Krajina ve stínu

Jsem docela rád, že jsem před filmem nevzal nějaký těžší jídla, protože z povah některých lidí bych se zeblil. Po emoční stránce moc líbilo a jako ukázka toho čeho jsou lidé schopni taky. Mám však trošku problém se strukturou vyprávění, jsou nám dány dva časové useky, jako náhledy k chování lidí v těžkých časech, ale už si nikdo moc nelámal hlavu s tím, nám postavy více odvyprávět v dějových souvislostech. Tohle bylo extremně epizodní a já bych tam rád viděl nějakou vyprávěcí linii, protože takhle z těch mnoha postav co jsou ve filmu mám prakticky jen zkratkovité ukázky. Na druhou stranu hysterie některých zdejších uživatelů, kteří film pomalu označují za vlastizrádce a Bohdana Slámu by nejraději postavili před lidový soud, svědčí o tom, že záporné postavy z tohoto filmu, mezi námi stále žijí. (04.01.2022)

I ve stínu Nabarveného ptáčete dokázal Sláma zazářit ve svém vlastním stylu, šel s kůží na trh, přihodil tvůrčí pověst a třeba u mě bez diskuze prospěl, s vyznamenáním ne, ale s obdivem určitě. Přece jen si vzal opravdu velký kus toho lidského neštěstí, které chtěl vyobrazit. Na minimálním prostoru se mu přesto podařilo navodit atmosféru ze světa, kde jsou rozdány karty tak děsivě přesným a černobílým způsobem, že vše ostatní (to běžně pro všechny lidské) jde stranou. Souseda je potřeba zabít...tedy...je to tak správně, dnes, že ano? Nějaký virus, možná nezvladatelně silné opojení nenadálou mocí, jež mění vesnického blázna v kata, je za tím vším, vir, který přináší pandemii a krizi lidských hodnot, kde je pomsta, nejlépe ještě tvrdší než její příčina, naší jedinou cestou a osudem, budeme již navždy vinni...co jiní způsobili Tobě, způsob jim dvojnásob...Ďábel má bezpochyby také svou knihu, kterou ovšem psal, píše a vždy bude psát jen člověk. Chtěl jsem vlastně jen napsat, že tu lidskou tragédii ti precizně vybraní herci v tísnivé a dokonale nasnímané i hudebně (ruchově) ozvučené atmosféře sehráli bezvadně. Bohdan stále jede! (08.03.2021)

Téma snímku (které je podle mne v současnosti vnímáno už daleko méně kontroverzně, než třeba před 20ti lety) - poválečné "účtování" s německým i "německým" obyvatelstvem v pohraničí a excesy s ním spojené"- bylo v naší kinematografii zpracováno už několikrát. "Krajina ve stínu", jakkoliv oprávněně jsou jí vytýkány Douglasem i mnoha jinými různé nešvary (plochost a přehnaná typizace postav, přemíra klišé viděných mnohokrát jinde atd.) má řadu kladných stránek - nadprůměrné herecké výkony(pro než byl mimo jiné předpokladem neméně kvalitní casting), působivá atmosféra a především, pokud to lze z dostupných zdrojů objektivně posoudit, na rozdíl od tematicky obdobných snímků, historická věrnost. Při srovnání s "Habermannovým mlýnem" nebo "Krví zmizelého" v tomto ohledu Slámův film vítězí na celé čáře a jestliže jsem výše zmíněná díla hodnotil jako slušný průměr, tragédie z Vitorazska si určitě zaslouží o hvězdičku víc. (14.09.2020)

KRAJINU VE STÍNU lze chápat v paralele ke KRVI ZMIZELÉHO (Milan Cieslar, 2005). V obou případech jde o "samožersky" vznešené plakátové filmy o tom, že (někdy titíž, někdy různí) lidé na sebe byli zlí či jednali prospěchářsky za okupace, při odsunu a s nástupem komunismu, jakkoli oné vznešenosti dosahují stylisticky odlišnými způsoby. Ba co víc, přeložíte-li přes sebe filmy a seriály vyprávějící o komunitě postav v jednom a více z těchto období a vyznačíte si narativní průměty všech z nich, dostanete KRAJINU VE STÍNU. ___ Postavy jsou sice tzv. historické překlady skutečných osob, leč i sebekomplexnější osobnost lze zploštit na primitivní typ - a nic jiného než postavy-typy o směšně malém množství vlastností v tomto filmu nenajdete. Nežijí, neproměňují se v čase, jen v rámci oddělených vyprávěcích bloků reprezentují - a podle potřeby se (skokově) proměňují či neproměňují. Každodennost v tomto světě jakoby neexistovala, všechno ústí v osobní selhání, konflikt, klimax. ___ Scenárista Arsenjev během besedy mluvil o příběhu postav či vesnice a věřím, že se maximálně snažil o to, aby věrně zachytil, co se v ní odehrálo. Jenže historie sama o sobě není příběh, nýbrž spíše soubor stavů věcí, z nich můžeme nespočet příběhů udělat - pečlivou práci s kauzalitou či soustavně vedenymi paralelami. Jak říká Hlavsa u Cimrmanů ve VIZIONÁŘI: "Vidím jen výjevy, víc po mně nechtějte." A pochopitelně, pana uhlobarona to neuspokojí, protože nevidí kauzalitu. A pouze z výjevů je složená i KRAJINA VE STÍNU, protože kauzalita mezi scénami je velmi slabá, případně značně neobratně sugerovaná skrze neumělá motivická propojení. Skoro není možné dovodit, co postavy dělaly a nedělaly v obdobích mezi výjevy. Chovají se buď úplně stejně, anebo narazově úplně jinak. ___ Osobně se snažím každému filmu vyjít maximálně vstříc. Usiluji najít, za jakých podmínek pravděpodobně jako dílo funguje nejlépe - a podle toho jej posuzovat. Pozorně jsem včera naslouchal tvůrcům, celou noc i dnes dopoledne o filmu s přáteli diskutoval a doufal, že upozorní na věci, jichž jsem si nevšiml. Pominu-li ale výborné herce, díky nimž ty postavy nejsou směšné, prozatím jsem žel neobjevil klíč, který by pro mě KRAJINU VE STÍNU v jakékoli rovině a ve vztahu k jakékoli poetické tradici dokázal zachránit. ___ Přiklonil jsem se nakonec k dvěma hvězdičkám, protože abych si byl skutečně jistý, že ani v rovině práce se stylistickými vzorci KRAJINA VE STÍNU nepřináší mnoho pozoruhodného, musel bych ji vidět ještě jednou a soustřeďovat se právě na ně. Styl dlouhých pohyblivých záběrů s několika stále se variujícími modely vývoje jsem shledával poněkud mechanickým, ovšem láká mě prozkoumat logiku za oněmi náhlými přeostřeními a za vztahy mezi pohyby kamery a inscenováním herců v prostoru. Ale to spíše proto, že mě zajímají dějiny inscenování v delších pohyblivých záběrech v české kinematografii, neb můj pohled na tento film to z výše uvedených důvodů může k lepšímu změnit jen stěží. (13.08.2020)