Režie:
Steven SpielbergScénář:
Tony KushnerKamera:
Janusz KamińskiHrají:
Ansel Elgort, Rachel Zegler, David Alvarez, Ariana DeBose, Rita Moreno, Corey Stoll, Brian d'Arcy James, Maddie Ziegler, Mike Faist, Ana Isabelle (více)VOD (3)
Obsahy(2)
West Side Story vypráví klasický příběh o vášnivé rivalitě dvou pouličních gangů a romantické lásce dvou mladých lidí v prostředí New York City roku 1957. (Falcon)
Videa (3)
Recenze (184)
Spielberg miluje hollywoodsku klasiku, len jeho spôsob, ako s ňou nakladať je pomaly konformnejší a konformnejší. A ja nevidím dôvod, prečo to neakceptovať. Pod veľmi tenkou vrstvou akože politicky relevantnej hantýrky sa skrýva číra túžba natočiť remeselne dokonalý muzikál, kde sa možnosti súčasnej filmovej techniky harmonizujú s nostalgickou staromilskosťou. A ono to celé krásne funguje, aj keď by to vôbec nemuselo existovať. Banálna veta "však také pekné to je" vystihuje podstatu tohto filmu. A ja nevidím dôvod, prečo to neakceptovať. ()
znal sem sice pár těch nejprovařenějších písniček,ale jinak sem West Side Story nikdy neviděl v žádné jeho podobě. Spielbergovo zpracování sem tak využil k tomu doplnit si muzikálovou mezeru a ačkoliv mám celkem rád staré muzikály, tady se nadšení nedostavilo. Příběh sám o sobě je shakespearovská klasika a nechybí tu silné momenty plus to navíc skvěle vypadá, ale hudebně mě to absolutně minulo.Až ně ty dvě písničky, které už sem znal mě žádná další neoslovila a vzhledem k absenci dynamiky se těch 150 minut extrémně vleklo. Dalo by se to sice svést na to, že jde o starý muzikál, který Spielberg natočil jako starý muzikál a (dle recenzí) tam vlastně nic moc neupravil/nezměnil, ale tady chyba nebude.I staré muzikály uměly být chytlavé a dynamické a to West Side Story není.Třeba mě někdy chytne nostalgická slina a dám West Side Story ještě šanci (ať už tomuhle nebo tomu původnímu),ale v současné chvíli jsem přesvědčen, že jsem ho viděl naposledy...60% ()
Po zhlédnutí West Side Story se pro mě letošní rok stává rokem skvělých muzikálů. Oproti Annette, kde se perou různé poetiky, je tohle v základních obrysech čistokrevné muzikálové melodrama o lásce nerozlišující mezi dobrem a zlem, jemuž k dokonalosti chybí už jen předehra a přestávka. Spielberg s Kushnerem nadčasový příběh několika postav, kterým v naplnění jejich snů, v tom, aby na troskách, na nichž žijí, postavili něco hodnotného, brání násilí, chudoba a rasismus, radikálně neupravovali. Akorát rozvedli Tonyho minulost, připsali jednu důležitou postavu (kterou stylově hraje Rita Moreno), ženské postavy učinili silnějšími a aktivnějšími, změnili pořadí některých songů a nechali víc vyniknout motivy zvlášť relevantní pro přítomnost (rasové násilí, přistěhovalci vs. white trash, tradice vs. cizí kulturní vlivy). Ve srovnání s adaptací z roku 1961 je pestřejší obsazení (žádní běloši hrající Portorikánce plus mnoho záměrně nepřekládaných španělských replik) i skladba postav (které zahrnují i jednoho trans kluka). Herci, hlavně Ariana DeBose jako Anita, jsou fantastičtí, způsob, jakým Spielberg (resp. Kaminski) využívá barev k odlišení postav a zpřehlednění scén, v nichž je oněch postav více, je obdivuhodný. Barvy pak spolu se specifickým svícením, volbou lokací a pohyby kamery zároveň pomáhají s vymezením celých znesvářených subsvětů, jejichž střetávání (ať fyzicky, když se Tryskáči a Žraloci jdou o půlnoci zrubat, nebo paralelním střihem) představuje emocionální vrcholy filmu. A emocí je ve West Side Story bohatě. Verze ze šedesátých let, kterou jsem si před pár dny připomněl, je pěkná omalovánka a koukal jsem na ni převážně s nezaujatým uznáním. Spielbergovo zpracování, obratně tancující mezi realitou špinavých newyorských ulic a stylizací à la klasické hollywoodské muzikály, mě od mambo tancovačky ve školní tělocvičně (která je stejně jako pozdější America velkou pestrobarevnou oslavou života) naprosto pohltilo a dál jsem se jím jen nechával unášet, napínat a dojímat. O přehlednosti tanečních scén, hladkých změnách tempa a bravurní vnitrozáběrové rytmizaci, která nepřekvapí u režiséra natáčejícího i akční nebo komediální scény jako muzikálová čísla, ani nemluvě. 90% ()
