poster

Zastavení na Missouri

  • český

    Missourské rokle

  • anglický

    The Missouri Breaks

Western

USA, 1976, 126 min

  • D.Moore
    ****

    Neúprosný fanatický regulátor Marlon Brando versus sympatický zloděj koní Jack Nicholson... Více než dobrý western v režii Arthura Penna. Pomalu se odvíjející děj si dává na čas a celkem příjemně nás seznamuje s postavami, když v tom do té napjaté (ne)pohody vtrhne Brandova postava, ze které jde vážně strach. Čekání na to, co se stane, je napínavé a nepředvídatelné. A finále nemá chybu. Co chybu má, to je pitomý televizní ořez, hnusný obraz a dost nevýrazný dabing (což se samozřejmě netýká Jaromíra Meduny a Pavla Soukupa).__P.S. John Williams složil pro Missouri Breaks na první poslech jeden z nejméně williamsovských soundtracků vůbec, ale stále je to on.(18.1.2013)

  • kagemush
    ****

    Před lety viděno na ČT aby se to po čase ke mě domů vrátilo přes cinemax,to jsou věci....(ještě že na kabelovce nechali původní dab. a nemrskli tam zas nějakou tu rychlokvašnou zrůdnost,-jiný se snad už ani nedělaj-tak jsem si mohl alespoň užít Preisse jako Nicholsona a vynikajícího Rösnera jako Branda).I přes různé odbočky,právě tihle dva táhnou celý film,kdy echttlusťoch psychopat Brando jako strážce ,,zákona" a ke konci už hodně naprdlej (to mu sedlo nejvíc) tlusťoch Nicholson (nějak si nevzpomínám na jiný west. s Nicholsonem,asi slabá paměť).Za zmínku rozhodně stojí i H.D.Stanton-neskutečně mu sednul ten lúk pistolníka z konce 19.st.-a to celý jako zajímavě jiný western,který mě bavil jak málokterý jiný.---,,Víš co tě vzbudilo Roberte? To že jsem tě podříz."(6.7.2011)

  • sud
    ****

    Jsem velký příznivec westernů a i tento se mi líbil. Je to sice hodně netradiční western, ale kvalitní. Spíše by se dalo říci antiwestern, protože boří všechny mýty Divokého Západu. Nepůsobí až tak špinavě ani zabláceně, spíše působí nevážně a s velkým nadhledem. Marlon Brando, který měl v době natáčení už hezkých pár kil navíc, je jako záporák Robert Lee výtečný a zdatně mu sekuduje Jack Nicholson, který byl teprve čerstvou hvězdou. Za podívanou určitě stojí.(7.2.2005)

