Dekalog
Dekalog, jeden
Obsahy(1)
Na první přikázání V jednoho Boha věřiti budeš hledá návaznost příběh o vysokoškolském pedagogovi - matematikovi (Henryk Baranowski), jehož víru v exaktní vědy otřesou události, k nimž dojde poté, co synka (Wojciech Klata) předčasně obdaruje vánočním dárkem, bruslemi. Důležitou roli hraje ve vyprávění otcova nábožensky založená sestra (Maja Komorowska), která se společně s nimi zapojuje do bohatého přediva vztahů, jež jsou pro Dekalog příznačné. Jednotlivé postavy se v tomto cyklu setkávají nebo v druhém plánu filmového obrazu míjejí, přičemž každý díl natáčí Kieślowski s jiným kameramanem. I to přispívá k jejich emocionální proměnlivosti, potřebné u tak rozsáhlého projektu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Podle které jiné poučky, než právě té první, mohl vzniknout nejrozporuplnější díl celého Dekalogu? Zatímco povahy a motivace zdejších postav jsou naprosto reálné, je to právě lidská omezenost, na kterou naráží pointa. Ta totiž hned v úvodu dává najevo, že jediný možný přístup k Dekalogu pro nevěřícího člověka je skrz vcítění se do spiritualizmu, který pak těm dalším, i bez složitých interpretací v realitě zakotveným přikázáním přidává odér povýšeného mravního kázání. Nicméně stejně dobře předznamenávají studené tóny ducha zbytku cyklu a samotným provedením je to právě tento první díl, který je z něj asi nejdojemnější. ()
SPOILERY Konečně jsem rozkoukal Dekalog a jsem hodně rád, že zpracováním prvního přikázání mě zase nadchnul, jako ostatně ve většině věcí z jeho tvorby. Na plný počet mi tam cosi chybělo (možná to bylo příliš doslovné?), ale jinak je to velice chytře vedené, má to geniální scénář, psychologii postav, silný příběh s ještě silnějšími stěžejními scénami a hodně silným závěrem a dobře propracovaný rozpor mezi vědou a vírou, včetně faktu, k čemu se upne člověk v nejhorších chvílích. A není to jen tom, jestli je člověk věřící - skoro nikdo po smrti někoho blízkého nebude tvrdit, že z něj už nic není a že není na žádném lepším místě. A ani mi nepřišlo, že by ten táta byl tak zarputilý ateista jak tu někteří tvrdí - vyrůstal přece v katolické rodině, takže od dětství v sobě něco málo z toho musel mít. Proto taky jde v závěru do kostela. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi přijde, že to vlastně nemá větší vady, ale pořád mi k tomu víc sedí hodně silné čtyři hvězdy než slabých pět. Silné 4* ()
„Ja som Pán, tvoj Boh... nebudeš mať iných bohov predo mnou. Neurobíš si rytinu... Nebudeš sa im klaňať ani im slúžiť” / Pravdepodobne rozvedený profesor Krzysztof, si myslí, že dobre naprogramovaný počítač môže mať vlastný vkus, estetické preferencie, osobnosť. V podstate má doma niektoré veci naprogramované (potenciálny divák ich jednoznačne postrehne) presne tak, aby im uľahčovali život. Áno, čítate správne, momentálne nežije sám, keďže jeho školopovinný syn Paweł, býva spolu s ním v spoločnej domácnosti, t.j. na nemenovanom, waršawskom sídlisku, kedy je zimné počasie akurát tak extrémne mrazivé, že je priam ideálne na korčuľovanie na zamrznutom jazierku, neďaleko ich príbytku... Dokonca i teta Irena, by sa mohla prísť tiež pozrieť, ako mu to vlastne pôjde...? / Hneď v prvej epizóde som maximálne ohúrený, za čo sa môžem vrelo poďakovať najmä spoľahlivému "Kyseľovi", ktorý si napísal zimomriavkový scenár spoločne s advokátom Krzysztofom Piesiewiczom, zároveň sa poskytlo i naprosto vhodné obsadenie. Henryk Baranowski, Wojciech Klata, ktorých ešte doplnila i Maja Komorowska. Brilantná kamera Wiesława Zdorta a chirurgický strih, sú len tými, povestnými čerešničkami na torte, na ktorých som si mimoriadne pochutnával. Mimochodom, by som pre malú zaujímavosť mohol doplniť aj to, že na každej epizóde sa vystriedal iný kameraman, no okrem epizód III a IX, čo ešte väčšmi vzbudzuje moje nemalé očakávania. Pevne verím, že ak to takýmto spôsobom (štýlom) bude pokračovať i naďalej, tak sa mám veru určite na čo tešiť! Len aby som to nezakríkol. ()
V rukou méně schopného režiséra by to klidně bývala mohla být plochá moralita o potrestaném ateistovi a Boží pomstě. Kieslowski je však dalek šablonovitosti. Cítil jsem s jeho hrdiny a i přes veškerou tu slzopudnou tíhu, kterou na člověka vrhne, se tento film zdá být vposledku spíše o podivuhodných zákrutech Prozřetelnosti než o krutých hrách náhody. Je tu i jistá katarze, takže to celé nevyznívá do beznaděje, naopak. ()
V prvním díle Dekalogu nám Kieslowksi názorně předvádí první přikázání, že člověk musí věřit jen v jednoho boha. Já jsem ateista a zajímalo by mě, zda byl i režisér ateista, ale myslím, že člověk si může Dekalog nádherně užít i bez přemítání o bohu. Je schválně natočený tak, že ho může strávit bez problémů i nevěřcí, protože nic nelze vyložit jednoznačně. Bůh za tím přece vůbec být nemusí. Za naprosto geniální považuji nápad, že hlavní hrdina je programátor. Tím spíš se mu příčí přemýšlet duchovně. Kieslowski využil odporného sídlištního prostředí ke svému prospěchu a mnohem tím zvýšil syrovou a studenou působivost tohoto snímku. ()
Reklama