Pokud má moje srdce komoru s nápisem „West Side Story“, je už obsazena filmovou verzí z roku 1961. Tady je vše krásně natočené, choreograficky perfektní, pečlivě nacvičené, hezky zahrané... ale to vše bylo i v 60 let staré verzi a kromě špičkového řemesla zde nevidím moc ospravedlnění, proč nový snímek musel vzniknout. ()
Na muzikálové novince Stevena Spielberga West Side Story mě po první (a pravděpodobně ne poslední) návštěvě kina zaujala spousta věcí. Překvapivě ani ne z hlediska vyprávění, kdy Steven víceméně střídá perspektivy několika klíčových postav a subsvětů v jednoduché variaci na Romea a Julii. Napoprvé jsem si užíval spíše to, jakým způsobem je nakládáno s muzikálovou formou a jak se dociluje toho, aby hudební čísla jen neprotahovala stopáž a sloužila plynulému odvíjení příběhu. Značná část filmu užívá žánr muzikálu spíše jako zpestření a ozvláštnění nežli hlavní rámec, což poznáme hned v úžasné úvodní sekvenci, představující nehostinné newyorské ghetto a dvě znepřátelené party / subsvěty. Jen nenápadné bubnování a hvízdání vyvolává chytlavý rytmus, jemuž se přizpůsobuje i pohyb kamery a taneční choreografie. Ty nejsou opulentní a sebestředné, nýbrž promyšleně duplikují nějakou činnost či pohyb postav za nějakým cílem. V úvodu například aktéři skáčou na plot, sbíhají se ze všech stran a pouští se do pouliční potyčky, což se děje formou pečlivě inscenovaného tanečního čísla. V tomto ohledu je zajímavá také deklamovaná nestálost fikčního světa, kdy okolní prostředí evidentně neakceptuje, že se nachází uprostřed muzikálového příběhu s jeho vlastními pravidly. Herci tedy často blokují dopravu nebo se motají v cestě kolemjdoucím - Spielberg záměrně inscenuje více akcí v jednom záběru, aby ochránil od nudy a zívání ty diváky, kteří tanečním číslům a prozpěvování úplně neholdují. To se mění v prostřední romantické a melodramatické části, kdy se naopak hodně pozornosti soustředí na zpěv, prohlubující emoce a empatie. I tehdy nás ale scénář nenechává usnout a tvůrci si hlídají, aby texty písní nějak rozvíjely pocity postav, myšlenky o společenské disharmonii či další osobní motivace. Závěr pak od hudby zcela upouští a vše soustřeďuje na vyvrcholení příběhu tří romanticky propletených postav, které nenechá jedno oko suché… Pravda, třetí akt se zdlouhavým duetem titulních ženských hrdinek skřípe více, než bývám u Spielberga ochoten akceptovat, a odzbrojující vypravěčská kreativita pramení spíše v jednotlivých sekvencích nežli v lehce zdlouhavějším celku. Jenže těch obdivuhodných pozitiv, svádějících k další návštěvě kina, je přeci jen dostatek. Ony nejkreativnější pasáže jsou opět geniální - úvodní dlouhý záběr stoprocentně vtahující, setkání Tonyho a Marii kouzelné, jak to jen jde, a králem filmu je zhuštěné paralelní sbíhání k očekávané bitce dvou gangů. Tehdy Spielberg naplno ukazuje svou velikost a křížový střih mezi několika aktéry, jejichž rozdílné nálady a očekávání lehce splývají, je ukázkou filmařského mistrovství. A to se pochopitelně týká celé audiovizuální stránky, s níž si tvůrci nesmírně vyhráli - Kaminskiho kamera, střídající hladký pohyb při tanci a v interiérech s roztřeseností ve vypjatých scénách, úchvatné nasvícení a hra se stíny a také důraz na barevné spektrum, zřetelně oddělující oba znepřátelené subsvěty. Tolik líbivých a zajímavých podnětů nabízí každý rok stále méně filmů, a byť jsem letos některé velké hráče dosud neviděl (popřípadě nás čekají v případě Matrixu a novinky Paula Thomase Andersona), tak zde sebevědomě přivolávám minimálně čtyři Oscary (nejlepší film a režie velmi pravděpodobně, za kameru a kostýmy bych se vůbec nedivil a možná i za tu perfektní retro výpravu). Pokud můžete, jděte do kina - minimálně na intimnější randíčko snad neexistuje vhodnější a emocionálně všestrannější biják (i když to jako tradičně nemohu posoudit). 90 % () (méně) (více)
Galerie (68)
Photo © 20th Century Studios / Amblin Entertainment
Zajímavosti (12)
- Ansel Elgort lezl v balkonové scéně po požárním schodišti sám a snažil se přesvědčit produkci, aby mu nedávala žádné jištění. Nakonec však byl jeho požadavek zamítnut. (NiWi)
- Film je venovaný otcovi Stevena Spielberga Arnoldovi Spielbergovi, ktorý zomrel v roku 2020, teda v roku, v ktorom mal byť film pôvodne uvedený v kinách. (Muel)
Reklama