  • JitkaCardova
    *****

    Začínám trochu vidět do Arthura Penna. Každý jeho film je zbrusu novou, neotřelou sondou do jiného žánru a jiného společenského období, se kterým si pak pohrává jako rozmlsaná kočka se sušenou rybičkou - jeho frajerství spočívá v tom, že se pozorně zaměřuje na nejdusivější dobová klišé a šablony a za postavy si vychytrale volí jednooké mezi slepými, určitým potenciálem a touhami nabité figurky, ze kterých však nikdy nebudou skutečné hvězdy a esa, i když ony samy kolikrát chtějí věřit opaku. A na jejich plánech, nadějích a koncích pak jemně a láskyplně utváří v podstatě kruté příběhy, které je možné číst jako případové glosy (skeptické a hluboce sarkastické) k celé té velké lidské tragikomedii, a to jak celospolečenské, tak i jednotlivých lidských osudů... Jeho filmy jako by byly konkrétními zářezy sebejistě vedenou žiletkou do různých míst na vývojovém kmeni a větvích lidské společnosti a tenký plátek, který pokaždé vypreparuje, vloží pod mikroskop a rozhýbe, je právě tak jedinečný, jako je pro dané období a místo té všední, nenápadné lidské tragédie typický... Jeho filmy jsou o to méně okaté a okázalé, oč jsou chytřejší a neodvozenější, ale málokdo je asi dost pozorný, aby nezaměnil minuciózně vybudovaný, soběstačný film pracující s klišé, šablonami a provinčními hrdiny s tuctovým šablonovitým filmem, který nemá vlastní šmrnc. Nepíšu tu jen o Missouri Breaks, zatím to platí o všech osmi filmech, které jsem od Arthura Penna viděla, a uchváceně a samotářsky se prodívávám hlouběji a dál. *** V Missouri Breaks vyloží Penn hned na začátku karty skvělou přiznávkou na Butche Cassidyho a Sundance Kida (k zulíbání vtipná scéna, v níž se Loganův gang rozhodne vyřešit svoji existenční, ale také existenciální krizi tím, že se poníží k přepadení Pacifiku, přičemž následuje jejich znalá kritka počinů a nechvalných osudů gangu z Díry ve zdi, jemuž svého času veleli právě Butch se Sundancem - a vzápětí přijde samotná scéna přepadení toho proslulého vlaku, a to včetně konverzační výměny s bankovním zaměstnancem Nelsonem, jakožto famózní pandán k téže scéně a rozhovoru s bankovním zaměstnancem Peakockem, s nímž se pravidelně při přepadech stejného vlaku dohadovali Butch Cassidy a Sundance Kid). *** Takže obeznalému divákovi je okamžitě jasné, oč v Missoury Breaks půjde - doba se mění, regulace a mechanizace už dorazila i na divoký Západ a ohrožuje hrdiny velkých příběhů: být dobrodruhem, psancem a desperádem, který se snaží uniknout dřině a jednotvárnosti života na Západě, všednímu osudu farmářů nebo kovbojů, už není tak snadné a zábavné jako dřív.... s legendárními činy a husarskými kousky odvážných psanců i lovců odměn je konec, ani na tomhle poli už si nejde vydobýt slávu, stát se legendou, dneska jsou prostě "podivní ptáčci" šmahem označeni za škodnou a najatí ochránci = regulátoři (sic!) je pohodlně odstřelují na dálku málem od stolu, aniž by se jim museli podívat do očí... Už tu není místo pro romantické osudy, pevná pouta vznikající mezi psancem, jeho lovcem a šerifem, pro barvitá soudní líčení, odvážné útěky z vězení a úhoří vysmeknutí se z oprátky - společnost pokročila k řízené a plošné eliminaci všech narušitelů - tolik k expozici... *** Zatímco však Butch Cassidy a Sundance Kid byli extratřídy, osobnosti, jaké se rodí jednou za století, kouzelní snovači a tkalci vlastního romantického světa, takže když je nová doba donutila prchat ne už před zákonem samotným, ale před jeho novou železnou rukou, zmechanizovanou prackou, neúprosně doléhající, aby jim drtila sny, naděje, prostořeké povídačky a zpřetrhala celé to jedinečné předivo křehké krásy, z něhož žili a den po dni těžili svůj elán, chuť do života a lásku ke světu, pochopili nevyhnutelnost svého konce a rozjeli to naplno: za labutí píseň si zvolili bláznivou cestu s Etou do Evropy, po kolotočích, cirkusech a památkách, rozesmátí, zlumpačelí a zněžnělí vědomím, že Titanic jejich svobodného velkodušně rozmáchlého bytí půjde ke dnu, a pak to zalomili až do Jižní Ameriky, spřádajíce stále nové, stále odvážnější a nadějeplnější životní plány, o to krásnější, divočejší a absurdnější, oč bylo jistější, že najatý ochránce pořádku v bílém klobouku je svým stále stejným tempem vystopuje, dožene, uštve a odpraví. A taky že se nenechali zabít jako dobytčata, nedal ise vylákat na porážku a vybrali si konec, který je nestihl vytrhnout z jejich posledního rozežitého snu o Austrálii, zastavit je zaživa v rozběhu. *** No a Penn rovnou říká, že Missouri Breaks vychází ze stejné situace - doba se mění a šerifem, který je sám ještě ze starého těsta, poněkud zbrkle povolaný neúprosný "ochránce" pořádku, po celé zemi chválený a doporučovaný regulátor, přichází odstřelit místní škodnou a s ní potřít i všechny dobrodružné, nesmyslně odvážné a krásné projevy života na divokém Západě... (je to westernová paralela k nástupu antibiotik či příchodu jednotných zemědělských družstev na venkov.) Jenže Nicholsonův Tom Logan není žádný Butch Cassidy, jeho milá není žádná Eta a šerif není žádný Roy Bean. Logan je jenom o něco vnímavější zloděj koní, chlapík s pouze prostředním géniem, který si o sobě jenom moc myslí, jednooký, jehož tlačí bota mezi slepými, a my se můžeme podívat na mistrně propracovaný snímek, který s humorem i soucitnou empatií ukazuje, jak by celý příběh Butche Cassidyho a Sundance Kida vypadal v případě, že by týkal podstatně civilnějších, jalovějších, tuctovějších hrdinů. *** Arthur Penn je bystrozraký a jemnocitný virtuóz, nevšedně důmyslný komentátor, předvádějící a potírající tuctovost, to největší, a možná vlastně jediné naše zlo, zhoubnou sílu, která k ničemu neinspiruje a sama naopak pohlcuje všechno, co se mrská, snaží se vymanit a po svém rozvíjet..., a která v lidské společnosti bují jako odvěká rakovina. ***(20.8.2014)

