Reklama

Reklama

Cesta do nemožna

  • Slovensko Cesta do nemožna (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Milan Rastislav Štefánik byl mužem mnoha tváří a profesí. Na cestě za osvobozením vlastního národa a vznikem Československa dokázal mnoho neuvěřitelných skutků. Originální koprodukční trikový film, který naznačuje, že Štefánik by klidně mohl být předobrazem moderního Indiana Jonese, připravil Noro Držiak... 4. května 1919 při letecké nehodě zemřel Milan Rastislav Štefánik, významná historická osobnost, která přispěla ke vzniku Československé republiky. Přestože generál Štefánik zemřel ve věku 38 let, jeho krátký život ale v mnoha směrech připomíná dobrodružný román. Je téměř neuvěřitelné, že muž z chudé rodiny i přes své chatrné zdraví dosáhl tolika cílů. Světoběžník, doktor filozofie v oboru astronomie, badatel, matematik, pilot, rytíř Čestné legie, francouzský generál, diplomat a první ministr války Československé republiky – to vše byl Milan Rastislav Štefánik. A po celý život snílek a dobrodruh. Během první světové války se zasloužil o vznik československých vojenských jednotek ve Francii, v Itálii a Rusku, spoluorganizoval první československou armádu, které posléze velel. Vybudoval několik astronomických observatoří na celém světě, znal se s mnoha významnými lidmi své doby: vědci, umělci, politiky. Měl ale i hodně nepřátel. Navzdory všem úspěchům na poli vědy a politiky si všichni jeho současníci mysleli, že Štefánikův největší životní sen – nezávislé Československo – zůstane jen utopií. Nakonec dosáhl i tohoto cíle, ale neužil si ani vavřínů, ani slávy, jeho život 4. května 1919 ukončila letecká nehoda nedaleko Bratislavy. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (58)

Arsenal83 

všechny recenze uživatele

Kde to bolo točené? V nejakom zahúlenom bare? Ten dymový opar za tri koruny má byť akože prejavom umenia alebo ide o rozpočet na úrovni večerníčka? Ako píše Dzeyna, toto je fakt otrasné spracovanie, amatérske, lacné a pre diváka hlavne neatraktívne. A nemalo by ísť predovšetkým práve o toho diváka? A že tam dávali groteskné scénky je nie len na škodu, ale ozajstnou trápnosťou, sám so pociťoval stud za tých hercov, ktorí to museli stvárniť. ()

Cheeter 

všechny recenze uživatele

Což o to, většina věcí, co tu Štefánikovi zazní platí, ale to zpracování bylo zase všelijaké. Technické zpracování bylo zajímavé, ale nic pro mě. Nicméně opět si kladu otázku, jestli nešlo zpracovat jenom část jeho života. Takhle mi to připomnělo životopisný film, který vznikl už ve 30. letech. Tak nějak na stejné úrovni. ()

