Hnus

Polanski v roce 1965 chtěl nejspíše hodně šokovat a tak natočil na tehdejší dobu brutální film. Dvě vraždy (doce decentní), tři sny o znásilnění (slabé jak čajíček) a jedno drama o holce, která je už tak dost mimo a ještě více se zblázní když zůstane sama doma. Problém je, že Polanského filmy se většinou strašně vlečou a tenhle není výjimkou. Celé se to odehrává v jednom bytě, hlavní hrdinka je většinu času sama a i když není tak jen odevzdaně kouká. Není to špatný film, jen zkrátka už starý a proto dost nudný. A horor nebo thriler to není ani omylem. (26.12.2013)

Carol je od začátku divná (slazení cukru), ale je krásná, půvabná, čistá, citlivá bytost. Člověk by neřekl, že může někomu ublížit a naopak má tendeci jít a ochránit ji. Kontrast nevinné křehlé blondýnky a šílence je skvělý. Film splnil svůj účel, atmosféra je tísnivá a působivá. Nejlepší je záběr na rodinnou fotografii a Carolin děsivý pohled na otce. (13.02.2015)

Psychologicky VELMI propracovaný film zkoumající psychycký rozklad sexuálně ambivalentní Francouzky v Londýně. Neotřesitelné jádro filmu tvoří naprosto bezchybná Catherine Denevue, ztvárňující pro mě nejuvěřitelněji psychicky nahlodanou postavu stříbrného plátna, která se postupně stává obětí svých vlastních představ a obav. Celkový těžce depresivní dojem z filmu doplňuje výborná kamera a originálně pojatá hudební složka. (05.09.2008)

Na můj vkus předlouhé. Neustálé záběry na nemluvnou kočku Deneuve a její blonďatou hřívu. Buď bloumala po bytě narážeje na tlejícího králíka na talíři, nebo si vykračovala po ulici. Pak zas pukaly zdi a její dlaně se bořily do stěn jako do bláta. Bylo to opravdu nevěrohodné a k ničemu to nevedlo. Žádné napětí z jejích stihomamů jsem nepocítila. To si pustím raději první díl Psycha. (24.06.2009)

Výborná atmosféra, možná pomalý rozjezd, ale to MĚ nevadí. Poslední vteřiny filmu skrývají možné vysvětlení celého jejího šílenství... Přemýšlejte:) (13.05.2013)

Najznepokojivejšie dielo "Polanskeho bytovej trilógie". Roman je muž činu a pod jeho rukou aj obyčajný byt s jediným obyvateľom vyznie neuveriteľne hrozivo. Na pôsobivosti pridáva čiernobiely vizuál, kamera šikovne využívajúca svetlo s tieňmi a artové prvky surrealizmu (hnijúci zajac, znásilnenie, desivé sny). Surové spracovanie (jednotlivé poskladanie scén, použité nepríjemné zvuky) môže byť ako veľkou výhodou tak aj mínusom nakoľko dokáže osloviť len vybranú časť publika. (23.05.2014)

Po tomto filme si dám pozor na tiché ženy :-) (22.07.2011)

Hnus obecný. (26.02.2012)

naprosto perfektní film ..nápaditý a propracovaný mistrovsky.. krásné dlouhé záběry se umě střídají s těmi rychlými ve spravném poměru, aby člověka zasáhly (vzhledem k tomu jak se odporně smrští střihá v dnešních časech) hudba a hlavně práce se zvukem je bombastická a inspirativní.. kdy ze začátku je to spíš něco co hraje na ulici nebo někdo ze sousedů se učí hrát na klavír(hraje stupnici na rozcvičení, ale sedí to tam výtečně) a pak dostanete ty silné kousky hudby(nebo ticha) přesně tam kde jich je třeba .. nemá smysl mluvit o příběhu/rozpoložení hrdinky to by bylo na spoustu slov - citlivý člověk pokud má lepší povědomí a nezhrne to přihlouple pod slova paranoja, schíza nebo něco jinak zcestného a tedy ví s čím má tu čest tak ho toto pohltí.. a Deneuve výborná (30.04.2012)

Poriadny psycho thriller. Z pohľadu duševného rozpadu mladej ženy je to nanajvýš sugestívne dielo, zároveň kritizujúce morálny úpadok spoločnosti. Zložitý námet zvládnutý so cťou. Trochu ma ale dojíma ten československý prehnaný názov filmu so zvláštnym "citom" pre preklad. (06.06.2012)

Někdy se cítím jako ta Carol, hodně jsem se do ní dokázal vžít. Je to hnusnej pocit a černé myšlenky jen tak nezmizí a člověk nikdy neví, kdy přijdou příště. Hnus ještě víc prohloubil moji depresi. (12.06.2018)