  • Shadwell
    ****

    Existuje spousta způsobů, jak udělat z westernu antiwestern (nebo jej přinejmenším změnit v lyricky pennovský hippie-western). Zaručeně ale neprohloupí ten, kdo na to půjde tak, že prohodí kladnou postavu za zápornou a obráceně, což se přihodilo přesně zde. Kdybychom byli v nějakým obstarožním filmu s Johnem Waynem, Wayne by tu hrál nejspíš Braxtona, chránícího svůj majetek před padouchy, nebo přímo Claytona, a padouši by akorát žrali hlínu (jinak řečeno padali jako švestky). Padouši sice žerou hlínu i tady, ale jsou nám nějak bližší, protože western od anti-westernu se neliší ani tak dějem a osnovou vyprávění, jako spíš tím, s kým sympatizujeme. V tomhle filmu je to ovšem trochu komplikovanější, protože i když je nám možná zloděj koní Nicholson a jeho partička grázlíku milejší, Brandovo enormní charisma všechny postavy z filmu fakticky vymazalo. Jím ztvárněný Clayton je doslova vtělený ďábel aneb the bigger the ass the bigger the asshole. Má v sobě dost z Jokera (převlékání, mazanost, výřečnost) i Holdena z Cormacova Krvavého poledníku (mistr mnoha řemesel, který nehraje podle žádných předem daných pravidel) a určitě aspiruje na jednu z nejpodivuhodnějších a nejzlověstnějších postav, která se kdy divokým západem promenádovala. Brando si dělal, co chtěl, během natáčení údajně chytal sarančata a pojídal žáby. Zjevně s ním nebylo k obstátí, ale výměnou za to předvedl výkon, jaký nemá moc obdoby. Sotva mohl Nicholson někomu takovému stačit, herecky i napsanou rolí, vždyť na začátku filmu sám pronese, že není žádný Jesse James. Při tom zpočátku se tenhle western i rozvržení všech postav jeví celkem schematicky, o to překvapivěji se ale pak vyvíjí. Souvisí to s tím, že události a postavy, které se ve filmu objeví nejdříve, mají tendenci dominovat nad těmi, které vnímáme následně. Této chybě se říká efekt primárnosti. Jde o to, že naše mysl obvykle připisuje dřívějším informacím větší význam než těm, jichž se jí dostane později; pozdější informace zpracovává s ohledem na informace dřívější. Při pořadí „mrakodrap, katedrála, chrám, modlitba“ očekáváme na základě prvního slova kategorii „budova“. Proto usoudíme, že poslední slovo (modlitba) k této skupině nepatří. Je-li ale pořadí „katedrála, chrám, modlitba, mrakodrap“, vyvolává v nás očekávání kategorie religiozity, a tak ze skupiny vyloučíme slovo „mrakodrap“. Fakt, že pořadí informací v příběhu určuje další průběh jejich zpracování, se nesmírně chytrým a klamavým způsobem zužitkovává i zde v postavě Nicholsona, kde po „zloděj koní, vůdce bandy a pistolník„ nenásleduje „ničema a lhář“, ale „zamilovaný mládenec, pěstitel zeleniny a dobračisko“. A stejně tak u Marlona Branda není po „strážce pořádku a spravedlnosti“ další v pořadí „ochránce a kavalír“, jak bychom očekávali, nýbrž „lump a vrah, který recituje zamilované básně svému koni a k zabíjení používá nesmírně podlých způsobů jako hvězdic v podobě krucifixu nebo Molotovův koktejl.“(3.8.2011)

  • - Jack Nicholson a Marlon Brando byli dlouhá léta sousedé, ale blízcí přátelé nikdy nebyli. Brandův dům byl přímo na vrcholku Mulholland Drive, Nicholsonův přímo pod ním. Po Brandově smrti Nicholson dům koupil za 6 milionů dolarů, nechal ho zdemolovat a vysázet místo něj květiny. (Eldrick)

  • - Lee Clayton (Marlon Brando) používá ve filmu "creedmorku". Firma, podle které je zbraň pojmenována, vyrábí zbraně dodnes. (tomas.sulc.7)

  • - Jack Nicholson se těšil na to, že bude natáčet se svým vzorem, Marlonem Brandem, ale z natačení byl spíše zklamaný, protože Brando nebyl schopný zapamatovat si scénář a většinu replik četl z papírků. (Eldrick)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace