tvorby a tak pro mě A co všechny ty ženy bylo velké překvapení, protože neobsahuje prvky Bergmana na které jsem zvyklý, až na komorní atmosféru. Bergmanova komedie s prvky grotesky má však asi jinou hodnotu a tím pevné místo v Bergmanově tvorbě, myslím totiž, že Bergman zdařile zparodoval sám sebe ("Ohňostroj neberte symbolicky") a tím ukazál, že možná neumí točit komedii, ale že není jen depresivní tajemný chlapík. (28.12.2010)

Překvapení. Bergman jako Fellini? Zábavné, barevné, hudební, v pohybu. Každý umělec potřebuje životopisnou knihu, jinak bude zapomenut. A musí ji mít i za cenu kompromisu. Ale Felix to předce jen příliš těžce nesl. (11.03.2013)

Zvláštní a netypický Bergmanův film, ale přesto dobrý snímek, který stojí za to vidět. (27.04.2012)

"Naučil som ťa základy hry na violončelo: roztiahnuť nohy."     Na Bergmana neskutočne strelené dielo (miestami až groteskné), jedna z mála komédii, ktoré nakrútil. Hoci sa jedná o jeden z jeho slabších filmov, ak sa to dá o nejakom jeho filme takto povedať, určite svoje kvality má. Je plný symboliky, prítomné sú obvyklé režisérove témy ako náboženstvo, umenie, miesto umenia v spoločnosti. Vystupujú tu skoro všetky "Bergmanove ženy", všetko výborné herečky: Bibi Andersson, Harriet Andersson a Eva Dahlbeck (chýbajú už len Ingrid Thulin a Liv Ullmann, ktorá nastúpila až o 2 roky neskôr). Škoda len, že neboli trochu lepšie využité (najsilnejšie som to cítil pri Eve Dahlbeck). Filmu by sa dala vytknúť mierna rozháranosť, keď nápadité a vtipné časti striedajú menej záživné pasáže.     "Čo je genialita? Schopnosť primäť kritika, aby zmenil názor." (27.04.2022)

Mistr si po geniálních filmech Hosté večeře Páně a Mlčení (oba z předchozího roku) evidentně vybral oddechový čas. A to platí i přesto, že herci (a herečky obzvlášť) hrají skvěle, že celkové pojetí se vyznačuje čistým stylem... ale na to, že film je od Bergmana, je bohužel tak trochu o ničem. (26.02.2016)

Naprosto souhlasím s komentářem uživatele "gudaulni" a dodávám, že je to nejslabší film, co jsem od Bergmana viděl. A to rozhodně nepatří k mým oblíbeným autorům. (09.05.2019)

54% - Nikdy by som si nepomyslel, že vzhliadnem Bergmanov film a neudelim aspon 4 hviezdy, toto však bola skutocne nepodarena satira sveta hudobnych kritikov. Bergman mal dokonca odvahu prekrocit žaner komedie (co urcite nie je jeho parketa) a koketovat s groteskou, vysledok je naozaj zly. (28.04.2013)

Komedie to asi je, ale vtipem je celý film a postavy v něm. Rozhodně se nejedná o film, u kterého se budete nahlas smát. Bergmanovsky kvalitní režie se ale ani v komedii neschová. Je nutno podotknout, že tento snímek je vhodný spíše pro Bergmanovi znalce či obdivovatele (a za znalce se opravdu nepovažuji), kteří se chtějí podívat na jeho bláznivý filmový úlet - ostatní (ti co se chtěli smát) budou zklamáni. (23.06.2009)

Bergmanovi komedialna forma nesedi. Je skor absolutny majster dramy. I ked niektore divadelne prvky su vcelku fajn poriesene. (26.03.2009)

Rozkošně bizarní. To bych od Maestra nečekal. V rámci žánru za 4. (19.09.2018)

Bergman to skúsil s priamočiarejšou komédiou, ale výsledok je nezáživný. Snáď len vizuálna stránka stojí v tomto filme za pozornosť- je vidieť, že Bergman sa rýchlo alkimatizoval aj vo farebnom filme (aj keď čiernobiela mu možno pristane viacej). Nuž, ale o vtipnosti sa veľmi nedá hovoriť a tak sa pred divákom odohráva 80 minút nudných bizarností, ktoré snáď v sebe nesú nejaký hlbší zmysel, ale človeku sa ho zakrátko odnechce hľadať. Čakal som aspoň nejakú prehliadku atraktívnych žien (tých je vo filme dosť, viď obsadenie), ale ani na tento aspekt sa tu Bergman veľmi nezameriava... Myslím, že aj kvôli tomuto filmu Bergman od komédií nadobro upustil a venoval sa radšej tomu, v čom je dobrý. Status majstra psychologickej drámy mu už nikto nezoberie... (25.01.2019)

3.25 Mnohé scény filmu jsou výtvarně i scénicky nápaditě zpracovány, možná právě tímto může film připomínat některé "felliniovské snové pasáže", ovšem vzhledem k roku 1964, kdy byl film natočen, mě na Bergmanovu obranu moc nenapadá žádný Felliniho film, jehož poetikou by se mohl nechat inspirovat... Možná prvním setkáním Felliniho s barvou v epizodě z filmu Boccaccio '70? Třeba Giulietta a duchové přijde přece až o rok později! Ale chtěl jsem původně říci něco úplně jiného. Při sledování tohoto filmu, mě napadá, že stejně jako Woody Allen až téměř zbožně vzhlíží k Bergmanově celoživotnímu dílu a téměř každým pokusem o zpracování "vážnější bergmanovské látky" vzbuzuje spíše rozpačité dojmy, tak i tento film působí, jako kdyby to byl tentokrát sám Bergman, kdo vzdává hold Woodyho božským komediím - a to ne úplně povedeně ... (29.03.2009)

Nějak mi uniká ta komediálnost... (11.02.2010)