Poslední noc v Soho

Spočiatku sa “Last night in Soho” tvári ako taká podivná fantasy o naivnej princeznej v meste plnom nástrah, vyskladaná na princípoch nikdy nekončiacej nočnej mory. Pokiaľ Vás nechytí samotný námet, ťažko doceníte všetko ostatné, lebo na nič iné okrem neho a pár pasáží v poslednej tretine, ktoré sa všemožne snažia nastoliť nejakú tú Dark atmosféru, tu veru nenatrafíte. Rozbeh je naozaj nesmierne pomalý, až ma človek dojem, že sleduje nejaké zabudnuté pasáže z filmu “Diabol nosí Pradu”. Divák si skrátka musí počkať, kým sa dej rozbehne správnym smerom, no a keď sa tak stane, konečne sa odkryje skutočný zámer snímku, zaobalený do poctivého mysteriózneho kabátu. Nuž ale, ako toto celé ohodnotiť, fakt netuším. U mňa je to tak medzi tri-4, lebo predsa len, dlho predlho sa čaká, kým snímok chytí tu správnu notu, na ktorú všetci toľko čakajú. (23.12.2021)

Zatím zřejmě nejslabší Edgar Wright, ale určitě pořád minimálně zajímavý. Bavilo mě postupné budování děje, bohužel při zjištění pointy mé nadšení pro film opadávalo, rovněž mě moc nebavily výlety za Sandie. Nechápu z čeho plyne to nadšení že Anya Taylor-Joy je nějaký moderní sexsymbol. Pro mě tedy rozhodně ne. Závěr šokující tak akorát. No a pak se to celé vlastně uzavře. Příště prosím lépe pane Wrighte. 65% (08.03.2022)

Edgar Wright se podivných, provokativních filmů nebojí a stále se snaží někam posouvat. S Baby Driverem po Cornetto trilogii ubral na humoru a zůstal u podvracení žánrových vzorců, výsledkem však byla hezky natočená průměrnost, která se vám po skončení filmu vykouří z hlavy. A s Poslední nocí v Soho je situace velmi podobná. Wright vychází z klasického příběhu o nevinné dívce, která se přestěhuje do velkoměsta a ocitá se v pavučině jeho temných sil, na niž reaguje únikem do snového světa – jenž se však nevyvíjí úplně optimálně. Wright samozřejmě stále výborně vypráví obrazem, dovede pečlivě zvolit soundtrack (tentokrát ve stylu 60. let) a je vidět, že má předlohy dobře nakoukané. Thomasin McKenzie už poněkolikáté přesvědčuje o svém talentu a Anya Taylor-Joy si roli vrstevnaté femme fatale zjevně užívá. Oproti částečně podobnému Neon Demonovi se však Wrightův civilizační horor rozhodl nespoléhat na přílišnou otevřenost, a tak během nadměrné, bezmála dvouhodinové stopáže nakonec divákovi všechno vysvětlí až do úmoru. Ze směsi nápadů a podnětů pak zůstane dojem, že Wright sice umí točit, ale pro vstup mezi nejvyšší režijní extratřídu mu stále něco chybí. (06.11.2021)

Dobrý start... hodně dobrý. Zajímavá duchařská premisa, estetika 60. let, nádherná zpívající Anička a boží centrální Londýn. Chvíli jsem si myslela, že nás čeká něco jako temná moderní pohádka (ala drsnější Penelope), ale asi v půlce se film zvrhne do trochu jiného žánru, hlavní hrdinka se začne chovat jako ujetý, hloupý kokot, který stále někam nebo před něčím utíká, a Anička ani Matt Smith už ve filmu nemají pořádný prostor, aby zazářili (přitom jsou to nejlepší herci filmu). Do toho dávám mínus za trapný subplot s černošským spolužákem hlavní hrdinky, který je tu použitý jako klasický "Token" (tj. splníme diverzitu, ale jeho postava je nechutně kladná šablona bez jakýchkoli vlastností, charakteru nebo zájmů). Škoda, škoda, dle trailerů to vypadalo o dost lépe. :-( (08.11.2021)

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický. (24.05.2024)