Škola rocku

Podobne, ako niektorí ľudia nemôžu vystáť Jima Carreyho v jeho prvých bláznivých komédiách, tak mne pripadal až neznesiteľne predimenzovaný Jack Black v tomto filme - zhruba od polovice filmu som už len čakal, kedy ten blbnúci tlsťoch dostane infarkt. Sú tam vtipné scény, hudba je tiež podľa môjho gusta, deti sú veľmi sympatické, ale scenár je príliš odtrhnutý od reality a niet v ňom kúska logiky, svedčiacej o tom, že to tvorcovia naozaj dobre premysleli. Nepremysleli, proste nahodili nápad a nechali Jacka šalieť. Pre mňa málo a po tých nadšených komentároch celkom sklamanie. (01.09.2007)

Příjemná hudební komedie, na kterou můžete koukat s přáteli, rodinou nebo sám a vždycky Vás dokáže potěšit. Jack Black jako vždy výtečný a vyzdvihává jinak docela normální rodinný film do nezvyklého nadstandartu... Pokud máte rádi rockové staré hitovky, tak je to jen další důvod proč si film pustit... (09.09.2006)

Scénář: Mike White .. Tak jsem zavřel obě oči a také uší a dávám sem za čtyři. Rock jako takový opravdu není moje parketa, ale oceňuji zajímavý nápad, který sice vyústil do slabšího scénáře, jenž nenabízí desítky momentů k popukání, přesto nabídne příjemnou zábavu na podzimní večer. Jack Black, na jehož bedrech leží celá zátěž, předvádí perfektní výkon a ostatní, včetně dětí mu skvěle sekundují. Pro fanoušky daného hudebního žánru povinnost, pro ostatní „pouhá“ škola rocku se všemi klady či zápory, jenž k výuce patří.. 70%. (11.11.2005)

Tahle komedie se rozjíždí docela slibně, aby se potom naplnila nejhoršími schématy všeho druhu. Jack Black je sice schopný komediální herec, ale rozhodně nepatří k extratřídě typu Jima Careyho. Jeho projev se v průběhu celého filmu nemění – neustále přehrává a tím „rockuje“. To nejhorší nakonec – ve filmu je jen pár opravdu vtipných scén (ta, dle mého, nejlepší se objeví až v závěrečných titulcích). Podtženo, sečteno: slabota. Radši si pusťte nějakou dobrou rockovou desku (19.10.2005)

Mám rád rock. K entuziastickému křepčení korpulentního Hobita Blacka a k šablonovitým koncům, kdy se hlavním hrdinům dostane toho, čeho se nedostává Rolling Stones ve skladbě Satisfaction, mám vztah ryze neutrální. Co však rád nemám je to, když je dobrý námět zavražděn absencí vtipnosti a hereckou toporností, která ulehčila představiteli falešného kantora zašlápnout s lehkostí Gargantuy všechny kolegy na place a School of Rock tak pro mě končí jako kapela jednoho hitu.. (24.11.2011)