Reklama

janesX 

všechny recenze uživatele

Mňa to bavilo. Ak niekto rozmýšľa či si to pozrie alebo nie, nemusí sa vôbec báť, lebo film ani chvíľu nenudí - má rozprávača, dynamický strih, je vizuálne pestrý, trochu aj romantický a je tak primerane ukecaný. A ani dialógy nenudia a sú zrozumitelné. Veľká časť filmu je tak veselá, že váš úsmev bude neustále v strehu a ani herci vás pri tom nesklamú. Srandovný mi prišiel orem iného aj dlhý záber na Milana a jeho - o hlavu a pol vyššieho najbližšieho priateľa. Takýchto milých a komických momentov je tam veľa. Oceňujem hlavne snahu tvorcov, aby pomocou zábavnej formy pripomenuli divákovi (aj tomu mladšiemu ktorého naša história nebaví) čo pre nás a pre Štefánika znamenalo Rakúsko-Uhorsko a aké dôležité pre nás bolo Československo. Niečo je vystihnuté vtipne až pikantne, napríklad keď má Štefánik žalúdočné vredy, najväčší vred v jeho žalúdku má hlavu Jozefa Franza l. - vtedajšieho rakúsko uhorského cisára. Keď ide o fikciu, vždy sa to dá rozpoznať, lebo postavy vtedy napr.vyzerajú ako karikatúry, alebo k scéne hrá groteskná hudba (bitka v krčme keď Slovák osočuje Čechov zo zabitia Štefánika, ba dokonca Štúra poukazuje na hlúposť niektorých konšpiračných teórií). Niektoré animácie, či scénky mali čosi doseba. Trebárs animácia do rozpadnutia sa zrýchľujúceho kolotoča, prechádzka po Karlovom moste, alebo scéna keď po havárii Milan trpko zisťuje (vďaka nevšímajúcim si okoloidúcim), že už nie je medzi živými. Tá odkazuje na jeden vynikajúci japonský anime film. No animácia je aj nekonzistentná, zrejme sa tu chcel ktosi vyblázniť a siahal po širšom spektre možností, mne to ale naozaj vôbec nevadilo. Milan Rastislav Štefánik bol človek s dobrými úmyslami a veľmi vysokou ctižiadosťou, film ho aj takto zobrazuje. Kiežby sa častejšie objavil niekto, kto disponuje týmito dvoma hodnotami. No...a ešte som nepozeral kto robil hudbu, ale ten človek je frajer. Kto film nevidel do konca, nevie. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ach, jaj... mohla to být i milá skromnější (česko-)slovenská variace na Huga a jeho velký objev, kdyby filmu nescházely emoce a kdyby si tvůrci ujasnili, CO a PRO KOHO chtěji točit. Cesta do nemožna občas svým pojetím vyprávění, pestrobarevnými animacemi a vzdělávacím charakterem sice připomíná film pro děti a mládež, jenže nemá jedinou dětskou postavu, neodehrává se ani v prostředí dětskému publiku blízkém a nedokážu si představit, žeby na mě ve věku dítěte kdysi mohla fungovat. Problém je, že mimo originálního vizuálu (který sice ne vždy působí dokonale, ale ony „trhliny“ zas často mají v souvislosti s poctou počátkům kinematografie smysl) nenacházím ani silnější důvod, proč by mě mohl tento film nadchnout jako dospělého. A bohužel ani nenadchl. Témata cestovatelských dobrodružství nebo počátků trikového filmu v popředí s Georgesem Mélièsem jsou určitě hodně atraktivní, osobnost M. R. Štefánika a pozadí vzniku 1. Československé republiky minimálně zajímavé. Jenže dohromady tu bylo na můj vkus namícháno tolik různých témat a motivů, včetně romantické zápletky nebo výrazných fantazijních pasáží (s totálně WTF nápady např. o tom, jak by Slováci mohli kolonizovat Tahiti...), že ve výsledku vznikl prazvláštní guláš, občas zcela svévolně střídající mj. hraný film s animacemi, jaký moc nezachutná. V žádném z toho množství témat a vrstev film nejde pořádně do hloubky a co je ještě horší, většinou postrádá emoce, herecké výkony působí nezáživně a navzdory formě ve stylu hravé žánrovky (jíž zde není dokonce cizí ani groteska!) tu úplně absentuje humor... Strašně rád dal 3. hvězdičku, protože v rámci současného domácího filmu rád ocením něco, co se vymyká běžné tvorbě, ale mimo vizuální nápady a načrtnutí pár historických témat mě Cesta do nemožna moc neupoutala. Vlastně jde o další z řady filmů, v nichž solidní netuctová forma vítězí několik metrů nad velmi slabě propracovaným obsahem, jakých vzniká poslední dekádu hodně a z většiny z nich za sebe nedokážu být nadšen. Vizuálně je film zdařilé, ale jinak jakoby mu chyběla duše. A jestli mám v rámci odkazů na francouzskou kinematografii jásat nad tím, že je na zvonečku napsáno Claude Lelouch, tak jen nevycházím z údivu, co tu Lelouchovo jméno v době před světovou válkou vůbec dělá... [45%] ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Vědomě nadhodnocuji, protože taková forma je v českých nebo slovenských filmech něco skutečně nevídaného a i když nevypadá bůhvíjak skvostně (zvlášť někdy je znát, že to bylo dělané na koleně, třeba při požáru domu), i tak to je na naše poměry celkem povedené. Blbý ale je to, že z toho filmu nejdou žádné emoce (natož reálné), o Štefánikovi krom pár obecných věcí nám to neřekne nic (a chvílemi mi trošku přišlo, že se ten film z něj snaží udělat ikonu věčně hodného hrdiny, ale ne skutečného člověka), je to chatrně zahrané a hlavně mě ten film dost nudil, nezaujal a kvůli tomu jsem si z něj nic neodnesl. Jistě, můžete spekulovat, jak moc je to problém můj a jak moc problém toho filmu, ale když je to tak bezemočně natočené, viděl bych to spíš na ten film. A občas to působí i směšně, viz. třeba úvodní titulky jak ze Star Wars. Z kladů pak nakonec zůstane jen forma... Normálně bych dal míň, ale na slovensko-český počin je to originální a v té nekonečné záplavě nejtuctovějších (povětšinou romantických) komedií a politických dramat je to aspoň nějaké osvěžení, ačkoli jen a pouzte v té formě. Hodně slabé 3* ()

Galerie (42)

Zajímavosti (11)

  • Postprodukce filmu trvala víc než jeden rok. [Zdroj: ceskatelevize.cz] (ČSFD)
  • Po M. R. Štefánikovi je pojmenována planetka 3571 Milanštefánik. (Matej.Krajci)
  • Záverečná scéna Štefánika (Tomáš Mischura) so svojou osudovou láskou Giulianou Benzoni (Judit Bárdos) z fontány di Trevi v Ríme je priamym odkazom na jednu z najslávnejších scén filmových dejín – z filmu Sladký život (1960) – a pozoruje ich pri nej malý Federico Fellini. Ten sa však narodil až o rok neskôr. (RKNitra)

Reklama

Reklama