Člověk proti zkáze

Přes všechny výhrady k socialistické kinematografii nutno přiznat, že v té době u nás vznikla řada různých životopisných filmů, byť s různými kvalitami. Tenhle portrét Karla Čapka je jedním z těch posledních záslužných počinů a pokud mě paměť neklame, řekl bych, že od té doby se u nás v životopisném žánru nic pořádného nenatočilo. Přesto si myslím, že jako film pro velké plátno to bylo zbytečné, klidně by si to vystačilo s televizním formátem. Což ale nic neubírá na kvalitách, sympatické filozofické mudrování má své kouzlo a Abrhám s Maciuchovou jsou výborní. (15.02.2012)

Klady filmu? Příběh spisovatele, dobré herecké obsazení a prohlídka domu bratří Čapků. Zasvěcené může lehce vzrušit návštěva redakce Lidových novin. Film je bohužel pomalý a ke konci už se nedaří pobytem na venkově moc zaujmout diváka. Film to moc neusnadňuje těm, co nemají úplně povědomí o složení obyvatelstva Československa před 2. světovou a úplně nechápou, proč píšou lidi Čapkovi hejtovací anonymy do práce, když je přece Hitler podezřelej už dávno před Mnichovem (a řekl bych, že v době vzniku, tedy v roce 1989 si moc lidi nepamatovalo díky komunistickým úpravám historie ani význam Masaryka nebo že třetina obyvatel byli Němci). Kdyby chudák Čapek psal dnes, asi by zíral, co by mu za odvahu psát proti zlu chodilo za průjmy do komentářů na FB, to by ani paní Olga nebo správce stránek nestíhali mazat. (16.08.2021)

Tento snímek nám pustila kdysi paní učitelka na základní škole a dost na mě v tu dobu zapůsobil. Když jsem se byl jednou podívat na Čapkovu Strž u Dobříše (mimochodem moc hezké místo na výlet), hodně mě zamrazilo v zádech. V paměti mi dodnes zůstala jedna z posledních scén. Pane doktore jste chytrý člověk. Nemůžeme vás balamutit. Nejhorší máte za sebou, teď už to jenom vyležíte. (14.12.2014)

Ako zahraničný návštevník festivalu, neznalého českej kultúry, by mi tento film pripadal ako priemerný, televízne vyzerajúci životopis nejakého známeho spisovateľa. Možno preto budem dávať v budúcnosti viac pozor pri zahraničných filmoch o cudzích velikánoch. Ako domáci ale v ňom vidím všetko to, čo v ňom vidieť mám a videl som toho v Človeku proti skáze veľa. Každú chvíľu sú nám predkladané nejaké životné múdra, ktoré ale pôsobia absolútne netuctovo a máme pocit, že na ne postavy práve prišli a prednášajú ich spontánne. Tento aspekt scenára považujem za jeden z jeho najväčších kladov. Za ten najmenší naopak Čapkove spomienky a ich rozprávková vizuálna štylizácia. Proste keď spomínate na stretnutie s Masarykom, alebo svojou dávnou láskou, musí to vyzerať gýčovo. Záverečný záber je geniálny, až nezabudnuteľný. Samozrejme ho budú chápať iba našinci. (23.08.2016)

"Tebe nezabila nemoc, ale lidi..." Tento film z konce 80 let mě ani při opětovném vzhlédnutí nepřestává fascinovat. Kromě několika zajímavě nasnímaných scén, v nichž se nemocnému Čapkovi vybavují vzpomínky na jeho dětství a mládí (mj. vztah k Věře Hrůzové - v podání jako vždy krásné Libuše Šafránkové), mě na tomto snímku zaujal zejména způsob, jakým snímek nejprve vykresluje postavu Čapka coby člověka s velkými ideály ("Já věřím na prostého člověka…. na šikovného člověka, šikovný člověk totiž nepotřebuje tolik lhát jako člověk nepoctiví.“), aby pak tyto ideály nechal konfrontovat s otřesnou realitou pomnichovského Československa. Pozoruhodné jsou v tomto směru mj. Čapkovi rozhovory s levicovým spisovatelem a intelektuálen Ladislavem Vančurou, které jsou na dobu vzniku snímku velmi otevřené ("Příslušnost k nějaké třídě to přeci není ani dobro ani zlo, člověk je buď dobrý nebo špatný, chytrý nebo hloupý.") ale i velmi aktuální ("Otázka je, zda dav a lid je to samé. Obávám se, že to je to samé. Je to jen otázka vůdců…"). Pozoruhodný je i způsob, jakým je ve filmu ztvárněna postava T.G. Masaryka (v podání S. Beneše). Některé myšlenky, které zde přitom z úst prvního československého prezidenta zazní, jsou opět velmi aktuální ("Demokracie má své chyb, protože občané mají své chyby. Musíme překonávat ty chyby, ne demokracii“). Film tak ani téměř 30 let od svého vzniku rozhodně nepatří "do starého železa". (03.12.2017)