Zvonící trojici slyším v hlavě ještě teď, myšleno domovní zvonek, telefon a klášterní zvon. K nim samozřejmě hodiny, praskání... zkrátka by se dalo pokračovat až k naprostému tichu, které, co se atmosféry týče, vítězí. Práce se zvukem je výborná, prakticky ze všech zmíněných mrazí, ale ticho mi ve spojení s dokonalou kamerou a samozřejmě děním na plátně přišlo nejsilnější. Kamera s Carol bloumá po městě, opravdu doslova bloumá, pronásleduje, občas se vzdálí, aby zabrala větší prostor, nebo třeba "pouliční kapelu" (má tu své slovo), vzápětí najede na detail ledové tváře. Podobné bloumání je vlastně vidět i v bytě, i když zde jsou ony detaily všemožného hnusu již častější (králík), jenže ten skutečný hnus je třeba hledat jinde, nebo i jinde. Catherine Deneuve mi dříve do role úplně nesedla, nyní musím názor změnit, je dokonale ledová, například v kontrastu s její filmovou sestrou působí skutečně nemocně. Což je znát především v téměř (i když) hororové druhé polovině, ve které Roman Polanski výborně pracuje s atmosférou! Scény znásilnění, ať už ty v představách či skutečné, jsou dokonale natočeny, k nim samozřejmě vraždy, chodba plná rukou, ale především postupný rozpad osobnosti... přitom už ta fotka tak nějak napoví. To vše prakticky bez hudby, minimalisticky, na ploše jednoho bytu... jednoduše parádní úvod do Polanského bytovek! 85% (12.11.2020)

Nečitelnost Catherine Deneuve, rozkládající se králík na talíři, praskliny ve stěnách. Polanskiho neoficiální "bytová" trilogie se skládá z jednoho mistrovského díla obklopeného dvěma dobrými, avšak lehce zapomenutelnými filmy. 7/10 (06.06.2021)

Nevim, co na tomhle filmu lidi tolik dostava, me nijak zvlast nezaujal, nesokoval, nezabavil... (09.07.2003)

Ačkoliv se jedná o rané dílo současného velikána světové režie, již se v něm projevuje autorův typický "rukopis". Polanski jako vždy precizně pracuje s psychologií postav; tentokrát těmi nejminimalističtějšími metodami a přesto (nebo právě proto) sugestivně vytváří temnou až hororovou atmosféru celého snímku. Na tehdejší dobu mistrovský kousek, který i po letech neztrácí na své působivosti... (21.09.2008)

Po týchto závratných červených percentách som čakal pařbu v štýle Rosemary, lenže nič také sa nekonalo.Kým v Rosemary, dýchal každý detail, každý tieň navodzoval atmosféru a ten pocit beznádeje diváka asbolútne vtiahol, tu to nefunguje.Atmosféru tu ma vyčarovať pečený králik, prasklina v stene a príšerne zostrihané “znásilnenia“(záber na chodidlo a tuším som zahliadol aj rameno).Nie, tento film je jednoducho zlý a vo svojom žánrovom označení horor zapadol len náhodne. (12.08.2009)

Opět jsem viděl něco staršího, a to tento černobílý snímek z roku 1965 od Polanskeho. Mladé děvče (Catherine Deneuve) se uzavře do svého vlastního světa a zpočátku to nevypadá vůbec na žádný horor, ale zhruba od půli se to začíná rozjíždět. Ona totiž hlavní hrdinka jaksi nemůže vystát mužskou společnost, stále ji pronásleduje neurčitý chlap, kolem ní se objevují praskliny na zdi, z níž vystupují ruce a stále přítomný ztažený králík. Prostě depresivní atmosféra, která ji nakonec dožene až k vraždám. To vše snímáno černobílou kamerou. Pro mě osobně svěží změna od současné tvorby. Chce to další projekci... (12.08.2009)

Dokonalá studie mentálního rozkladu osobnosti. Polanski je bůh. (23.12.2010)

Stále více a více si potvrzuji, jak zbožňuji filmy, které se odehrávají na omezeném prostoru. Byt se všemi jeho zákoutími a dívka (skutečně krásná Deneuve) která přes světlé chvilky své mysli míří do absolutního šílenství. Černobílý film a práce se zvuky vytvořily skutečně tíživou atmosféru. Z nočních běsů pak mrazí v zádech. Všelijaké symboliky dívčina strachu a odcizení (králík, rodinná fotka, břitva) a vyvrcholení, které muselo přijít. Skvělá práce. Poněkud nešťastné je řazení filmu mezi horory. Pravověrné labužníky hororů tak film asi úplně nezaujme a to je škoda (přestože děsivých prvků tam pro mne bylo až moc). (27.07.2012)

Kdybych se jen tak v klidu koukal v obýváku na telku a najednou si všiml, jak se po podlaze plazí had, umím si představit, že bych na něj jenom tak civěl, jako Katarína na praskliny ve zdi a ušní bubínky by mi prodíral zvuk tikajících hodin a vyzvánějících telefonů. A já bych jenom tak strnule podmaněn strachem seděl, nedutal a nebyl schopen s tím hadem nic udělat... Možná díky tomuhle filmu jsem si tohle uměl představit... No fuj! Vážně nechutné! Anebo chcete-li, film o tom, že samota, sklíčenost a androfobie se musí léčit nějak jinak, než se izolovat do činžáku od lidí, pustit si kohoutek ve vaně a doufat, že sestřička už tady bude jenom pro vás a vy už nebudete muset znovu chodit do Tety pro nové zubní kartáčky... (18.02.2017)