Lesní jahody

Ingmar Bergman v příjemné a podle mě docela čitelném rozpoložením, které by nemuselo být těžké a složité pro většinu diváků jako některé jeho ostatní filmy. Tajemství uvědomění si vlastní smrtelnost, snahy objevit a uvědomit si svou minulost a přijmout ji stejně jako všechny svoje špatné stránky a zkusit něco změnit než odejdete do jiného světa. Beergman je režisérsky mistr, který se špatně komentuje, protože nedělá chyby. Občas mě zamrzela nějaká ta drobnost například jak může hlavní postava vzpomínat na děj, kterého nebyla svědkem. Na takováhle ulehčení při vyprávění jsem však zvyklí, takže to není žádný velký mínus. Ve srovnání s mou milovanou Sedmou pečetí však nedochází k žádnému silnějšímu závěru ani mé pocity a emoce nejsou natolik použité, jak bych očekával. Shlédnout tuto cestu muže po jeho životě, k jeho diplomu a k jeho změně je povinnost, která bude pro většinu diváků velmi příjemná. (29.07.2007)

Těžko se mi hodnotí takový film... zdánlivě bez děje, zároveň ale plný (spíše smutných) pocitů člověka, rekapitulujícího svůj život. Dobře byla zvolená forma jakés takés roadmovie, jelikož profesor Borg musí cestovat, avšak spíše po duševní dálnici a opačným směrem... skutečná cesta dává svými zastávkami i nahodilými setkáními s několika vedlejšími postavami průchod jeho vzpomínkám a my sledujeme, co se za tím štítem sobectví pana profesora vlastně skrývá... Ve snech je odkrývána Borgova narůstající zášť, aby v autě s pestrou posádkou mohla být objevována... lítost? Smíření? Pocit viny? Všechno má svůj čas, ale není už pozdě? Smutek a samota. Závěr je hodně silný; celkový dojem přesto neměl takový dopad, jak bych očekával, ač pocitů bylo opravdu spoustu. Proto "jen" 8/10. (08.01.2008)

Jak jsou mi Jahody blízké silně romanticky zidealizovaným pohledem na mládí a dospívání, vzdalují se mi zároveň svými zdlouhavými metaforami a opakovanými výjevy. Bergman v návratech do dětství vypráví často to samé, v hořké a přitom nostalgicky neopakovatelné podobě. Čím jsem ale starší, tím víc mi scény, kterým může rozumět jen on sám, přijdou zbytečné. (16.03.2020)

Smultronstället - film lyricky ladený, nálady meniaci, postavený na jednoduchej symbolike a životnom rozprávaní; tiež však poznačený odstupom, neaktuálnym programovým zameraním a uviaznutý v časopriestore, ktorý dávno zanikol. Taktiež ale postavený na osobných témach, vychádzajúcich z reálnej skúsenosti režiséra a hlavného herca, čo mu dodáva na skutočnosti. 75% (03.02.2015)

Pocitově pestrobarevná pouť starého profesora – lékaře v doprovodu nádherné černobílé kamery mě dokonale uhranula. Legendární Victor Sjöström bilancuje ve své herecké labutí písni bilancuje excelentním způsobem. Klasickým Bergmanovým tématům smrti, víry, života a mezilidských vztahů se dostalo v Lesních jahodách skutečně neobyčejnému provedení, které mi svým surrealistickým vyprávěním připomínalo spíše pozdního Buñuela. Ačkoliv Bergman bývá často brán jako režisér hodně depresivních filmů, zde se mu povedlo nejeden obraz z onoho putování krajinou i životním příběhem hlavní postavy a jeho příbuzných pojmou naopak i s poetickým či mírně humorným vyzněním, stejně tak přímo magickým způsobem převést na plátno temné sny. V každé jedné scéně naplněný film s hlubokým prožitkem a silně lidským odkazem... touto filmovou poutí se chci časem rozhodně svést i podruhé. [90%] (29.06.2021)