Studna (S03E06)

Rok 1969. Tento příběh rozpoutal pseudobásník a buřič Daneš, to už je třetí díl, do kterého se vecpal, i když tady už je o něm jen zmínka. On totiž napsal ryze bulvární článek o tom, že starej Brůna byl řidič Jana Masaryka. Honza Zeman byl degradován kamsi na okrsek za přepážku, přijde za ním Žitný se složkou případu, který nevyřešil ani Stejskal. Proč je vlastně Studna asi ten nejznámější a taky nejděsivější díl? No aby taky ne, starej Brůna mě vyděsil už v dětství. Přitom je to vlastně jen příběh o závisti a nenávisti v rodině a zlata za 300tis.. Do rodiny místního teď už bývalého bohatého kulaka se přiženil chudý zedník Brůna a když mu syn dospěl, tak se začaly dít věci. (08.11.2021)

,,Ti pánové z tý pražské kriminálky se tvářili náramně důležitě, vyslýchali jenom "přímí svědkové", kdežto vy jdete, jak bych tak řekl, přímo od holiče!" . . . Tož nejen agent FBI Rupert Anderson z (hořící) Mississippi, ale i major Zeman v socialistickém Československu věděl, u kohože se dozví nejdůležitější věci při sbírání informací k vyšetřovanému případu. Samozřejmě, jedině holič! Všechny scény, kde účinkuje právě Robert Vrchota, který se coby holič (stejně jako jeho dědeček-řezník) krve nebojí, nebo doporučuje jarní procházku v hospodě kolem 100 jarních piv, mají v sobě ohromný vtip. Vytvářejí nejen krásné odlehčení, ale zároveň pozoruhodný kontrast k veškerému dění kolem osudné studny a pohořelého domku, kde to má od prvního setkání s detailním popisem případu silný mrazivý tón. Studna je pro mne hlavně povedenou kriminálkou s nádechem hororu, která na čele s legendární retrospektivou kývajícího se otce Brůny se sekyrou dělá nezapomenutelný filmový zážitek. Kromě výborné režie bych vyzdvihl i nápad nechat namluvit vyprávění Brůny mladšího (P. Kubíček) tajemným hlasem Jiřího Zahajského, který spolu s hudbou Zdeňka Lišky umocňuje celkovou atmosféru už jenom na čistě zvukové rovině filmu. Navíc Vladimír Brabec je skoro po celý čas velice sympatickým vyšetřovatelem s výborným čichem na odhalení detailů a se smyslem pro humor. Tedy až na samotný závěr dílu před rozlučkou ve vesnici a v kanceláři jeho bývalého kolegy... nicméně povznáším se nad tím, že film má být také ideologickou paralelou k politickému dění v roce 1968, silně odsuzuje Pražské jaro a nenápadně vyzdvihuje počátek normalizace, a ponechávám Studně plné hodnocení jakožto vynikající kriminálce. 85% (18.11.2019)

Legendárny  26. diel Majora Zemana - Studna, otriasol kedysi mojim bezstarostným detským spánkom. Večer rodičmi zakázané a druhý deň doobeda tajne pozreté opakovanie u susedov. No, celoživotný zážitok. Ťaživá výpoveď mladého Brůnu, ktorá začínala vetou: „Jen vím, že byl divně tichý. Zádumčivý, uzavřený do sebe.“ – odštartovala vyšpičkovanú atmosféru, ktorú neuveriteľne dotvorili strašidelne vyzerajúci hlavní protagonisti. Hudobný podmaz silný a nepríjemný. Ešte dnes, aj napriek mnohonásobnému pozretiu tejto epizódy mám vždy pocit mrazenia, nechutenstva a obáv z toho, čím sa asi tak bavia susedia. 😊 (30.09.2022)

Studna je nepochybně jedním z nejlepších kriminálních případů celého seriálu, navíc je mistrně natočena, takže by uspěla i v žánru thriller. Zeman vyšetřuje krok za krokem pomocí dedukce, nemá žádné nadpřirozené schopnosti, ani technologii, která je z říše svi-fi. Z postavy starého Brůny jde hrůza, naopak Vrchota v roli holiče plní funkci roztomilé komické vložky. Jenže se dostávám do potíží s politickou linkou tohoto dílu. Zde již naplno nastupuje normalizace. Samotný fakt bych bez potíží tolerovala, protože zavíráním očí před minulostí ta minulost nezmizí. Problém je v něčem docela jiném. Pražské jaro je zde prezentováno jako záchvat skupinky pomatenců, které infikovala pátá kolona. Rok 1968 je zde nastíněn jako období, kdy v Československu docházelo pouze k nepravostem (tedy spíše nelevostem) a vznikl chaos a nepořádek. Naštěstí přijeli soudruzi z Varšavksé smlouvy a pod vedením Sovětského svazu přišli zachránit tvrdou linii strany. Všechny ostatní díly Zemana, které jsou politické, se ničim netají, politiku dávají okatě najevo a ve své průhlednosti jsou tudíž naprosto nevinné. Studna do skvělého a hlavně skvěle natočeného krimi thrilleru podsouvá nenápadná semínka normalizační rétoriky. Natolik nenápadná, že zůstávají mnohým divákům skryta. Jinak si neumím vysvětlit takový úspěch právě tohoto dílu, když například Kvadratura ženy a Tatranské pastorále jsou také skvělými detektivkami, dokonce bez špetky politiky. Mám-li hodnotit Studnu ryze filmařsky, je to jasných pět hvězdiček. Husákovská normalizační hesla by byla na ten nejčistší odpad, který jsem kdy udělila. Hodnotím však film. Přesto vnímám, že ten nejlepší díl byl pošpiněn hloupou propagandou chytře skrytou a rozloženou do několika ve své podstatě apolitických dialogů. To Sequensovi neodpustím. (02.12.2019)

Nadprůměrné kvality československého filmového kumštu, na všech tvůrčích frontách, dělají z tohoto dílu nezapomenutelný filmový zážitek s atmosférou, kterou mu může závidět 95% novodobých filmových hororů, vše začíná gradovat již zemanovým popisem vyšetřovacího spisu nad studnou, opravdu skvělé. Nicméně vše spláchnuto zhrzeným, ale morálně čestným pomocníkem VB (již toto spojení je dosti absurdní, vzhledem k jeho profesi), kvůli kterému se vlastně vojsko Varšavské smlouvy dalo na pochod "Loni ve vosmašedesátým mi tu vytloukli okna, všude bylo vápnem napsáno, Maštalíř je fízl, pověste ho! Kdo ví, jak by to se mnou dopadlo, kdyby bývali nepřijeli...vždyť v týhle vesnici mě měli všichni rádi". A dodělá to sám Honza. "Je načase začít rozplétat ty loňský nesmysly a tahanice...". Protože Pražské jaro ´68 bylo fuj...moc lidské a svobodné. (10.11.2019)