Poslední noc v Soho

„JEN ABYCH SI TO UJASNIL… VČERA JSTE BYLA SVĚDKEM VRAŽDY, ALE VĚŘÍTE, ŽE TO BYLA VIZE Z MINULOSTI…“   Holčičí film? Holčičí film! Thomasin není žádná šťabajzna, ale sympatický „nedochůdče“, co poslouchá starou muziku a nikomu se nevtírá. Má jakousi schízu a žije dva životy, takže sledujeme současnost a pak minulost, kterou zase ztvárňuje takovej její opak – Tanya. Dlouho (jako divák) tápu, páč zas tolik se toho neděje. Postupně mi dochází, vo co gou a taky, že Wright je slušnej režisér, páč filmově to je fakt hezký. Navíc ty strašidelný scény – podobný nevidíte ani v hororech. Ale furt je to prostě holčičí film! A je to vlastně taková hříčka…. teda spíš píčovina.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mrdá mi v hlavě. 2.) Miluju 60tý léta. ///  Thx za titule „farmaister“.                PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (02.12.2021)

Stoprocentně opojný zážitek, který mě do sebe vtáhl jako se to povede málokterému snímku. Edgar Wright zkrátka po 14 letech natočil film, kterému nemám co vytknout, a především způsob, jakým ho natočil, bere dech. Úžasný vizuál v rytmu skvěle vybrané hudby, mraky režijních nápadů, chytrý (jen v závěru možná až moc doslovný) scénář a fantastické obsazení, z nějž Anya Taylor-Joy je bohyně, ale Thomasin McKenzie jí svojí proměnou šlape tak dlouho na paty, až s ní nakonec hravě drží krok, a Matt Smith je jako vždy skvělou volbou. Těším se, až to všechno prožiju znovu. (26.11.2021)

Já jsem s Wrightovou novinkou poměrně dost spokojený, ačkoli v průběhu jízdy do finále ten film nějak divně vykolejí a v závěru má co dělat, aby se úplně nerozpadl. Rozehráno je Soho přitom výborně - skvostná výprava, nápaditá režie, vymazlený soundtrack a super herci, zvlášť Thomasin McKenzie je tu pro mě za jednu z nejroztomilejších a nejsympatičtějcíh hrdinek v hororech za hodně dlouhou dobu. Scénář nadhazuje řadu motivů a člověk čeká, co z nich nakonec vyplyne ... aby se ukázalo, že z mnoha z nich nevyplyne nic. Ta samotná koncovka pak působí, jako kdyby před ní bylo XY minut vystříháno, anebo jako kdyby to režiséra a všechny na place najednou přestalo bavit. Ale nechci znít moc negativně, protože negativní pocit z filmu rozhodně nemám. Naopak - většinu stopáže jsem byl spokojenější, než jsem čekal, a jen mě trochu mrzí, že to ve finále nedolětelo tak daleko, jak v určitou chvíli vypadalo, že by mohlo. (04.11.2021)

Jedna z najintenzívnejších jázd tohto roka, možno aj viac ako iba tejto sezóny. Štylistické pohladenie zasadené do čoraz viac hororového prostredia, kde je takmer každá scéna skvelým materiálom pre rozbor. Tých odkazov, predovšetkým na žánre a subžánre, je tu veľké množstvo, ak sa budete báť, že sa to akosi dlho nechce "prepnúť" do toho sľúbeného gialla, tak sa dočkáte. Osobne mi duchárske pasáže pripomenuli Carnival of Souls, ktorý sa v spojitosti s filmom nespomína, na rozdiel od ďalších jednoznačných inšpiračných zdrojov. Osobne je pre mňa Last Night in Soho filmom o klamlivej predstave o nostalgii, my to u nás pociťujeme špeciálne snením našich dôchodcov o "zlatých dobách" komunizmu, Thomasin čaká trpké precitnutie ohľadom šesťdesiatok. (13.11.2021)

Začíná to jako zbytečně dlouhý retrokabaret pro tuzemské honiče nad šedesátkama, co strašlivě touží vrátit se pár desítek let zpátky v čase, a za zvuků plísně „Já budu chodit po pičkách“ tam vyprcat Naďu Urbánkovou, neodolatelně přitažlivou v jakémkoliv časovém období. Pro masařky. Paxi ale Éda Piš začne hrát na #metooblm Hičkoka a musím říct, že to Psycho kombinované s Gerontoptáky, feministkami a negry docela trefil. Tedy, ne že by to jako byla kdovíjak sofistikovaná či potěšitelně braková zábava, ke které se budete rock co rock pravidelně vracet. Spíše taková milá, přebarvičkovaná, řemeslně perfektní a do posledního záhybu na fiži retrovyňuňaná pocta době a Fredymu, na kterou jsem například takový já zapomněl asi tak 30 minut po závěrečných titulcích, a s děsem si možná sem tam vzpomenu akorát na zoufalým úchylům uhrančivé, z xichtu na spánky utíkající oči Aničky Krejčí – Radostné a na tu odpornou, topornou, slizkou, iritující a afektovaně přehrávající šišlavou pizdu Tomašínu v hlavní roli, co scénářem dicktované permanentní zděšení, úleky i traumata interpretovala jako neumětelsky unifikovanou trapkopózu „ochrnutě vykul bulvy, jako by se ti někdo nečekaně nabořil do dvojky“. Což by vpoho věrohodně zahrála jakákoliv mnohem snesitelnější, sympatičtější a talentovaná ochotnice. (22.11.2021)